Čas jen pro mě

Heinrich von Luxemburg (německy) anebo také Henri de Luxembourg (francouzsky) „ze zákona“ vydědil vlastní vnoučata a je téměř fiktivním následníkem „vymřelé“ dynastie. 

Vymřelá dynastie se má stále k světu

Přestože – přísně vzato – zmíněná panovnická linie Nasavsko-Weilburská vymírá smrtí Viléma IV. z Lucemburku, který jako syn předchozího velkovévody Adolfa Lucemburského a jeho ženy Adelaidy Marie Anhlatsko-Desavské zemřel v únoru roku 1912 na zámku Berg, skrze ženské následnice trůnu Marii Adlétu a její sestru Šarlotu stále žijí potomci z „pobočné větve“. Ona totiž sňatkem zmíněné již Šarloty s princem Felixem Bourbonsko-Parmským přechází Nasavská rodová linie do nové větve Bourbon-Parma, byť „...z politických důvodů“ – s odkazem na „Článek 3. lucemburské ústavy“ – se rodina vládnoucích velkovévodů nazývá stále „de Nassau“, neboť onen článek 3 „navěky“ ustanovuje rod či dynastii z Nasavy jako vládnoucí, stejně jako je zavazující i znak Bourbonsko-Parmský.

Pan vévoda je i samý čestný titul

Vévoda Henri (Jindřich) se narodil 16. dubna 1955 na zámku Betzdorf jako nejstarší syn velkovévody Jana Lucemburského a jeho manželky Charlotte (Šarlot). Do škol chodil v Lucemburku a ve Francii. Dědičný titul velkovévoda získal roku 1973 v souvislosti se svou plnoletostí – a tím převzal i reprezentativní roli. Studoval ovšem dál a roku 1980 s úspěchem ukončil obor politické vědy na Ženevské univerzitě. Následovalo vojenské vzdělání na královské akademii v Sandhurstu.

Karel IV., slavný král a císař, miloval ženy!

Oficiální hlavou rodu a tedy vládnoucím velkovévodou se Jindřich stává 7. října 2000 po abdikaci svého otce Jana – a od té doby je tedy už osmnáct let na trůnu. Mezitím získal řadu zásadních národních vyznamenání, jako třeba „Spoluvelmistr a Rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva“, Velmistr a Velkokříž vojenského a civilního Řádu Adolfa Nasavského“, „Velmistr a Velkokříž Řádu dubové koruny“ či „Velmistr Záslužného řádu Velkovévodství lucembruského“- a tedy i funkcí. Jak jen to všechno stíhá...?!

Kubánská slečna...

Na studiích se Jindřich (Henri) Lucemburský seznámil se svou současnou manželkou Marií Teresií Mestre, s níž se 14. února 1981 oženil. Slečna Maria Teresa se narodila na Kubě, kterou však spolu s rodiči opustila v době, kdy tam vyvrcholila kubánská revoluce. Rodina se pak usadila v New Yorku, kde také budoucí velkovédkyně studovala. Později žila v Santanderu (historické město v severním Španělsku) a v Ženevě. A právě tady se s Jindřichem seznámila. Na Ženevské univerzitě pak také Marie Theresa roku 1980 dokončila studium politologie. Hovoří španělsky, francouzsky, anglicky, německy a italsky. Po svatbě se naučila navíc i lucemburštinu.

...je lidumilkou po rodičích

Už v dobách studií se Marie Teresa zajímala o sociální a lidské problémy, snad i proto, že zažila kubánskou revoluci a znala její zničující důsledky, nehledě na to, že pokračovala v rodinné tradici: její rodiče byli vždy na Kubě vyhlášenými filantropy čili „lidumily“, tedy osobami, které pomáhají tam, kde je to třeba. A také podporovali kulturu. V tom na ně dcera navázala. Už na studiích se starala o staré lidi a vyučovala potřebné děti.

Následníci, pokračovatelé – a ti vyloučení

Vévodský pár má spolu pět dětí: prince Guillauma (1981), prince Félixe (1984), prince Louise (1986), princeznu Alexandru (1991) a prince Sebastiana (1992). Od 12. března roku 2006 je Henri také dědečkem. Vnuka Gabriela mu dopřál mladičký syn Louis, jemuž se ale narodil v takzvaném morganatickém sňatku.

Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský: Manželství, které se moc nepovedlo...

Jde o svazek, který my Češi označujeme jako „nerovnorodý“, tedy o sňatek v kruzích evropské šlechty, když si jeden z partnerů – z hlediska společenské hierarchie – vezme druhého takzvaně „nižšího“ původu: jako třeba nějaký pan kníže nějakou slečnu baronku. Gabriel tedy nikdy nebude sedět na lucemburském trůně. Proč?

Zlobivý Louise

V Louisově případě se jedná o to, že si dne 29. září 2006 vzal v kostele v Gilsdorfu „pouhou“ slečnu Tessy Antony, čímž se zároveň vzdal nároku na lucemburský trůn, o který automaticky přišly všechny jeho současné i budoucí děti (ale ono to nějak dopadne, že... jen se podívejte na dědečka z „vymřelé“ dynastie...). Tak či onak Louisovi zůstal titul „Lucemburský princ“ a „Královská výsost“ – no tak co?! Prozatím dobrý! Rodina navíc nosí příjmení „de Nassau“ a žije ve Velké Británii, kde princ i jeho žena dosud studují. A aby těch hříchů mládí nebylo dost, narodil se jim mezitím – roku 2007 – ještě jeden syn: Noah de Nassau. Taky „ze zákona“ vyděděný.  

V Praze dostal Cenu Karla IV.

U příležitosti 700 výročí narození Karla IV., který byl – jak víme – synem Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského, obdržel současný velkovévoda Jindřich I. Lucemburský v květnu roku 2016 v pražském Karolinu speciální Cenu Karla IV. Jedná se o „...významné ocenění, udělované osobnostem, které svým kulturním, vědeckým či politickým dílem dosáhly evropského významu a přispěly k pozitivnímu směřování současné civilizace“. A také se jistě hodí, když jste nepřímým potomkem Karla IV. Lucemburského (a Přemyslovského!).

I prezident se Lucemburkovi poklonil

„Letošní 700. výročí narození Karla IV. je jedinečná příležitost, jak ocenit zástupce lucemburského rodu, který sehrál významnou úlohu ve vývoji českých zemí,“ řekl k tomu rektor Karlovy univerzity Tomáš Zima. „Ocenění Jindřicha Lucemburského hlavní město Praha vyjadřuje svůj vděk lucemburskému rodu...,“ dodala mimo jiné tehdejší primátorka Prahy Adriana Krnáčová. Tak vida!

Na pražském hradě Jindřicha I. přijal český prezident Miloš Zeman a poníženě ho – údajně „dle protokolu“ – oslovil „Vaše Veličenstvo“.

Posléze se pan velkovévoda prošel ještě po Karlštejně, kam prý více než šest století nevstoupila noha Lucemburka.