Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Veroniky (38): Ve stínu mrtvé sestry
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Veroniky (38): Ve stínu mrtvé sestry

datum: 6. 3. 2022 0:05 autor: podle příběhu Veroniky L. napsala Alžběta Morávková
Zatímco u mých kamarádek se malovala vajíčka, jejich maminky pekly tradičního beránka a nádivku, u nás se předstíralo, že Velikonoce neexistují. Před mnoha lety totiž právě v noci z neděle na velikonoční pondělí zemřela má sestra Věra.

Věra onemocněla leukémií. Před víc jak čtyřmi desetiletími medicína neměla takové možnosti jako dnes a podle mámy by ji o pár let později určitě zachránili. Nevím, nedovedu to posoudit. Ale jako máma dvou malých dětí si nedovedu představit, že přihlížím postupnému odcházení osmileté dcery.

Ve společnosti vzpomínek

Po Věrčině smrti nechtěla máma o dalším dítěti ani slyšet. Pohroužila se do svých vzpomínek, obklopila Věrčinými fotkami a hračkami a neustále si s ní povídala. Psychiatr, se kterým to táta konzultoval, měl jasno: „Dítě by mohlo, tedy opakuji, mohlo, její stav zlepšit,“ řekl tátovi. „Ale je tu bohužel možnost, že ho nepřijme a bude srovnávat. Ideální by byl v tomto případě chlapec.“

Nakonec se dala přemluvit. Postupně vysazovala všechny utlumující prášky – o současných šetrných antidepresivech se nikomu ještě ani nezdálo – a opravdu otěhotněla. Na svět nepřišel kluk, ale já, holka, která se bohužel mrtvé sestře od samého počátku podobala. I jméno jsem dostala téměř stejné – Veronika místo Věry.

Chci být jako Věrka!

„Věruška v tvém věku se uměla sama obléknout. Věruška znala v pěti letech všechna písmenka. Věrka se uměla brzy podepsat. Věruška počítala v šesti do sta. Věruška byla nejlepší ze třídy…,“ to jsem slýchávala pořád. Denně jsem měla na talíři srovnání podpořené deníčkem, kde máma zaznamenávala každý den Věrčina života. Já jsem neměla ani album fotek, sama jsem je později vyštrachala z krabic a papírových sáčků a album si vyrobila.

„Jaruško, Verunka nemůže za to, že není Věruška,“ slyšela jsem jednou tátu říkat mámě. – „Já vím,“ plakala máma, „ale neumím tu bolest překonat.“ Jako dítě jsem pochopila, že asi mámě dělám nějakou bolest. Chtěla jsem se jí zavděčit, být ve všem nejlepší.

Nešťastné Velikonoce

Jedno velikonoční pondělí, to mně bylo jedenáct, jsem brzy tajně vstala, uvařila a nabarvila vajíčka a vyzdobila jídelní stůl tak, jak jsem to viděla u sousedů.

„Cos to udělala? Jak jsi mohla?“ křičela máma a vyhazovala rozkvétající tulipány z vázy a schovávala nabarvená vajíčka do lednice. „Je výročí Věruščiny smrti a ty zdobíš byt,“ vzlykala. Nic jsem nechápala!

„Jarko, uklidni se,“ přiběhl táta. „Nemůžeš přece jedenáctileté holce vyčítat, že chce normální Velikonoce!“ Od toho dne se mámin zdravotní stav výrazně zhoršil. Téměř nekomunikovala, seděla a zírala nepřítomně před sebe. Někdy si prohlížela Věrčiny fotky.

Chvíli doma, chvíli na psychiatrii

„Za to můžu já, že mamince není dobře,“ brečela jsem pro změnu já. – „Verunko, ty za nic nemůžeš,“ povzdychl táta. „Maminka byla nemocná ještě předtím, než ses narodila.“

Pár dní po Velikonocích táta odvezl mámu na psychiatrii. Od té doby se jen střídaly okamžiky, kdy byla pár měsíců doma nebo kdy musela být v nemocnici. Dodnes obdivuji tátu, jak to všechno zvládl. Psychicky nemocná manželka, malá dcera a nevymazatelné vzpomínky na nemoc a smrt prvního dítěte. Přesto se mi snažil vytvořit krásný domov – i ty Velikonoce jsme později měli.

Odešla navždy za Věruškou

„Věruško, jsem ráda, že jsi za mnou přišla,“ řekla mi při jedné návštěvě nemocnice. – „Mami, já nejsem Věra, ale Veronika!“ zdůraznila jsem. Zbytečně. Na mou existenci pomalu zapomínala a do jejích myšlenek se vkrádala prvorozená dcera. Bylo mi sedmnáct, když navždy odešla za Věruškou. Táta ji přežil o pět let. Jako by čekal, až odmaturuji a postavím se na vlastní nohy.

Uběhlo víc než dvacet let. Mám hodného muže, krásné a zdravé děti, jen si nesu z dětství na srdci šrám, se kterým se neumím vyrovnat. Jak se smířit s faktem, že mě vlastní máma neměla ráda?


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Autor: připraveno ve spolupráci se Samsung Tvoje šance #futureskills, Datum: 12. 11. 2022 0:05

Petrovi bylo 17 let, když jako nejistý kluk vstoupil do programu Samsung Tvoje šance #futureskills.…

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Autor: podle příběhu Lídy C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 11. 2022 0:05

„Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč,“ začíná svůj smutný dopis paní Lída, která popisuje…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 11. 2022 0:05

Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Autor: podle příběhu Edity K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 10. 2022 0:05

Mohla jsem tomu zabránit? O tom stále přemýšlí naše čtenářka Edita. Od smrti jejího bývalého…

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Autor: podle příběhu Ivety J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 10. 2022 0:05

„Vždycky jsem si představovala, že můj život bude podobný tomu mých rodičů. Tedy vdám se z lásky,…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 10. 2022 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Autor: podle příběhu Hany J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 10. 2022 0:05

Prodloužený víkend v Římě nebo v Paříži, dovolené po celém světě, cestování třeba jen tak… To, co…

Příběh Marie (49): Nejsem dcera svého táty

Příběh Marie (49): Nejsem dcera svého táty

Autor: podle příběhu Marie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 10. 2022 0:05

„Maruško, musím ti něco říct,“ s námahou šeptala máma jen pár dní předtím, než zemřela. „Táta není…

Tip šéfredaktorky

PŘEDVÁNOČNÍ SOUTĚŽ o 5 balíčků hydratačního séra Sebamed

6. 12. 2022 13:45 autor -red-