
Příběh Stanislavy (63): Terapie kocourem
Pět dlouhých let jsem toužila po miminku a ono stále nepřicházelo. Kamarádky vozily kočárky a mně přicházely měsíčky s pravidelností švýcarských hodinek. S manželem jsme už byly zoufalí. Čím víc se pro nás milování měnilo v přesné načasovanou povinnost, tím byly naše doteky chladnější. Karel reagoval podrážděně a naší ložnici se vyhýbal, jak čert kříži. O to víc jsem byla touhou po dítěti doslova posedlá. A do toho se Zuzce, mojí mladší sestře (která bydlela necelý rok s přítelem a kocourem Mikešem), narodila dvojčátka. Strašně moc jsem jí malého Péťu a Pavlíka záviděla. Voňaví vrnící chlapečci byli tak slaďoučcí. Proč ona a ne já?! Zuzka ještě studovala, s přítelem děti neplánovali a ten dar dostala jen tak mimochodem. Zatímco já jsem byla na práškách, táhlo mi na sedmatřicet a stála jsem na prahu rozvodu.
Dusno před rozvodem
Závislost na dítěti ve mně bobtnala a narůstala do zlosti na celý svět. Když Zuzka potřebovala kvůli zkouškám mimina pohlídat, odmítla jsem. Ať školu nedodělá, když má to, co já ne! Mohla jsem si horem dolem říkat, že dítě není všechno, že si mám vážit toho, co mám – zdraví, muže, domu… Ale říkejte sytému, co je to hlad. Manželovi však přetekl pohár trpělivosti, balil si kufr a potichu brblal:
„S bláznem tady nebudu. Chce to oddych…“ – „Je to stejně tvoje vina!“ nenechala jsem ho domluvit a rozbrečela jsem se. To byla asi ta pověstná poslední kapka. „Jsi hloupá husa! Mám tříměsíční stáž v Německu. Odpočineme si od sebe a až se vrátím…“ – „Tak se rozvedeme!“ dokončila jsem za něj. Pokrčil rameny a beze slova rozloučení odjel.
Můj život nemá smysl
Zůstala jsem sama – bez dítěte, bez muže a bez přátel – jako ve vzduchoprázdnu. V práci jsem si vzala volno, zamkla se a nebrala mobil. Volala sestra. Co asi může chtít? Zase pohlídat ty svoje poklady? Ani náhodou. Vysypala jsem si do dlaně plato prášků a pak už mi bylo všechno jedno.
Probrala jsem se v nemocnici, vedle postele stála vyděšená Zuzana. Vypumpovali mi žaludek a Zuza mě odvezla domů. „Nechám ti tu Mikeše, tady má žrádlo, písek na záchod, zítra vezmu kluky a přijdu tě zkontrolovat. A už neblbni!“ řekla trochu nevrle, ale s úsměvem.
Drsný jazyk a jemný dotyk
Ježišmará KOCOUR! Copak ta ségra neví, že chci někdy otěhotnět? A kočka, to je přeci toxoplazmóza a bůh ví co ještě. Trochu štítivě jsem pokrčila nos. Kočičák zdvihl ocas jako stožár a rázným krokem se mi otíral o nohy. Vrněl jako cirkulárka. Nejprve jsem ztuhla a chtěla ho jemně odstrčit, ale jeho jemňoučký dotek a upřený pohled, kterým mě hypnotizoval, mě přinutily, ho zvednout. Zabořila jsem se do jeho měkké srsti a hebké chloupky sušily moje slzy. Překvapivě drsným jazykem mi olízl ruku a opatrně mi přešlapoval na hrudi.
Po čtrnáctidenním soužití s kocourem jsem svoje stesky po dítěti uložila někam hluboko do podvědomí. Manžel byl stejně pryč. Sestře jsem se za svoje nemožné chování omluvila a vzala si k sobě na odpoledne její dva malé raubíře. Tak a mám tu hned tři chlapy, říkala jsem si, když po obědě slastně chrupali kluci i kočičák.
Magický kočičí pohled
Nad šálkem odpolední kávy se mi taky začaly klížit oči. V zámku zarachotil klíč. Strašně jsem se lekla, Mikeš se načepýřil a zaujal bojový postoj bokem směrem ke dveřím. Karel?! „Promiň, hned jak jsem se dozvěděl, co se stalo…“ spustil, ale jak mě uviděl s dětskými botičkami a kocourem, zmlknul. „Neboj,“ usmála jsem se, „neukradla jsem je. Pst, kluci spí.“
Karlovi zvlhly oči, po špičkách přišel ke mně, bez kalendáře a bez nucení jeden druhého jsme si padli do náruče. Milovali jsme se rychle a hladově. Mikeš stál za postelí na peřiňáku, pozoroval nás jako sfinga a mně bylo po strašně dlouhé době do smíchu. V podvečer si přišla pro kluky ségra. Ze mě opadl ten těžký stres i touha po něčem, co nepřichází. Karel se druhý den vrátil do Německa a já jsem mu za měsíc volala, že jsem TĚHOTNÁ. Nepomohli mi doktoři, ale Zuzčin Mikeš! Možná jsem se jen uklidnila, ale v Mikešovu zázračnou energii stejně věřím.
Dnes je „malému“ Kájovi pětatřicet. Se snachou Evou se chystají podstoupit umělé oplodnění. Mikeš je už dávno v kočičím nebi, ale přemýšlím: „Nestálo by za to zkusit něco podobného?“
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru
Autor: podle příběhu Jolany P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 9. 2023 0:05Většina dívek si od dětství představuje, jak kráčí svatební uličkou v nádherných dlouhých šatech s…

Příběh Tomáše (45): Sedm let jsem netušil, že mám syna
Autor: podle příběhu Tomáše V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 9. 2023 0:05Poprvé vidět vlastní dítě, když už navštěvuje první třídu, je určitě skvělým námětem pro film. Ať…

Příběh Gábiny (59): Složitá cesta k adoptivnímu vnukovi
Autor: podle příběhu Gábiny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 9. 2023 0:05„Otěhotněla jsem před maturitou a David přišel na svět, když mi bylo pouhých devatenáct,“ začíná…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet
Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 9. 2023 0:05Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Hanky (48): Mrtvý manžel mi schválil přítele
Autor: podle příběhu Hanky L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 3. 9. 2023 0:05Celý život jsem si zakládala na tom, že jsem samostatná a racionálně uvažující osoba. Aby taky ne,…

Příběh Jany (54): Moje dcera dává všechnu lásku jen psům
Autor: podle příběhu Jany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 2. 9. 2023 0:05„Abych to uvedla na pravou míru, zvířata máme u nás v rodině rádi všichni a minimálně jeden pes a…

Příběh Evy (55): Vnoučata bych prý zkazila
Autor: podle příběhu Evy T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 8. 2023 0:05Když děti vyletí z domova, většinou se těšíme, až se staneme prarodiči. Vnoučata přinášejí do…

Příběh Jitky (53): Podivná loupež
Autor: podle příběhu Jitky K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 26. 8. 2023 0:05U nejbližších přátel neočekáváme, že by nás podrazili. Naše čtenářka až po dlouhé době zjistila,…
Komentáře