Čas jen pro mě

1. Odkaz dcerám Po smrti starověkého icenského krále Prasutaguse, Boudičina manžela, mělo být podle jeho závěti království rozděleno rovným dílem mezi jejich dvě dcery a římského císaře Nera. Boudica si měla ponechat titul královny.
2. Římané měli jiné představy Římané se neřídili přáním zesnulého Prasutaga. Jejich plánem bylo zmocnit se bohatství icenského kmene. Na celém svém území ve východní Británii se dopouštěli plenění a drancování. Icenové tak začali římské vojsko upřímně nenávidět. Krutému zacházení se nevyhnuly ani obě Prasutagovy dcery, které byly údajně znásilněny. Boudica byla zbičována.
3. Vyburcovala Brity ke vzpouře Nespravedlnosti, které na Boudice, jejích dcerách a zbytku kmene Římané páchali, vyvolaly povstání. S odvoláním na špatné zacházení vůči její rodině, povzbuzovala Iceny a sousední kmeny ke vzpouře. Velmi rychle si získala spoustu následovníků, kteří chtěli dát stejně jako ona Římanům sbohem.
4. Rychle vyplenila tři římská města Postupně Boudica a její „tlupa“ srovnala se zemí římská města Camulodonum (Colchester), Verulamium (St Albans) a Londinium (Londýn). V těchto třech římských koloniích došlo k rozsáhlému zabíjení. Podle římského historika Tacita zde padlo na 70 000 Římanů.
5. Masakr V bitvě, která se odehrála v roce 61 ve výše zmíněném Camulodunu, padlo kvůli Boudice téměř 80 % římských vojáků. Prohru utrpěla známá Devátá legie, kterou v roce 65 př. n. l. založil významý vojevůdce Pompeius Veliký, spojenec samotného Caesara a která patřila v římské armádě k těm s nejdelší vojenskou historií.
6. Rozhodující bitva Boudica čelila poslednímu nátlaku Římanů na cestě zvané Watling Street, která se nacházela na řece Temži. Jejími protivníky byly dvě římské legie, kterým velel římský guvernér Británie Suetonius Paulinus. Suetonius své vojsko připravil dobře a vylodění skončilo strašným masakrem obránců. 
7. Porážka Podle historika Cassia Dia se Boudicina armádu rozrostla na 230 000 válečníků (některé zdroje uvádí „pouhých" sto tisíc), Suetonius měl necelých 10 000 mužů. Díky lepšímu vybavení, taktice a vojenské průpravě to byli právě Římané, kteří nakonec mohli oslavovat vítězství.
8. Konec života Předtím, než se svými dcerami spáchala roku 61 př. n.l. sebevraždu, nechala se odvážná válečnice slyšet: „Na tomto místě musíme buď zvítězit, nebo zemřít se vší slávou. Není žádná jiná alternativa. Ačkoli jsem žena, mé předsevzetí je pevné: Muži, pokud chtějí, mohou přežít s hanbou a žít v otroctví."
9. Vítězka a umění Kromě toho, že její jméno znamená v překladu „vítězná žena", je také zajímavostí, že si Boudica za své hrdinné úsilí v boji proti Římanům vysloužila od nejrůznějších sochařů několik soch. Například jedna v životní velikosti stojí u radnice v Colchesteru a další v mramorové síni cardiffské radnice. Turisté se zájmem o historii zase ocení 58 km dlouhou stezku mezi Norwichem a Diss v Norfolku, je známá pod názvem Boudica's Way.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Robin Hood: Existoval ve skutečnosti?

Zdroje informací: Wikipedia.org. a Britannica.com.