
Příběh Karolíny (40): Jak na Nový rok, tak po celý rok
Novoroční služby jsem si k radosti vrchní sestry vždy brala dobrovolně. Celorodinný oběd, na kterém se sešli mí bratři s manželkami a dětmi, jsem ráda oželela. Na neustálé dotazy rodičů i svých švagrových, kdy se konečně vdám a budu mít děti, se mi nechtělo odpovídat. Stačil Štědrý den s mámou a tátou. To jsem byla pod palbou otázek celý večer.
Jeden „lepší“ než druhý
Někdo má prostě štěstí na chlapa napoprvé, někdo má zase smůlu na podivné týpky. Tak to byl můj případ. Snad od dvaceti jsem toužila po rodině a dětech.
Jenže tehdejší přítel Honza chtěl cestovat, a než jsem našla odvahu na rok odejít z práce, našel si jinou „cestovatelku“.
To Aleš o svatbě a dětech mluvil pořád. Naštěstí jsem včas přišla na to, že mi „zapomněl“ říct, že docházku do práce předstírá a že už dvakrát seděl za finanční podvody a je v podmínce.
Roky běžely, všichni kolem se vdávali a ženili, a já jsem oslavila šestatřicáté narozeniny zase sama. Měsíc potom, co mi David, se kterým jsem žila rok, jen tak mimochodem oznámil: „Bylo to fajn, ale moje asistentka Tereza čeká dítě.“ Když viděl můj nechápavý obličej, dodal: „Se mnou.“
Novoroční služba
Ten první den nového roku jsem se sotva stačila převléknout, když jsem slyšela: „Kájo, máme práci,“ hlásila kolegyně Jitka. „Nějaký pád na lyžích, prý bude asi muset na sál.“ Přišlo mi trochu divné, že v půl sedmé ráno na Nový rok vezou lyžaře. Že by lyžoval od silvestrovského večera?
Byla to ošklivá zlomenina nohy, na operaci nakonec nemusel. Na pokoji byl sám, protože kupodivu jsme měli na oddělení docela volno. Když jsem ho přišla zkontrolovat a změřit teplotu, všimla jsem si, že je to docela pohledný chlap – hezké vlnité vlasy, modré oči. Z papírů jsem věděla, že je mu osmatřicet.
„Proč tak hezká sestřička slouží na Nový rok?“ usmál se na mě. „Měla byste ještě vyspávat silvestrovské oslavy, a ne se starat o lazary.“ – „Kdyby si tak časně ráno lyžaři nelámali nohy, byl by tu klid, a nemusela bych poslouchat zvědavé otázky,“ odsekla jsem. – „Uznávám, nebyl to úplně dobrý nápad,“ přiznal. „Víte, já jsem se vsadil, že na závěr silvestrovské párty sjedu kopec, ale v půl šesté ráno je docela tma a já se v plné rychlosti zastavil o smrk.“
Jsme rodina
Za Ondrou, tak se nový pacient jmenoval, jsem ten den přišla ještě několikrát. Další dny jsme si dost povídali a já často zůstávala i po pracovní době.
Dozvěděla jsem se, že je rozvedený a tříletá Eliška žije s ním, její maminka, Ondrova exmanželka od nich odešla, když byl holčičce rok. „Moc se o ni nezajímá, žije v cizině. Teď je Eliška naštěstí u mé mámy,“ vysvětlil. „Ta mi tedy dala co proto, když slyšela, co se mi stalo. Prý nemám rozum…“ Když ho po deseti dnech propouštěli, úplně samozřejmě se zeptal: „A kdy se zase uvidíme?“
Vyšlo to hned příští neděli. Na rande přišel s Eliškou. „Máma dneska nemůže hlídat,“ omlouval se. – „Mně to nevadí,“ ujistila jsem ho. To bylo před čtyřmi lety. Od té doby k Elišce přibyla ještě naše Alžbětka. A na silvestra Ondra nesmí lyžovat, v tom se s jeho maminkou naprosto shodnu!
„Bojíš se, že bych skončil v nemocnici a potkal hezkou sestřičku?“ směje se. „Vždyť já dobře vím, že tu nejhezčí a nejlepší už mám přece doma!“
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky

Příběh Martina: Závislost se neptá, mně vzala všechno, až na šanci začít znovu
Autor: podle příběhu Martina A. připravila Alžběta Morávková, Datum: 9. 6. 2025 0:05Martin v sobě cítil prázdno, které se snažil zaplnit hazardními hrami. Nikdy by ho ale nenapadlo,…

Příběh Karly (45): Sestřička a doktor
Autor: podle příběhu Karly A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 6. 2025 0:05Znáte ta banální klišé o sestřičkách a doktorech? Mně takový vztah přinesl velké zklamání. A…

Příběh Ivany (53): Máme smůlu na chlapy, kteří se nechají živit
Autor: podle příběhu Ivany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 5. 2025 0:05Rodinné prokletí? Jak tomu jinak říkat? Já jsem svého otce nepoznala, otčím se nechal živit od mámy…

Příběh Ivany (55): Můj syn spáchal sebevraždu
Autor: podle příběhu Ivany Č. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 5. 2025 0:05Byli jsme taková úplně normální obyčejná rodina. Máma, táta, syn a dcera. Aspoň mi to tak vždycky…

Příběh Evy (52): Kamarádka mě okradla
Autor: podle příběhu Evy L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 5. 2025 0:05Kamarádky člověk tak nějak „sbírá“ v průběhu života. Lenu jsem potkala zhruba před deseti lety.…

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže
Autor: podle příběhu Martiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 5. 2025 0:05Neuvědomila jsem si, že někteří lidé nechtějí slyšet pravdu. Přišla jsem tak o nejlepší kamarádku.…

Příběh Ludmily (62): Jak jen můj syn mohl povolit adopci své dcery?
Autor: podle příběhu Ludmily Ž. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 5. 2025 0:05„Liduško, neprohlížej pořád ty fotky, jen se zbytečně trápíš,“ říká mi tiše můj muž a já vidím…

Příběh Dáši (41): Zbabělý kamarád nechtěl, abych se vdala
Autor: podle příběhu Dagmar F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 5. 2025 0:05S Robertem se známe odjakživa. Naše mámy s námi trávily čas na stejném pískovišti a my s Robertem…