Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Ivety (60): V domě, z kterého mě muž vyhazoval, jsem mohla zůstat
Ilustrační foto AI a casjenprome.cz
Příběhy ze života

Příběh Ivety (60): V domě, z kterého mě muž vyhazoval, jsem mohla zůstat

datum: 15. 11. 2026 0:05 autor: podle příběhu Ivety K. napsala Alžběta Morávková
Život umí připravit zásadní zvraty a překážky. A někdy nás přitom hodně překvapí i reakce nejbližší rodiny. Právě to se stalo naší čtenářce Ivetě, kterou v nelehké životní situace podržela osoba, od které by to nečekala.

Kam půjdu?

„Do konce měsíce vypadneš,“ oznámil mi Petr a položil vedle mého talíře dva katalogy ubytoven.

Zrovna jsem mu připravovala nedělní oběd. Pečené kuře, nádivku, brambory. Jeho oblíbené jídlo. Po osmatřiceti letech manželství jsem pořád věděla, co má rád. Jen jsem netušila, že mě už mezi ty věci nepočítá. I když náznaky jsem pozorovala delší dobu.

„A kam mám podle tebe jít?“ – Pokrčil rameny. „Je ti šedesát. Snad se o sebe dokážeš postarat.“

Pak mi řekl o Radce. Bylo jí třiačtyřicet a údajně s ní konečně začal žít. Já jsem podle něj poslední roky jen uklízela, prala a mluvila o nemocech.

Ano, mluvila. Především o nemocech jeho matky.

S tchyní jsem se sblížila až časem

Tchyni Věře bylo devětaosmdesát. Bydlela dole, my nahoře. Dům patřil jí, přesto Petr pokaždé říkal „moje barabizna“. Když bylo potřeba nové topení nebo vyměnit plot na zahradě, byla ovšem barabizna najednou „naše“.

Posledních šest let jsem tchyni pomáhala se vším. Myla ji, převlékala postel, hlídala léky. Po nocích jsem poslouchala chůvičku, jestli nevolá. Petr si koupil špunty do uší.

„Ty to s ní umíš,“ odbýval mě.

S tchyní jsme přitom neměly vždycky hezký vztah. Dlouho jsem byla ta ženská, která jí odvedla syna. Jenže nemoc z nás postupně sloupala staré křivdy. Zůstaly dvě unavené ženy, které si ráno dokázaly udělat legraci i z další probdělé noci.

O Radce jsem jí neřekla. Styděla jsem se.

Petr se ale postaral sám.

Vyhodila Petra z pokoje

Jednou večer přišel dolů a mezi dveřmi oznámil: „Mámo, Iveta se odstěhuje. Radka tu pak trochu předělá kuchyň.“

Tchyně držela hrnek oběma rukama. Třásly se jí.

„A kdo se bude starat o mě?“ – „Něco zařídíme.“ – „Co?“– „Prosím tě, nezačínej.“

Položila hrnek tak prudce, až čaj vyšplíchl na ubrus. „Ven.“ –„Mami…“ – „Řekla jsem, abys šel ven!“

Tip na autobiografický příběh známé herečky
Christina Applegate: Ty, se smutnýma očima

Upřímné a temně vtipné memoáry oblíbené herečky Christiny Applegate o hledání krásy v jednom chaotickém životě.

Kdo by neznal Christinu Applegate jakožto Kelly Bundovou ze seriálu Ženatý se závazky, jenž herečce získal fanouškovskou základnu po celém světě? Za pozlátkem slávy se však skrývá složitý osud statečné ženy, která se nakonec musela vzdát herecké kariéry, schopnosti tančit i pocitu fyzické síly, ale vždy bojovala za to, aby našla nový a naplňující způsob života.

Applegate vypráví celý svůj příběh plný vzrušujících, ale i složitých chvil: od vztahu s matkou, která bojovala se závislostí a zvítězila, přes odchod otce, pochybnosti o sobě samé a problémy s tělesnou dysmorfií, týrání a deprese, jež jí podkopaly zdraví, až po krutou diagnózu roztroušené sklerózy, která zásadně změnila její život. Na cestě ji však neustále provází světlo v podobě celoživotních přátel a zvolené rodiny. (Vydává nakladatelství Universum.)

Všechno zařídila jinak

Druhý den mě požádala, abych jí přinesla telefon a zavřela dveře. Zavolala své někdejší sousedce, která jí pomohla domluvit návštěvu notáře.

Když mi později řekla, co zamýšlí, rozplakala jsem se.

„Ten dům ti daruju. Já tady budu mít jistotu dožití a ty jistotu, že tě nikdo nevyhodí.“ – „Maminko, kvůli domu jsem se o vás nestarala.“ – „Já vím. Právě proto.“

Rozhodnutí si nechala vysvětlit, všechno promyslela a trvala na něm i při dalším setkání. Bývala slabá, často usínala uprostřed hovoru. Tentokrát opravila i překlep ve svém jméně.

Kufry si nakonec balil Petr!

Petr se o převodu dozvěděl, až když byl dokončený. Řval tak, že jsem zavřela okna. „Tys ji zmanipulovala! Okradla jsi mě!“ – Poprvé po mnoha letech jsem před ním necouvla.– „Ten dům ti nikdy nepatřil.“

Rozmáchl se a shodil ze stolu mísu. Střepy doletěly až k mým nohám. Sáhla jsem po telefonu. „Ještě něco rozbiješ a volám policii.“

Díval se na mě, jako by mě viděl poprvé. A tchyně z chodby tiše dodala: „Kufry jsou nahoře, Petře. Víš, kde.“

Odstěhoval se během několika dnů. Radka pro něj přijela dodávkou. Ani nevystoupila.

Na jaře jsme s Věrou nechaly opravit verandu. Sedávala tam zabalená v dece a poroučela mi, kam postavit muškáty. Jednou mě vzala za ruku. „Měla jsem tě bránit dřív.“ Mlčela jsem a do očí se mi draly slzy.

Dnes bydlím pořád ve stejném domě. Vařím si, co chutná mně, a občas přijde kamarádka na víno. Věra nás z verandy napomíná, že se smějeme moc nahlas. Potom nastaví skleničku, ať jí taky trochu naliju. A já jí pokaždé ráda vyhovím.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Ivany (57): Láska mezi lekcemi flétny

Příběh Ivany (57): Láska mezi lekcemi flétny

Autor: podle příběhu Ivany O. napsala Alžběta Morávková, Datum: 14. 11. 2026 0:05

Ivana žila dlouho sama a myslela si, že nějaký vztah se jí dávno netýká a že láska ji v jejím věku…

Příběh Veroniky (44): Chtěla jsem se zavděčit tátovi

Příběh Veroniky (44): Chtěla jsem se zavděčit tátovi

Autor: podle příběhu Veroniky L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 11. 2026 0:05

Vztahy mezi rodiči a dětmi mohou být někdy křehké. Problém je, když dospělí neumí přijmout své dítě…

Příběh Radky (41): Bratra jsme přijali na pár dní. Zůstal nám v obýváku

Příběh Radky (41): Bratra jsme přijali na pár dní. Zůstal nám v obýváku

Autor: podle příběhu Radky P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 11. 2026 0:05

Známé přísloví říká: Pro dobrotu na žebrotu. Podobnou zkušenost má naše čtenářka Radka, které bylo…

Příběh Jany (62): Dušičková lavička

Příběh Jany (62): Dušičková lavička

Autor: podle příběhu Jany B. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 11. 2026 0:05

Hřbitov nemusí být jen místem tichého rozjímání a vzpomínek. Na hřbitově se můžeme také potkat se…

Příběh Nadi (51): Halloween, duch a tchynin guláš

Příběh Nadi (51): Halloween, duch a tchynin guláš

Autor: podle příběhu Nadi Ř. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 10. 2026 0:05

Napsala nám čtenářka Naďa: Nikdy jsem nevěřila na duchy. Tedy až do Halloweenu před třemi lety, kdy…

Příběh Moniky (41): Jak jsem se ztratila v lese a našla vlastní auto

Příběh Moniky (41): Jak jsem se ztratila v lese a našla vlastní auto

Autor: podle příběhu Moniky O. připravila Alžběta Morávková, Datum: 25. 10. 2026 0:04

Manžel tvrdí, že nemám orientační smysl. Já tvrdím, že se jen příliš spoléhá na cesty. Při…

Příběh Aleny (51): Cizí žena znala moje jméno

Příběh Aleny (51): Cizí žena znala moje jméno

Autor: podle příběhu Aleny F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 10. 2026 0:05

S neobvyklý zážitkek z letošní podzimní dovolené se s námi podělila naše čtenářka Alena.

Příběh Sofie (38): Jeho žárlivost mě dostala na psychiatrii

Příběh Sofie (38): Jeho žárlivost mě dostala na psychiatrii

Autor: podle příběhu Sofie T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 10. 2026 0:05

Jak poznat, kdy je to jen obyčejný zájem o druhého a projev velké lásky a kdy už jde o…

Tip šéfredaktorky

Pavlína Křivánková: Nikdy jsem nebyla holčička, která by s radostí psala slohovky

10. 11. 2026 0:05 autor Markéta Vavřinová