Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Romany (40): Novoroční záhada hodinek od babičky
Příběhy ze života

Příběh Romany (40): Novoroční záhada hodinek od babičky

datum: 2. 1. 2021 0:05 autor: podle příběhu Romany Š. napsala Alžběta Morávková
Občas se stanou věci, které si neumíme vysvětlit. A možná to tak má být…

Babička Tonička byla ta kouzelná babička, kterou si přeje každé dítě. 

Kouzelná babička

Byla jsem nejmladší z jejích vnoučat – a troufám si říct, že i nejoblíbenější. Možná proto, že jsme se neviděly tak často a byly jsme si vzácné. Hlavně potom, co se rodiče rozvedli, a máma bývalou tchyni zrovna „nemusela“.

Bydlela v takové malé zapadlé vesničce na jihu Čech. Jako malá holka jsem tam v létě trávila část prázdnin. Pekla báječné buchty a koláče, na které jsem se pokaždé těšila.

Nešťastnější jsem ale byla, když babička vyprávěla. Její příběhy měly často záhadný konec, hemžilo se to v nich tajemnými vzkazy, nepochopitelnými a nevysvětlitelnými sny. A taky vílami, skřítky a duchy. „Víš, Romanko, jsou věci mezi nebem a zemí, kterým prostě nerozumíme…“ říkala babička, když jsem se smála nebo pochybovala o pravdivosti jejího vyprávění.

Hodiny se zastavily!

Často se vracela k okamžiku, kdy zemřel její muž, můj dědeček. „Ráno odešel do práce, pracoval tady v lese. Děti šly do školy, doma byl jen nejmladší Jiřík, tedy tvůj táta. Nakrmila jsem králíky, nasypala slepicím, dala Jiříkovi snídani… prostě jako každé jiné ráno. Pak jsem se podívala na hodiny v kuchyni, tady na ty nad dveřmi. Bylo na nich sedm a pět minut. Přitom už muselo být skoro osm. Já jsem ty hodiny natahovala každý večer,“ pokračovala.

„Najednou jsem cítila takové divné mrazení po těle. I Jiřík tiše seděl na lavici. Jindy ho přitom byla plná chalupa. Pak jsem zaslechla z venku křik a bouchání na dveře. Když jsem otevřela, stál tam soused. ‚Tonko, stalo se hrozné neštěstí, na Josefa spadnul strom…volali jsme hned doktora, ale…,‘ hlas se mu úplně zlomil. ‚Už bylo pozdě. Stalo se to pár minut po sedmé.‘ A já jsem najednou věděla, proč se ty hodiny zastavily. To byl Josefův poslední vzkaz. Zajímavé je, že krátce potom, co mi soused Josefovu smrt oznámil, ty hodiny zase normálně fungovaly.“

Myslela jsem si o tom své. Prostě náhoda, ale nechtěla jsem babičce brát tu její „pohádku“, jak jí Josef dal vědět, že umírá.

Krásný dárek

„Romanko, něco jsem ti koupila,“ usmívala se na mě, když jsem se po dlouhé době jednou objevila. „Dlouho už tady nebudu, tak bych chtěla, abys na mě měla památku…“ - „Ale, babi, co to povídáš!“ – „Jo, děvenko, musíme tam všichni…“ usmála se a vytáhla malou krabičku. „Moc nerozumím tomu, co se nosí a co je moderní, tak jsem si nechala poradit od takové mladé paní prodavačky.“

Rozbalila jsem balíček a uvnitř byly nádherné dámské hodiny s elegantním ciferníkem a pozlaceným náramkem, „Babi!“ vykřikla jsem překvapením. „Ty jsou nádherné! Ale musely stát hodně peněz…“ podívala jsem se trochu vyčítavě na babičku. – „Peníze budou, my ne. Co potřebuju, to mám, hlady neumírám. Každé vnouče ode mě něco dostalo na památku, teď jsi na řadě ty.“

Loučila se se mnou?!

O pár měsíců později jsem využila nabídku odjet na semestr na studijní pobyt do Amsterodamu. Nestihla jsem dojet za babičkou, abych se před odjezdem rozloučila. Na Vánoce jsem se doma jen otočila a s babičkou prohodila pár vět po telefonu a pospíchala zpátky. Těšila jsem se na mezinárodní silvestrovskou party!

První den nového roku jsem se probudila kapku s kocovinou. Podívala jsem se na hodinky – zastavily se! Ukazovaly dvě hodiny a dvacet minut. Sakra, pomyslela jsem si, vždyť baterku jsem si nechala vyměnit před pár dny.  

Asi za hodinu volal táta. „Nechtěl jsem tě budit, Romanko,“ řekl takovým divným hlasem, „ale babička v noci umřela. Odpoledne upadla do bezvědomí, sanitka ji odvezla do nemocnice, ještě se prý před půlnocí probrala a mluvila o nějakých hodinách a hodinkách…“ – „Umřela deset minut před pů třetí, viď?“ skočila jsem tátovi do řeči. – „Jak to víš? On už ti někdo z rodiny volal?“ podivil se. – „Ne, je se mi zastavily hodinky!“

A tak se se mnou moje milovaná babička rozloučila. Já už vím, že existují věci, kterým nikdy neporozumíme.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Lenky (45): Naletěla jsem sňatkovému podvodníkovi

Příběh Lenky (45): Naletěla jsem sňatkovému podvodníkovi

Autor: podle příběhu Lenky N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 13. 6. 2021 0:05

Představujete si zdvořilého gentlemana s květinou v klopě z filmů z první republiky? Kdepak,…

Příběh Slávky (62): Den, který změnil celý náš život

Příběh Slávky (62): Den, který změnil celý náš život

Autor: podle příběhu Slávky H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 6. 2021 0:05

„Koho by napadlo, že to krásné páteční odpoledne tak strašně skončí?“ povzdechla si naše čtenářka…

Příběh Marcely (42): Z mého bratra se stal bezdomovec

Příběh Marcely (42): Z mého bratra se stal bezdomovec

Autor: podle příběhu Marcely V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 6. 2021 0:05

„Ještě, že se toho nedožili rodiče,“ povzdychla si naše čtenářka Marcela. „Všechny tři nás…

Příběh Andrey (31): Můj boj s chronickým únavovým syndromem

Příběh Andrey (31): Můj boj s chronickým únavovým syndromem

Autor: podle příběhu Andrey M. připravila Alžběta Morávková, Datum: 5. 6. 2021 0:05

„Před pár lety jsem začala pociťovat stále větší únavu. Varovné signály jsem ignorovala, běhala ze…

Příběh Hedviky (33): Matka toleruje otci milenku

Příběh Hedviky (33): Matka toleruje otci milenku

Autor: podle příběhu Hedviky C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 5. 2021 0:05

V poslední době se už jen nerada vracím domů. Táta přichází pozdě večer – a nebo vůbec – od mladé…

Příběh Elišky (41): Pozdní láska mé babičky Milady

Příběh Elišky (41): Pozdní láska mé babičky Milady

Autor: podle příběhu Elišky H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 5. 2021 0:05

„Právě uplynul rok od smrti mé milované babičky,“ napsala nám naše čtenářka Eliška. „Byla slabá na…

Příběh Kamily (39): Věštba cikánky se vyplnila

Příběh Kamily (39): Věštba cikánky se vyplnila

Autor: podle příběhu Kamily N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 5. 2021 0:05

„Jsem racionální osoba, která na žádné ‚nadpřirozeno‘ nevěří. Přesto se mi do puntíku vyplnila…

Příběh Dany (55): Na výchovu pěti dětí jsem nestačila

Příběh Dany (55): Na výchovu pěti dětí jsem nestačila

Autor: podle příběhu Dany Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 5. 2021 0:05

Naše čtenářka Dana porodila pět dětí. Manžel ji brzy opustil a ona se jen těžce protloukala životem…

Tip šéfredaktorky

Příběh Hanky: (52) Poklad na cizí zahradě

15. 5. 2021 0:05 autor podle příběhu Hany W. napsala Alžběta Morávková