Čas jen pro mě

Jazykem dnešní doby bychom řekli, že budoucí geniální vědec měl ADHD. Měl problémy soustředit se a své učitele neustále „vyrušoval“ provokativními doplňujícími otázkami. Můžeme se jen domnívat, že občas neznali odpověď. Podle pedagogů byl prý duševně zaostalý, k tomu měl navíc poruchu sluchu. Proto mu rodiče zajistili domácí vzdělávání. To ostatně ve společenské vrstvě, kam se malý Thomas 11. 2. 1847 narodil, nebylo nic neobvyklého.

Svérázné vzdělávání

Matka Nancy pocházela ze slavné novoanglické rodiny Elliotů, rodina otce Samuela, bankovního úředníka, připlula do Ameriky v 18. století z Holandska. Praktické předměty učila Thomase Nancy. Samuel zase vymyslel zvláštní způsob, jak ze syna udělat sečtělého muže – za každou přečtenou knihu některého ze světových klasiků ho odměňoval deseti centy.

Když mu bylo jedenáct, přestaly mu knihy, které nalézal doma, stačit. Rodiče mu proto zařídili permanentku do místní knihovny. Tam narazil na knihu, která změnila jeho život – Newtonovu Principii. Ani rodiče nebyli schopni odpovídat na otázky, které v něm tato kniha vyvolávala. Proto mu najali domácího učitele.

Měl obchodního ducha

Ve dvanácti letech Tom oznámil rodičům, že se chce osamostatnit a vydělávat si! Potřeboval totiž mimo jiné peníze na chemikálie do své laboratoře, kterou doma měl. Prodával cukrovinky, ovoce a zeleninu, pracoval na železnici. Tam měl velice dobrý přístup ke zprávám a informacím, proto rozjel své vlastní malé noviny Weekly Herald. Ty brzy získaly bezmála tři stovky odběratelů.

Laboratoř ve vagónu

Tomova matka neměla velkou radost ze synovy laboratoře ve sklepě domu. Brzy ze strachu laboratoř vyklidila, zdánlivě nebezpečné věci zamkla v jedné místnosti tak, aby k nim Tom neměl přístup, a ostatní si musel odnosit do svého „pracovního“ pokoje, který měl ve vlakovém vagónu.

Jednoho dne, když vlak projížděl jedním z nejhorších úseků trati, se vagon otřásl více, než bylo dobré. Edisonova fosforová tyč spadla na podlahu a zavazadlový vůz se vznítil. Po incidentu si Toma předvolal přednosta stanice a uštědřil mu obrovskou ránu do hlavy. K ní ještě přidal zákaz distribuce Weekly Heraldu po celé trati a přilehlých stanicích. Edison navíc po ráně do hlavy ještě víc ohluchl.

První patent

Mladý Thomas přijal v patnácti letech místo telegrafisty, protože se na dráze naučil morseovku a obsluhu telegrafu. Později se přesunul do Bostonu, kde pracoval jako telegrafista pro Western Union. Tvrdě pracoval a ve volném čase se věnoval svému oblíbenému vynalézání a zlepšování.

Nechal si patentovat přístroj umožňující poslancům provádět volbu elektronicky, nikoli zvednutím ruky. Zde však Thomas narazil. Když se tento přístroj pokoušel prodat členům massachusettského zákonodárného sboru, jen se mu vysmáli s odůvodněním, že by podobný vynález zničil zavedené a nadbíhal většině.

Ukradený vynález

S kamarádem Benjaminem Breddingem pracovali na duplexním telegrafu, který měl zase o kousek dál posunout komunikaci. Vynález jim však ukradl jistý George Stearns, který si ho nechal patentovat.

V práci se Edison čím dál víc věnoval svému věčnému vylepšování a vynalézání. Chybou Western Union bylo, že v něm nevycítila génia. Edison byl propuštěn.

Štěstí čekalo v New Yorku

Vypůjčil si od Breddinga pětatřicet dolarů, za ty si pak koupil lístek a vyrazil do New Yorku. Bez jediné vindry se potloukal ulicemi. Nohy ho zavedly do finanční čtvrti. Najednou vidí před jedno z kancelářských budov pobíhat rozčíleného burzovního makléře. Chod jeho firmy totiž závisel na telegrafu, jenž se mu právě rozbil.

Edison neváhal a chopil se příležitosti. Rozhrnul dav postávající před telegrafem, rychle cosi udělal a přístroj se znovu rozběhl.

Osvícený zaměstnavatel

Makléř byl nadšen a nabídl mu práci. Za tři sta dolarů měsíčně se od té doby staral o telegrafy v jeho firmě. A nebyl by to on, aby neustále něco nezdokonaloval a nevylepšoval. Jeho talentu si tentokrát všiml i zaměstnavatel a nabídl mu čtyřicet tisíc dolarů za jeho nejnovější vynálezy! Údajně si peníze nejprve vyskládal na postel, dokola je přepočítával a do rána nad nimi bděl.

Od té doby už se Edisonům život ubíral tou nejpříjemnější cestou. Roku 1874 otevřel v Newarku ve státě New Jersey svou první výzkumnou laboratoř.

Dařilo se mu i osobním životě. Oženil se s krásnou teprve šestnáctiletou Mary, která mu porodila tři děti – Madelaine, Charlese a Theodora.

Zámožný podnikatel

Přicházel úspěch za úspěchem. Edison přesouvá svou laboratoř do města Menlo Park. Mezi jeho vynálezy patří mj. fonograf – předchůdce gramofonu, dynamo na výrobu elektrického proudu, již zmíněná zdokonalené žárovka, první elektrická centrála. Založil také společnost General Electric, která začátkem osmdesátých let 19. století stála za systémem přenášejícím světlo, teplo a energii do velkého počtu obydlí.

„Zásluha o vynález mluvícího stroje nepřísluší mně, ale bohu, jenž stvořil ženu. Já jsem vynalezl pouze první mluvící stroj, který lze zastavit.“

Mezi jeho pozdější vynálezy patří ještě spojení obrazu a zvuku v kinenatografii, pětatřicetimilimetrový filmový pás a kinematograf (filmová kamera).

V roce 1884 potkala Toma tragédie v podobě manželčiny smrti. Po dvou letech se znovu oženil s devatenáctiletou Minou Millerovou. Dala mu, stejně jako první manželka, tři děti.

Česká stopa

Roku 1911 navštívil s Minou Čechy a Moravu, a to na pozvání podnikatele Emila Kolbena. Edison nejprve navštívil Brno, kde si prohlédl elektrické osvětlení podle svého návrhu. Poté se přesunul do Prahy, kde ho zaujala mechanika staroměstského orloje, a navštívil kolegu Františka Křižíka. 

Nesmazatelně se také zapsal do povědomí obyvatel Mariánských Lázní, o kterých prohlásil, že jsou tím nejkrásnějším městem na světě.

Edison zemřel 31. října 1931 ve věku 84 let. Mina seděla po jeho boku až do konce. V noci, než zemřel, probudil se s z hlubokého spánku a prohlásil: „Je to tam moc krásné.“