Čas jen pro mě

Vyrůstal bez otce i bez matky

Mocný a bohatý šlechtický rod vybudoval silné feudální panství na jihu Čech a často se dostával do konfliktu s královskou mocí. Za praotce rodu se považuje Vítek z Prčice, který koncem 12. století během slavnostního ceremoniálu nazvaného „dělení růží“ rozdělil majetek mezi svých pět synů. Jeho syn Vítek III. se stal zakladatelem té větve, která nesla jméno podle hradu Rožmberk.

Pánům z Růže patřilo mnoho významných hradů a zámků. Mezi ně patřil i Český Krumlov. Tam vladař rožmberského robu Jošt III. a jeho žena Anna 1. října 1539 přivítali na svět druhorozeného syna Petra Voka. Jošt se dlouho ze syna neradoval, pouhé dva týdny po jeho narození zemřel.

Vládu nad panstvím převzal Joštův bratr Petr V., který se postaral i o Joštovu rodinu. Problém nastal se švagrovou Annou. Vdova si nakonec nechala vyplatit věno, musela se ale odstěhovat z rožmberských panství a zanechat tam děti.

Nejstaršího Viléma poslal Petr V. na studia, tříletý Petr Vok a jeho sestry Anna, Bohunka a Eva našli domov u tety Anny Rožmberské v Jindřichově Hradci. Když Petr V. zemřel, mohla se k dětem vrátit jejich matka.

Královna Viktorie: Kolik milenců měla po smrti manžela?

Každý bratr je jiný

Zatímco Vilém se připravoval na převzetí rožmberského panství, jeho mladší bratr Petr raději trávil čas na lovu nebo se bavil s přáteli a samozřejmě se rád pohyboval ve společnosti krásných dívek a dam.

Odvracení se od katolicismu a postupný příklon k protestantskému náboženství mu znemožnilo získat místo na dvoře císaře Ferdinanda I. Podařilo se mu však dostat se do blízkosti následníka trůnu a budoucího císaře Maxmiliána II. A stal se jeho komorníkem. Během Maxmiliánovy korunovace se sblížil s Vilémem Oranžským.

Petr Vok se toužil osamostatnit, proto neustále naléhal na Viléma, aby mu dal k dispozici nějaká panství. Dostal do správy Hrad Chroustník, tvrz Želeč a panství Vimperk. Nesměl je však bez Vilémova souhlasu prodat a bratrovi musel odvádět daně.

Jindřich I. Lucemburský: Hrdý potomek „vymřelé“ dynastie „vydědil“ vlastní vnoučata

Ve víru dluhů

Časem se mu podařilo zakoupit panství v Bechyni, kde se okamžitě usadil a které vyhovovalo jeho způsobu života. Hostiny, oslavy, bujaré pitky byly na denním pořádku. Jenže to všechno bylo nad Petrovy finanční možnosti.

V první polovině 16. století jeho dluhy čtyřnásobně překročily hodnotu bechyňského panství. Na nátlak věřitelů byl na Petra Voka dokonce vydán zatykač. Na rožmberském území se sice ničeho obávat nemusel, ale vyjet například do Prahy, to už bylo riskantní.

Nezbylo nic jiného, než se poprosit Viléma o pomoc. Petrovy dluhy vrhaly špatný stín na Rožmberky, proto Vilém se skřípěním zubů většinu dluhů vyrovnal. Nezdárného bratra ale donutil, aby se věnoval správě majetku. Také na něj tlačil, aby se oženil. Sám totiž neměl ani z jednoho ze čtyř sňatků žádného pokračovatele rodu.

Ferdinand I. Dobrotivý (†82): Flegmatický císař působil slabomyslně

Mladá nevěsta

Kateřinu z Ludanic Petr poprvé poznal jako třináctiletou. Vzali se v roce 1580 v Bechyni – nevěstě bylo tehdy teprve patnáct let, Petrovi devětatřicet. Všechny kolem překvapilo, že Petr se usadil a o mladou ženu otcovsky pečoval a zahrnoval ji dárky. Jen toužebně očekávaný dědic nepřicházel. V roce 1592 zemřel Vilém a z Petra se stal poslední vládce pánů z Růže.

To už manželství s Kateřinou tak idylické nebylo. Prý se „víc, než bylo vhodné“ sblížila s jedním z komorníků. U mladé ženy navíc propukla duševní choroba, která se neustále zhoršovala. Zemřela v roce 1601 a Rožmberci zůstali bez mužského pokračovatele.

Marie Terezie (†63): Erotická císařovna

Soumrak Rožmberků

Zadlužení Rožmberků se zase zvýšilo a Petr byl nucen prodat některá panství, mj. i milovanou Bechyni. Přestěhoval se do Třeboně, ale to už ho zužovaly různé nemoci, následek nadměrného pití se projevil cirhózou jater, na kterou 6. listopadu 1611 zemřel. Bylo mu dvaasedmdesát let, na tehdejší dobu a při jeho způobu života se dožil vysokého věku.

Bylo by ale chybou si myslet, že Petr Vok byl jen věčně zadluženým pořadatelem pitek. Miloval umění, hodně a rád četl. Na zámku v Třeboni, kde na sklonku života bydlel, vybudoval v té době největší českou knihovnu. Sbíral obrazy, byl mecenášem pražské univerzity a finančně podporoval Tychona de Braheho, Johana Keplera či Jana Jesenia.

Petr Vok si původně si myslel, že převede majetek na synovce Jana Zrinského (syn Petrovy sestry Evy), aby zůstal v rodině. I Jan ale zůstal bezdětný a umřel už necelý rok po Petrovi. Na základě dědické smlouvy podepsané v roce 1484 převzali rožmberské panství Švamberkové.

A to byl konec kdysi slavného a mocného rodu.

Náš tip

Další zajímavosti nejen o rodu Rožmberků najdete v unikátní publikaci Pavla Juříka Encyklopedie šlechtických rodů, kterou vydalo nakladatelství Universum.

Nové aktualizované vydání této výpravné encyklopedické publikace přináší základní historické a genealogické informace o 150 významných šlechtických rodech žijících a působících v českých zemích. Na základě pozoruhodných osudů několika set jejich příslušníků před čtenářem vzniká pestrá mozaika českých dějin, doplněná o bohatý obrazový materiál.