Čas jen pro mě

Allan Stewart Konigsberg, který začal později používat pseudonym Woody Allen, se narodil v New Yorku 1. prosince 1935. Jeho rodiče, Nettie Cherry a Martin, ho stejně jako jeho mladší sestru Letty vychovávali v židovské víře. Častěji než modlitby ale byly od Konigsbergů slyšet hádky. „Byli spolu ze zášti a vyváděli si všechno možné, snad kromě přestřelky,“ řekl později Woody o atmosféře v rodině, kterou z velké míry ovlivňovala špatná finanční situace.

Ve spárech šílené chůvy

Když byl ještě malý, občas ho měla na starosti chůva. S ní má Allen spojenou snad nejděsivější vzpomínku na dětství. Ve věku asi tří let ho prý v postýlce zabalila peřinou tak těsně, až téměř nemohl dýchat. „Vidíš, teď bych tě mohla udusit a hodit mezi odpadky a nikdo by se nikdy nedozvěděl, co se stalo,“ pošeptala Woodymu do ucha šílená chůva.

Jako dítě byl Woody kvůli testům na alergie hospitalizován v nemocnici. Po návratu domů našel ve svém pokojíku od svého otce, jako odměnu za trpělivost, velkou chemickou soupravu. První experiment na sebe nenechal dlouho čekat. Za oběť vědě padl matčin kožich, který se při chemickém pokusu zbarvil do modrofialova. Rozzlobená máma poslala syna na hanbu do sklepa.

Nejsem hypochondr!

Není snad většího hypochondra než Woodyho Allena. Podle herečky Penelope Cruz, která hrála v jeho dramatu Vicky Cristina Barcelona, vzal Allen do zaječích při filmování scény intimního styku. Jak se Cruz později dozvěděla, kameramani museli zastavit kamery „jenom“ proto, aby svérázný režisér co nejrychleji kontaktoval svého dermatologa kvůli nové skvrně na ruce. 

I jeho bývalá partnerka Mia Farrow, s níž tvořil pár během 80. let, může potvrdit, že má Woody tendence ke vsugerování si nejrůznějších nemocí. Údajně s ní odmítal mít sex z obavy, že by se nakazil lymskou boreliózou, chronickým únavovým syndromem a virem HIV. Podle Mii si to Allen vybájil jen z toho důvodu, aby odvrátil pozornost od své impotence.

O své pověsti hypochondra režisér samozřejmě ví, že by jí ale trpěl, odmítá. „Ve skutečnosti jsem bohužel panikář,“ sdělil umělec a vysvětluje, „to je mnohdy ještě horší než zlé, protože když se ráno vzbudím s popraskanými rty nebo se záděrami na prstech, mám obavy, že jde o osudnou nemoc.“

Zatímco někdo má rád ve stravě pestrost, Woody už po desetiletí snídá to samé – banán (nakrájený na sedm stejně velkých dílků), cereálie a švestkový džus. Chutěmi na něco exotického se režisér nenechá překvapit ani v poledne, kdy vždy poobědvá tuňákový sendvič z bílého pečiva. Kdyby v něm objevil rajče nebo salát, raději by zůstal o hladu.

Skomírající vztahy řešil nevěrou

Rok 1956 byl pro budoucího dvacetiletého režiséra (v té době ještě scenáristu) rokem, kdy řekl své „ano“ o tři roky mladší snoubence Harlene Rosen. Kromě několika zálib, jako byl poslech hudby a navštěvování literárního kroužku, toho společného moc neměli. „Moje žena mi uvařila poprvé večeři. Málem jsem se udusil kostí z čokoládového pudinku,“ zažertoval na konto své první choti Allen, jenž skomírající vztah „řešil“ nevěrou.

Dívka, do které se zakoukal, nesla jméno Louise Lasser a byla herečkou. Čtyři roky po rozvodu s Harlene (1962) se z Woodyho a Louise stali manželé. Kořením Allenova druhého manželství byl oproti tomu prvnímu především drsný smysl pro humor. Záhubou se mu na sklonku 60. let ale opět stala Woodyho nevěra, a to zase s herečkou. Byla jí komička Diane Keaton. Na otázku, proč se i s ní po roce rozešel, režisér odpověděl: „Zajímala se o věci, které mě vůbec nezajímaly, a totéž se dělo jí se mnou. Rozešli jsme se jako přátelé.“

Ženy jsou pro Woodyho samozřejmě velkou inspirací. Ne náhodou je zmiňuje v názvech svých filmů – Hana a její sestry, Mocná Afrodité, Melinda a Melinda, Alice, Manželé a manželky nebo Anna Hallová. Za tu ostatně získal dva Oscary.

Fóbie

Americký režisér a scénárista má hrůzu snad téměř ze všeho – trpí tzv. panofóbií, což je vlastně strach ze strachu samotného. Kromě obvyklých obav z výšek, hmyzu (venku si občas nasazuje včelařskou kuklu, aby se ochránil před poletující havětí) či stísněných prostor (jednou si Allen udělal přes 100 km dlouhou zajížďku, protože se bál projet tunelem) ho ještě děsí světlé barvy, vytahy nebo arašídové máslo, protože ulpívá na horním patře v ústech.

Úplně nejhorší obavy má ale z otvoru, kterým vytéká voda ve sprše. „Prostě si nejsem nikdy jistý, co z toho náhle vyleze,“ popisuje Allen svou fóbii z odtokového žlabu, vedle kterého si z obavy, že by se do něj mohl kvůli své drobné postavě při sprchování propadnout, raději ani nestoupá. Navíc je šíleně nesvůj z představy, že by měl chodidla ponořená v nejhlubším místě, kde je nejvíce špinavé vody a tedy i mikrobů. Podobně na tom byl Allen s výměnami plenek u svých dětí. Z hygienických důvodů tuto činnost raději přenechával partnerce.

Skandál jménem Soon-Yi

Počátky skandálu, který dost pošramotil Woodyho mediální obraz, se datují do 80. let, kdy žil s herečkou Miou Farrow. Láska to byla tak veliká, že spolu zplodili syna Ronana Farowa (1987), a k tomu vychovávali sedm Miiných dětí z předchozího vztahu. Mezi nimi byla i adoptivní dívka Soon-Yi, původem z Koreje. Postupem času se mezi ní a Woodym vytvořilo silné citové pouto, které dostalo erotický nádech.

Na fakt, že s ní má režisér románek, přišla Farrow v roce 1992, když u Allena objevila Soon-Yiny nahé fotky. Jakmile se to dozvěděl tisk, nezůstala na hormony poblázněném umělci nit suchá. „Když začal náš vztah, myslel jsem, že to bude jen flirt. Že to nebude vážné, ale vyvinulo se to jinak,“ prohlašoval tehdy šestapadesátiletý muž o romanci s jednadvacetiletou dívkou, ke které se sice vždycky choval otcovsky, ale jejím otcem (ani adoptivním), nikdy nebyl. Proto ani nebyl jejich sňatek roku 1997 ilegální. Adoptovali společně dvě dcery, Bechet z Číny a Manzie z Texasu.

Pokud se nad jejich rodinnými vztahy člověk zamyslí hlouběji, dojde mu, že se Mia Farrow stala po svatbě Woodyho a Soon-Yi jeho tchyní...