Čas jen pro mě

Stala se zcela nečekaně, jako potomek silných Habsburků, jedinou vládnoucí ženou na českém trůně, zejména však císařovnou svaté říše římské. Mohlo se to všechno stát i magickým vlivem či předurčením jejího „čarodějnického“ jména, případně nějakých dalších čarodějných praktik? Jediný bratr-konkurent jí umřel, za matku měla protestantku, její syn a následník byl vyhlášeným zednářem. A v rámci zednářských obřadů se dělo něco magie! O Marii Terezii se také traduje, že mezi její milence patřil plukovník drsných pandurů zvaný „Ďábel Trenck“.

Suverénní dáma

Arcivévodkyně rakouská, královna uherská a česká a zároveň též markraběnka moravská Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna se narodila 3. května 1717 ve Vídni císaři svaté říše římské Karlu VI. a jeho manželce Alžbětě Kristýně, princezně brunšvicko-wolfenburské z dynastie Welfů, provdané císařovně, královně německé, české, uherské, chorvatské, sardinské, neapolské a sicilské. A to už je nějaký původ: však byla také naše Marie Terezie suverénní dámou i vladařkou.

Díky takzvané „pragmatické sankci“ z roku 1713, právně podloženému nástupnickému triku, jako nejstarší dcera převzala vládu po svém předčasně zemřelém otci. Za své vlády, zvané eufemisticky osvícenecký absolutismus, prosadila celou řadu reforem proti starým pořádkům. V tom ji velmi podporoval moderně smýšlející manžel, podnikatel a finančník František I. Štěpán Lotrinský, s nímž Marie Terezie s oblibou a vášnivě souložila a povila mu řadu potomků, byť některé uštěpačné zdroje míní, že ne všechny byly manželské. 

Herecké mládí: od dětství na výsluní

Přestože ji od mládí vychovávali přísně katoličtí jezuité, kteří tehdy do jisté míry vládli světem jako „šedé eminence“, u nichž se vedle náboženství učila zejména dějinám, latině, francouzštině a němčině, mezi školní předměty Marie Terezie patřilo také kreslení, tanec a hudba, což milovala. A tak není divu, že už v sedmi letech tančí spolu s o rok mladší sestrou Marií Annou v opeře Euristeo.

Ve třinácti zpívá před oficiálním publikem ve hře Germania il di che spende Sargo all, později dokonce v opeře Il natale d´Augusto dvorního skladatele Antonia Caldary. V tu dobu už má za vychovatelku říšskou hraběnku Mariu Karolinu von Fuchs-Mollard, které říká „mami“. To ona jí doporučila za manžela osudového Františka I. Lotrinského a také jí pomohla ho získat. 

Osudový muž i manžel

Princeznička Marie Terezie se poprvé s Františkem Štěpánem setkala už ve svých šesti letech na císařských statcích ve Vídni, její otec si ho oblíbil jako syna, jehož mu Bůh tak nějak zatím nedopřál, jenomže mezi dětmi byl rozdíl devíti let, takže patnáctiletý puberťák si mohl těžko hrát se svou maličkou potenciální manželkou.

Také zvyky císařského protokolu je rozdělovaly a navíc se silné Francii nelíbilo tohle spojenectví, protože sami chtěli získat Lotrinsko. Jenomže Karlu VI. se žádní jiní evropští princi nelíbili, své sehrály zákulisní intriky evropských dvorů i jejich války – a nakonec se ti dva vzali.

Oficiální literatura dokonce tvrdí, že v době, kdy ji požádal o ruku, byla už do něj princezna zamilovaná. Však to byl krásný chlap, který v tu dobu už v jako místodržitel v Uhersku a v Rakouském Nizozemí velel císařským vojskům ve válce proti Turkům.

Divoká svatební noc

Hned 31. ledna 1736, tedy v den, kdy o Marii Terezii požádal, byl převelen do Prešpurku – jak si žádala etiketa, zatímco nevěsta zůstala ve Vídni, kde se pak svatba měla dle všech plánů uskutečnit 12. února 1736 na půdě Augustiniánského kostela. A tak se i stalo, to celé pod taktovkou samotného papežského nuncia Domenico Passionei.

Své „ano“ si řekli latinsky a hned první svatební noc v rámci divokého erotického milování zcela rozklížili mohutnou postel s nebesy.

„Děláme přece následníka…!“ bránili se ti dva císařskému tatíkovi, který je nabádal přece jen k větší zdrženlivosti. Novomanželé se prostě v posteli a společné vášnivosti naprosto našli. Však také z jejich manželství vzešlo plných 16 dětí!    

Cože?! Ženská na trůně!?!

Panovnicí nad habsburskými zeměmi se dle výše naznačeného scénáře stává Marie Terezie dne 20. října 1740 po smrti svého otce. A hned je tu problém: nejen okolní země, na něž si habsburská monarchie činí nárok, ale i v některých zemích uvnitř ní samé převažuje názor: „Žena na císařském trůně?! To nad ne…!?!“ či prostě jenom: „To není dobře: vládnout má muž!“

Císařovna je sice v té době v pátém měsíci těhotenství, ale podaří se jí císařský sněm přesvědčit, že právě ona je tou správnou. Však se na to také připravila tajnou „nalejvárnou“ (otec ji totiž dosud nikterak nezasvětil do „věcí státních“, neb zemřel nečekaně) z oblasti ekonomiky řízení státu, vojenské strategie a politiky a to včetně znalostí intrik vládnoucích dvorů Evropy a jejich vyslanců na dvoře císařském. Ohromila všechny ty moudré muže a hlavně je přesvědčila, že je „ženou“ na svém místě. A zase se tady nabízí otázka, do jaké míry se jednalo pouze o sílu její osobnosti, či nějaké vlivy utajené magie…?!

Vláda, moc a války

Neuvěřitelným způsobem také zvítězila nad agresivním Pruskem v čele s králem Fridrichem II., který žádal od Rakouska příhraniční Slezsko, a když nedostal odpověď, dne 16. prosince 1740 jeho vojska území obsadila. Začala takzvaná Válka o rakouské dědictví, do níž císařovna vyslala 16 000 rakouských vojáků, ale proti sobě měli dvojnásobně silnou armádu. A přesto, po řadě porážek, Marie Terezie nakonec zvítězila. Magie? Rozhodně i politika…

Jednak se jí podařilo roku 1741 osobně přesvědčit doposud nepřátelský Uherský sněm (a zde prý i vlivem svého milence v jeho čele), byla korunována uherskou královnou (podle legendy předstoupila před sněm se slzami v očích a s téměř novorozeným Josefem II. v náručí) a její armáda se zvětšila o 30 000 horkokrevných uherských bojovníků. Speciálnímu oddílu elitních zabijáků-pandurů velel již zmíněný „Ďábel Trenck“, který svoji císařovnu fascinoval jako elitní bojovník i jako chlap. Měla pro něj slabost, takže omlouvala i mnohé krutosti, kterých se tito „pohanští“ panduři dopouštěli. Není jistě náhodou, že Trenck byl mimo jiné obžalován z čarodějnictví… Však také pro svou panovnici vybojovali nejedno zásadní vítězství. 

Konečné vítězství a česká korunovace

Do války se zapojili také Francouzi, jistěže proti Rakousku, dobyli Čechy a chovali se tady jako krutí diktátoři. Díky Anglii byl nakonec s Pruskem uzavřen mír, rakouská vojska se mohla soustředit na francouzské agresory a nakonec byly země Koruny české dne 26. prosince 1742 dobyty zpět.  

Do Prahy přijíždí Marie Terezie na jaře 1743 a nechá se 12. května ve Vladislavském sále Pražského hradu korunovat českou královnou. Obřad provedl olomoucký biskup Jakub Arnošt z Lichtenštejna-Kastelkornu, česká šlechta jásá. Obzvláště blízko má císařovna k nejvyššímu českému kancléři Filipu Josefu Kinskému. Zúčastnila se také slavnosti uctění sv. Jana Nepomuckého.

Zachoval se dokonce dopis Kinskému, v němž slavnou korunovační svatováclavskou korunu, kterou nechal vyrobit její předchůdce císař a král český Karel IV., v žertu přirovnala k „bláznovské čapce“. Jistě to nemyslela zle…

Sňatková politika

Podobně jako zmíněný Karel IV., také Marie Terezie upevňovala postavení své říše sňatkovou politikou, k čemuž měla vzhledem k četnému potomstvu nebývalé možnosti. Získala tak vliv nejen v silném Španělsku a dalších mocnostech, ale též v kdysi nepřátelské Francii, kam provdala svoji dceru Marii Antoinetu za krále Ludvíka XVI. Oba pak byli, jak všichni víme, za francouzské revoluce popraveni jakobínskou gilotinou.

Rakouská císařovna Marie Terezie pak vyhrála ještě několik válek, učinila řadu reforem a suverénně vládla do 17. září 1765 (krátce předtím totiž zemřel její milovaný manžel) se svým synem a oficiálním „spoluvládcem habsburských zemí“ Josefem II. Ten však chtěl vládnout sám a tak se dost svářili.

Sedm potomků na sedmi trůnech Evropy

Koncem svého života Marie Terezie prodělávala už jen samé stresy. Pomineme-li věčné spory se synem a smrt manžela, velmi ji zasáhl rozsáhlý hladomor v českých zemích, za něhož v letech 1771–1772 zemřelo čtvrt milionů lidí, Rusové se roztahovali do Polska, takže musela souhlasit s jeho rozdělením, vypukla takzvaná Válka o bavorské dědictví…

U Marie Terezie je diagnostikován vysoký krevní tlak a rozedma plic. Počátkem listopadu se nachladí na lovu bažantů a jeho koncem, tedy 29. 11. 1780, umírá. Pitva ukázala, že jí nefungovala jedna plíce. 

Pohřbena je spolu se svým manželem a milovanou chůvou Charlottou Fuchsovou v rodinné kapucínské kryptě. Zanechala po sobě sedm potomků na sedmi evropských trůnech.