Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Václavy (49): Druhá míza mého „pana mlčenlivého“
pxhere.com
Příběhy ze života

Příběh Václavy (49): Druhá míza mého „pana mlčenlivého“

datum: 2. 3. 2019 0:03 autor: podle příběhu Václavy H. napsala Lada Sychrovská
Vstoupí-li padesátníkovi do života energická dívka, nastartuje jeho usínající vitalitu. Že je to slečna jeho syna? No a co! Magie mládí ho okouzluje, ale zaslepuje mu rozum. A jaké je prozření…?

„Mami,“ chci ti představit (trochu nerozhodně přešlapoval na prahu), „no ehm, víš, to je Emma.“ Vypadlo konečně z mého syna Honzy. Kolem ramen držel jako v obranném gestu štíhlou blondýnku. Tančící jiskřičky v jeho očích mi připomněly Vánoce před mnoha lety, kdy si pod stromečkem rozbalil svůj první mobil. Vyzařovalo z něj štěstí. Polkla jsem na sucho a v hlavě mi zablikal alarm: „A je to tady! Žena, které předám žezlo starostí a lásky o mého ‚chlapečka‘. Bude ho mít tak ráda jako já?“ Trochu rozpačitě jsem jí podala ruku. Široce se usmála. „Huš,“ zahnala jsem poplašné myšlenky snad každé milující mámy, jejíž syn si čechrá peříčka a pokouší se vyletět z hnízda.  

Manžel jako vyměněný

Na seznamovací večeři jsem se dozvěděla, že Emma v našem městě studuje. (Co konkrétně, to mi jaksi uniklo, nebo se to nějak zamluvilo.) S Honzou se poznali v prodejně rychlého občerstvení, kde slečna brigádničí. „Musím si něco vydělat. Nemůžu přece pořád viset mámě na krku.“ Vysvětlila nám dospěle, a přiznám, tím si mě zpočátku získala.

Víc „vyzvědět“ jsem už ale neměla šanci, neboť si vzal slovo můj jinak mlčenlivý muž Ruda. Doma za celý den pronese maximálně tak „dobré ráno“, „jdu do práce“ a „dobrou noc“. Po dvacetiletém manželství dokáže promlčet celé víkendy a na moje otázky většinou broukne: „Ehm,“ což musím dodatečně dešifrovat, myslí-li tím ano nebo ne. Teď se ale jako mávnutím kouzelného proutku proměnil v šarmantního společníka. Hýřil příhodami z mládí, což slečnu Emmu jistě „velmi zajímalo“, ale tvářila se napjatě. Když můj nositel „bobříka mlčení“ vyrukoval s vtipy, o nich jsem vůbec netušila, že je umí vyprávět, šla jsem postavit na kafe a mladé z jejich první audience u rodičů propustila.

„Nač zbytečně utrácet za kolej?“ nadhodil za pár dní Honza a Emma se k nám přestěhovala. „Alespoň se líp poznáme a budeme na ty ‚naše‘ chlapy dvě,“ objala jsem ji kolem ramen a pozvala do svého „království“. Dceru jsem si vždycky přála.

Komunikativní slečna

Týden na to se z koupelny ozývalo bušení, Ruda si vesele pískal a celý byt byl pokrytý prachem z omítky. Vběhla jsem tam… vana už byla odmontovaná a manžel odsekával dlaždičky. „Proboha, co děláš?“ – „Emmě se nelíbila naše stará koupelna.“ – „Emmě?!“ – „Co kdybys mi o tom alespoň řekl?“ - „Tys přece taky chtěla sprcháč?“ - „Ano, ale před pěti lety a podle tebe to byla zbytečnost.“ – „Vendy,“ zamračil se, „nebuď malicherná.“

Mladí odjeli na víkend na hory. Když jsem v neděli večer konečně všechno vyluxovala, vytřela a umyla, otevřely se dveře a Emma vykřikla nadšeně: „Rudo, ty jsi boží!“ Tak oni už si s mužem tykají? Trochu mě to zaskočilo. Jakýkoliv její nápad byl v zápětí zrealizován. Manžel si s nastávající snachou měli stále o čem povídat. Byl jako vyměněný, ale dusno mezi námi by se dalo krájet. „Rudo, brzdi, je to Honzova holka a ty se před ní naparuješ jako krocan.“ „No, snad bys nežárlila?“

Další sobotu si vyjeli na in-linech. „Rudo, půjčila jsem je i pro tebe,“ podávala mu boty s kolečky. „Nikdy jsi na tom…,“ Ruda mě poplácal po zádech, „nestál,“ řekla jsem už k zavřeným dveřím. Odpoledne přikulhal se silničním lišejem po celé noze. Odřeniny jsem mu vymývala v nové koupelně. Mlčel jako indián.

„Honzo, jste s Emmou OK?“ uhodila jsem na syna. „Mami, Emma je prostě komunikativní.“ To tedy doopravdy byla. Pár měsíců na to se od nás odstěhovala. Okouzlil ji totiž rozvedený podnikatel ve věku mého muže.

 „Stejně bys byla hrozná tchyně!“ utrousili dvojhlasně moji chlapi, jako bych za to, že odešla, mohla já, a Ruda se opět uzavřel do své bezpečné ulity.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Hanky (59): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Příběh Hanky (59): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Autor: podle příběhu Hany J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 3. 2024 0:05

Prodloužený víkend v Římě nebo v Paříži, dovolené po celém světě, cestování třeba jen tak… To, co…

Příběh Petra (44): Byl jsem závislý na automatech

Příběh Petra (44): Byl jsem závislý na automatech

Autor: podle příběhu Petra N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 2. 2024 0:05

Petr nyní žije spokojeným životem, nebylo tomu tak ale vždycky. Měl skvělou práci, ve které byl…

Příběh Olgy (52): Dceřin přítel na nás parazitoval

Příběh Olgy (52): Dceřin přítel na nás parazitoval

Autor: podle příběhu Olgy S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 2. 2024 0:05

Děti si někdy přivedou partnery, které rodiče zrovna „nemusí“. To je případ i naší čtenářky Olgy,…

Příběh Hanky (49): Můj přítel „Skrblík“

Příběh Hanky (49): Můj přítel „Skrblík“

Autor: podle příběhu Hanky M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 2. 2024 0:05

Nikdo už dnes nečeká, že bude muž všechno platit. Ale přece jen se trochu předpokládá, že na víno…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 2. 2024 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Kateřiny (59): Se ztrátou nevlastního vnuka se nemohu smířit

Příběh Kateřiny (59): Se ztrátou nevlastního vnuka se nemohu smířit

Autor: podle příběhu Kateřiny T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 2. 2024 0:05

Malý Miky se na několik let stal součástí rodiny naší čtenářky Kateřiny. Příběh, který nám poslala,…

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Autor: podle příběhu Kláry W. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 2. 2024 0:05

„Kdo vybírá, přebere,“ říká jedno známé české přísloví. O jeho pravdivosti se přesvědčila naše…

Příběh Marty (51): Jak se mi život obrátil naruby

Příběh Marty (51): Jak se mi život obrátil naruby

Autor: podle příběhu Marty K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 1. 2024 0:05

Ti, co si myslí, že k životu stačí jen práce a že o partnera a děti nestojí, bývají někdy…

Tip šéfredaktorky

Hans Christian Andersen: Autor Malé mořské víly byl podivín a možná i pedofil

3. 4. 2024 0:05 autor Anna Vágnerová