Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Rudolf Pleil: Mistr zabíjení
Flickr
Volný čas / Krimi čtení

Rudolf Pleil: Mistr zabíjení

datum: 4. 6. 2021 0:05 autor: Hana Lorencová
Obtloustlý žoviální chlapík s brýlemi se na každého mile usmíval a vypadal důvěryhodně. Ve veselém mladém muži se smyslem pro humor by nikdo nehledal vraždící monstrum. Rudolf Pleil, kterého média nazvala „mistrem smrti“, přitom v letech 1946 až 1947 spáchal nejméně deset vražd. On sám tvrdil, že jich bylo 40!

Nejdřív byl „jen“ zloděj. Jako převaděč pomáhal za úplatu převádět lidi, většinou ženy, z východu na západ. Měl k tomu ideální podmínky, protože pracoval u pohraniční stráže v Dolním Sasku, v tehdejším západním Německu.

Malý pašerák zboží

Rudolf Pleil se narodil 7. července 1924 v Bärensteinu, v německé části Krušných hor. Když se k moci dostal fašistický režim, Rudolfův otec byl jako komunista na nějakou dobu zatčen, pak raději přestěhoval rodinu do nedalekého Československa, do Vejprt. 

Rodiče i starší sestra nemohli sehnat práci, Rudolf se už jako školák zapojil do pašování zboží, aby domů přinesl nějaké peníze.

V patnácti odešel z domova a nastoupil do učení k řezníkovi. Dlouho tam ale nezůstal. Nechal se najmout jako strojník na obchodní loď plující do Jižní Ameriky.

Z armády musel odejít

Během druhé světové války sloužil u námořnictva, ale za drobné krádeže strávil rok ve vězení. Vzhledem k častým epileptickým záchvatům byl nakonec z armády propuštěn. Někdy v té době se stal otcem nemanželského dítěte, které si ale vzala do péče jeho sestra.

Chvíli se živil jako číšník, pak se stal kuchařem v pracovním táboře. Tam ho prý sexuálně uspokojoval pohled na trpící ženy. Před koncem války se vrátil do rodné vesnice jako pomocný policista. Tehdy zabil a okradl sovětského vojáka – a vraždění se mu zalíbilo.

Převaděč uprchlíků

Přestěhoval se na západ Německa do města Zorge. Oženil se, ale manželský život ho neuspokojoval, tak začal sexuálně napadat mladé ženy. Později přiznal, že během této doby spáchal první vraždy. Důkazy ale chybějí.

Každý má nějaké hobby. Někdo vyrábí píšťalky, já dávám přednost zabíjení lidí.“

Jako pracovník pohraniční stráže si nechával platit za pomoc při přechodu z východního do západního Německa. Za pomoci dvou kompliců, Karla Hofmanna a Konrada Schüßlera, znásilnil a zavraždil nejméně 12 žen. Nacházel zvláštní uspokojení v jejich týrání.

První obětí byla Eva Mieheová, kterou Pleil znásilnil a pak jí sekerou prorazil lebku.

Ucházel se o místo kata

Osudným se mu stala loupežná vražda hamburského podnikatele Hermanna Bennena, jehož rozřezané tělo bylo nalezeno v Zorgbebachu. Stopy vedly k Pleilovi. Byl odsouzen k dvanácti letům vězení za zabití. Tam se ucházel o místo kata.

Ve své žádosti se Pleil pochlubil, že má zkušenosti se zabíjením. Popsal místo, kde schoval těla dvou žen – v nedaleké studni. Teprve když tam byly skutečně nalezeny lidské ostatky, policie se na něj zaměřila.

Vraždy ho sexuálně uspokojovaly

Podařilo se nalézt i svědka – Lydia Smidtová jako jediná přežila vražedný útok a Pleila bezpečně poznala. Navíc popsala, jak ji udeřil, a ona raději předstírala smrt, aby se zachránila. Pleil ji mezitím brutálně znásilnil.

Rudolf Pleil. (zdroj: murderpedia.org)

U soudu Pleil hrdě popsal své činy. Usmíval se a tvrdil, že spáchal 40 vražd. Rozhodně popřel, že šlo o loupežné vraždy. Uvedl, že „...vraždy byly z důvodu jeho sexuálního uspokojení“. „Se všemi těmi ženami jsem se dobře pobavil,“ dodal. Novináři mu dali přezdívku „mistr smrti“.

„Podceňujete mě, jsem největší německý zabiják. Jsem lepší než ti ostatní doma nebo v zahraničí.“

V průběhu soudního jednání se stále dožadoval, aby byl souzen i za vraždy obětí, jejichž pozůstatky se nikdy nenašly.

Stejně jako jeho dva komplici byl Pleil odsouzen k doživotnímu vězení. Tam napsal vzpomínky s názvem „Mein Kampf“ (!). Podepsal se jako „Rudolf Pleil, obchodník se smrtí v důchodu“. Zemřel v roce 1958, kdy se oběsil ve své cele.


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Keith Hunter Jesperson: Zabiják se smajlíky

Keith Hunter Jesperson: Zabiják se smajlíky

Autor: Hana Lorencová, Datum: 14. 8. 2022 0:05

Byl známý jako Happy Face Killer. Řidič kamiónu a sériový vrah Keith Hunter Jesperson měl potřebu…

Alexandros Schinas: Muž, který zavraždil řeckého krále

Alexandros Schinas: Muž, který zavraždil řeckého krále

Autor: Hana Lorencová, Datum: 12. 8. 2022 0:05

Dodnes nevíme, jestli v tom byl politický motiv nebo zda šlo o projev neléčené duševní choroby.…

Martha Needle: Australská černá vdova

Martha Needle: Australská černá vdova

Autor: Hana Lorencová, Datum: 29. 7. 2022 0:05

Mladá žena, která nemilosrdně otrávila manžela a tři vlastní děti, byla podle dobových zpráv velice…

Záhada z West Memphisu aneb Kdo je vrah?

Záhada z West Memphisu aneb Kdo je vrah?

Autor: Hana Lorencová, Datum: 22. 7. 2022 0:05

Některé kriminální případy nejsou ani po letech definitivně uzavřené. K nim patří i vražda tří…

Smrtící Tylenol: Kdo otrávil lék na bolest?

Smrtící Tylenol: Kdo otrávil lék na bolest?

Autor: Hana Lorencová, Datum: 18. 7. 2022 0:05

Sedm lidí, kteří v září 1982 náhle zemřeli v okolí Chicaga, spojovala jediná věc: krátce před smrtí…

Záhadná vražda Cecile Combettesové

Záhadná vražda Cecile Combettesové

Autor: Hana Lorencová, Datum: 8. 7. 2022 0:05

Hlavní roli v příběhu, který se stal roku 1847, hrají čtrnáctiletá Cecile, její zaměstnavatel…

Heinrich Pommerencke: Schwarzwaldská bestie

Heinrich Pommerencke: Schwarzwaldská bestie

Autor: Hana Lorencová, Datum: 3. 7. 2022 0:05

Série vražd a pokusů o ně od února do června 1959 děsila obyvatele Bádenska-Württemberska, a to…

Konec amerického snu: Proč bratři Menendezovi zabili své rodiče?

Konec amerického snu: Proč bratři Menendezovi zabili své rodiče?

Autor: Hana Lorencová, Datum: 2. 7. 2022 0:05

Dne 20. srpna 1989 byli José a Mary „Kitty“ Menendezovi zastřeleni ve svém domě v Beverly Hills. Po…

Tip šéfredaktorky

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

23. 7. 2022 0:05 autor podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová