Čas jen pro mě

Dcera ředitele nemocnice v okresním městě si v osmdesátých letech mohla dovolit to, o čem ostatní ani nesnili. Její rodiče si postavili na tu dobu luxusní vilu, kde parkovala nejdřív dvě zahraniční auta, jakmile dosáhla Radana dospělosti, přibylo další.

Dovolené v bývalé Jugoslávii i na západě byly samozřejmostí stejně jako krásné oblečení, jehož značky jsme tenkrát ani neznali. Radana byla navíc výjimečně chytrá, gympl zvládala levou zadní, ale neměla problém pomoci a poradit i ostatním. Trošku jsme se kamarádily, ale pak to postupně vyšumělo.

Krásná a nadaná studentka

Po maturitě jsme se rozprchli na vysoké, a protože se konečně otevřely dveře do světa, někteří z nás si proložili studium zahraničními pobyty. Překvapivě doma zůstala Radana. Ačkoli celý gympl mluvila o medicíně, nakonec podala přihlášku na vysokou ekonomickou. „Táta říká, že medicína není pro ženy,“ vysvětlovala neočekávané rozhodnutí, „obzvlášť pro vdané s rodinou.“

Ještě větším překvapením bylo, že se Radana rok po maturitě provdala. Nikdo z nás netušil, že s někým chodí. Tím šťastným se stal o šestnáct let starší chirurg Vladimír – obě rodiny se dlouho přátelily. Do roka se narodil syn Patrik.

Přestěhovala jsem se do Prahy, dostudovala pedagogickou fakultu a začala učit, vdala jsem se, přišly děti. Na Radanu jsem si vzpomněla jen výjimečně. Na třídních srazech jsme se míjely – jednou jsem nemohla já, podruhé ona. Tentokrát jsme se konečně zase viděly! „Peti, já mám takovou radost, že jsme se potkaly,“ říkala. „Určitě to nesmí být naposledy!“

Reprezentativní manželka

„Vypadáš úžasně,“ vysekla jsem jí poklonu, „jako bys byla naše mnohem mladší sestra nebo dcera.“ – „Snažím se… tedy musím se snažit,“ hned se opravila. „Víš, manžel podniká ve zdravotnictví, zastupuje různé zahraniční firmy a trvá na tom, že manželka má být reprezentativní!“ – „To máš štěstí,“ zasmála jsem se. „Málokterý chlap nemá problém s plastikami obličeje a botoxem,“ dala jsem najevo, že je mi jasné, jak si k trvalé kráse musí pomáhat.

„To je právě ono,“ tiše poznamenala. „Ani netušíš, jak ráda bych měla svoje vrásky! Jak ráda bych žila úplně jiný život... třeba takový, kde bych chodila do práce…“ Pak se rozpovídala. O svatbě s Vladimírem rozhodli rodiče dávno. Vlastně odjakživa věděla, že si ho vezme. Znali se léta, pak spolu začali chodit. „To Vladimír nechtěl, abych šla na medicínu,“ povzdechla. „Nepotřeboval samostatnou a emancipovanou ženskou, ale lepší hospodyni.“

Peníze nejsou všechno

Vysoká ekonomická byl kompromis, který si Radana doslova vydupala. Dostudovala s dítětem v náručí. Manžel ji ve studiu rozhodně nepodporoval. Spolu s jejím otcem rozjeli podnikání. A úspěšně. Vladimír nechal postavit vilu v nové čtvrti na okraji města, kde žije místní smetánka. Do domu každý den dochází hospodyně a o zahradu se stará firma.

Jenže peníze nejsou všechno. Vladimír se k Radaně chová jako despota. Má sice neomezený přístup k jeho účtu, ale chodit do práce jí zakázal.

Rozvést se chtěla už po pěti letech, když zjistila, že má milenku. Vladimír vyhrožoval, že v případě rozvodu zařídí, aby dostal Patrika do péče. Zasáhla rodina. Jak by to vypadalo?! Určitě si za všechno může sama, asi s ní není Vladimír spokojený! A tchyně prohodila, že by o sebe měla víc dbát. „Už ani nespočítám, kolik estetických zákroků mám za sebou,“ usmála se. Po prvním botoxu ji manžel pochválil, že se konečně začala o sebe starat.

Zřejmě jí to vyhovuje

„Žiju tak nějak automaticky,“ trpce poznamenala. „Vladimír o mě nemá zájem, po celou dobu našeho manželství měl a má nějakou bokovku. Patrik už mě nepotřebuje, studuje v zahraničí. A čím dál víc si rozumí s Vladimírem…“ – „Tak co ti teď brání se rozvést?“ – „Vlastně nic. Jenže co bych dělala, co je mi platná vysoká, když jsem nikdy nikde nepracovala? Už to budu muset vydržet,“ dodala.

Několikrát jsme se později ještě sešly, když jezdila do Prahy za „svým“ plastickým chirurgem. Snažila jsem jí pomoci, dokonce i práci bych pro ni měla – naše škola hledala ekonomku. Odmítla.

Covidová omezení naše setkávání přerušila. Občas mi napíše, jak je opuštěná a nešťastná, ale na Facebook neustále dává fotky dokonalé rodiny. Obávám se, že ve skutečnosti svůj život změnit nechce. Zřejmě v té své „zlaté“ kleci a v pozici „zelené vdovy“ (jak se říká zajištěným manželkám uzavřeným v luxusu domů na předměstí) cítí jistotu a bojí se vzít osud do vlastních rukou.