Čas jen pro mě

Ve čtvrtek 3. února 1927 byl chladný den a zámecký park v Náměšti nad Oslavou byl pokrytý sněhem. Kolem půl sedmé večer se rozezněl zvonek v budově lesnického úřadu, kde obýval rozsáhlý byt zámecký nadlesní Jindřich Till.

Vrah zazvonil

Šestadvacetiletá služka Marie Kořenová zahradnického pomocníka Oldřicha Filípína znala, tak bez obav otevřela dveře. Jakmile se k němu obrátila zády, vyndal zpod kabátu velkou sekeru a zaťal ji do dívčiny hlavy. Byla okamžitě mrtvá. Pak vpadl do bytu a sedmkrát udeřil sekerou osmašedesátiletého Jindřicha Tilla. Neušetřil ani jeho o rok mladší a těžce nemocnou manželku Annu.

Vešel do pracovny nadlesního a vypáčil zámek psacího stolu, kde očekával peníze. Byly tam pouhé čtyři koruny… To bylo pro lupiče a vraha v jedné osobě velké zklamání. Proto ještě prošmejdil zbytek domácnosti a nakonec s sebou odnesl používané stříbrné příbory a kazetu příborů nepoužívaných. Ty byly připraveny jako dar pro služku Marii, která měla krátce před svatbou.

Z bytu Filipín vylezl okénkem na záchodě a z prvního patra se spustil po hromosvodu. Předtím ještě byt zapálil.

Požár měl zakrýt vraždy

Požáru si v noci všiml zámecký ponocný. Okamžitě zavolal hasiče. Ti vypáčili dveře a naskytl se jim hrůzný pohled na tři ohořelá mrtvá těla. Na pomoc při hašení požáru přispěchali i místní dobrovolníci včetně Oldřicha Filipína! Ten dokonce pomáhal vynášet mrtvá těla. Hasiči zjistili, že požár byl úmyslně založen na pěti místech v bytě.

Ke slovu se proto dostávají četníci, kterým je na první pohled jasné, že oběti zemřeli násilnou smrtí ještě před vypuknutím požáru.

Bylo velkým štěstím, že plameny nestačily dokonat dílo zkázy a zůstal zachován psací stůl nadlesního Tilla, na jehož desce se našly otisky prstů. Začalo rozsáhlé vyšetřování. V jeho průběhu se konaly pohřby obětí.

Vzkazy ze záhrobí?

Rodiče služky Marie místo svatby vystrojili pohřeb. Na poslední cestě dívku podle zvyku doprovázel průvod ještě svobodných děvčat a mládenců. Mezi nimi byl i Oldřich Filipín. Při kázání nad hrobem prý vypadl místnímu knězi z ruky křížek, který se zakutálel k nohám zahradníka Oldřicha…

V Brně v té době zrovna vystupoval tehdy proslulý jasnovidec Jan Eric Hanussen. Při jedné seanci v brněnském varieté ho diváci vyzvali, aby odhalil vraha z Náměště. Údajně prý jen lakonicky řekl: „Vrahem je osoba, která pracuje na zámku.“ To bylo sousto pro senzace chtivé novináře, kteří tuto informaci neustále rozpitvávali.

Přiznal se ve spánku

Filipín však už tou dobou byl v hledáčku četníků. Ti sezvali zaměstnance zámku a porovnávali jejich otisky prstů s těmi nalezenými na stole v bytě zavražděných. Zahradnický pomocník Filipín nedostavil! Našli ho, když se poraněný vyškrábal z devět metrů hlubokého zámeckého sklepení, kam před pár dny sám skočil. Byl převezen do nemocnice, kde lékařům řekl, že chtěl spáchat sebevraždu. Odmítl ale prozradit důvod.

Duševně zaostalý a nervově labilní Filipín v nemocnici mluvil ze spaní. Proto ho četníci hlídali i v noci a zapisovali, co ze spánku říká. A tak se přiznal k vraždám. Navíc jeho otisky se shodovaly s těmi na psacím stole. Pro okolí Oldřicha to bylo překvapení! Údajně sice moc rozumu nepobral, choval se jako o deset mladší, dokonce často plakal a byl bázlivý, ale v práci ho chválili.

A proč Filipín vraždil? Chtěl si prý založit vlastní zahradnickou firmu, proto potřeboval hodně peněz do začátků.

Soudce vynesl jasný ortel – trest smrti. Milost prezidenta republiky nakonec změnila trest na doživotí. Po třech letech zemřel na Mírově na tuberkulózu. Bylo mu dvacet šest let, stejně jako nebohé služce Marii, kterou zabil.

Více informací naleznete na www.serialkillers.cz.