Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Petry (44): Ježíšek mi nadělil tu nejlepší mámu
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Petry (44): Ježíšek mi nadělil tu nejlepší mámu

datum: 24. 12. 2020 0:05 autor: podle příběhu Petry G. napsala Alžběta Morávková
„Na dětství nevzpomínám ráda,“ začíná své vyprávění naše čtenářka Petra. „Co si budeme namlouvat, dětský domov není to nejlepší místo pro start do života.“

O své biologické rodině skoro nic nevím. Snad jen to, že mě máma měla s nějakým cizincem. Bylo jí osmnáct, když jsem se narodila, sama taky vyrůstala v děcáku. Tím, že občasnými pohlednicemi „projevovala zájem“, znemožnila mi jít do adopce. Když za nevyjasněných okolností zemřela, bylo už mi dvanáct. A zůstala jsem na světě úplně sama.

Smutná paní

Vyučila jsem se prodavačkou a dostala místo pokladní v jenom supermarketu, kde byla možnost bydlet na ubytovně. V práci se mi líbilo, nevadily mi ani občasné přesčasy – aspoň jsem si nějakou korunu navíc přivydělala. Našla jsem si i pár kamarádek a vyrazila s nimi někdy do kina nebo na skleničku.

Lidi, kteří k nám chodili nakupovat, jsem podle vidění brzy znala. Většinou šlo o obyvatele přilehlého sídliště. Oblíbila jsem si sympatickou, elegantní a hezky upravenou paní kolem padesátky se zvláštním smutkem v očích. V košíku měla vždycky jen pár věcí, tak jsem usoudila, že zřejmě žije sama. Když nebyl velký nával, prohodily jsme spolu i pár slov.

Těšíte se na Vánoce?

„Jak se těšíte na Vánoce?“ zeptala se mě před svátky. – „Abych byla upřímná, ani moc ne,“ řekla jsem po pravdě. „Můžu jít na svátky do děcáku, kde jsem vyrůstala, jsem tam pozvaná, ale nechce se mi. Asi zůstanu sama na ubytovně.“ Nic neřekla a odešla.

Den před Štědrým dnem jsem měla ranní směnu. Odcházela jsem z práce směrem k ubytovně, když se za mnou ozvalo: „Petro?!“ Otočila jsem se. Stála tam ta smutná žena. „Všimla jsem si, že máte na vizitce napsáno Petra… Čekám tu na vás. Víte, asi se vám to bude zdát divné, ale napadlo mě, jestli nechcete přijít na Štědrý večer ke mně.“ – Udiveně sem se na ni podívala. – „Vždyť mě vůbec neznáte a …“ – „Na lidi mám čich, tedy myslím si to,“ usmála se. – „Ale co tomu řekne vaše rodina?“ zeptala jsem se. – „Nic. Nikoho blízkého totiž nemám. Já bych zůstala sama, vy taky, tak si aspoň uděláme hezké Vánoce!“

Nejkrásnější Štědrý večer

Byl to ten nejkrásnější Štedrý večer v mém životě! V útulném a vánočně vyzdobeném bytě paní Vlasty bylo tak příjemně! Vlasta připravila klasické vánoční menu s kaprem a bramborovým salátem, pod stromečkem s červenými ozdůbkami na mě čekal i malý dáreček. Hlavně jsme si ale hodně povídaly.

Pozorně poslouchala, když jsem líčila dětství v domovech. „Byli na nás všichni hodní,“ povzdychla jsem si, „ale co je to platné. Vychovatelky samozřejmě odejdou domů za svými dětmi a partnery a vy to nechápete, když je vám třeba deset, dvanáct...“

Ona mně zase se slzami v očích prozradila, že manžel s jediným synem přišli o život při dopravní nehodě před více než deseti lety. „Péťa by byl jen o pár let starší než vy….“

Moje šťastná rodina

Od té večeře uplynulo čtvrt století. Během nich se Vlastička stala součástí mého života – a já jejího. Prostě jsme se našly a postupně se z nás stala taková malá rodina. Ona byla první, za kým jsem běžela s maturitním vysvědčením, když jsem při práci zvládla střední školu.

S ní jsem probírala své lásky i rozchody, k ní jsem se chodila vyplakat, když se mi něco nedařilo. To už jsem ji dávno oslovovala „mami“. Když jsem jí tak prvně řekla, obrečely jsme to obě.

A Vánoce od té doby slavíme pokaždé spolu. Postupně se k nám přidal můj manžel Honza a naši dva kluci Vojta a Ondra. Každý rok si přeji, aby ta moje báječná máma a skvělá babička s námi strávila ještě spoustu vánočních svátků. 


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Marie (65): Stalker mi vzal dceru

Příběh Marie (65): Stalker mi vzal dceru

Autor: podle příběhu Marie A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 7. 2021 0:05

Kolem mé dcery upletl pavučinu a drží ji v ní. Vztah s dětmi vyměnila za psychopatického muže.

Příběh Petry (45): Život s autistickou dcerou

Příběh Petry (45): Život s autistickou dcerou

Autor: podle příběhu Petry J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 7. 2021 0:05

Příběh nemocné dvanáctileté Natálky je opravdu silný. Do dvou let působila jako zdravé dítě, avšak…

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Autor: podle příběhu Martiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 7. 2021 0:05

Neuvědomila jsem si, že někteří lidé nechtějí slyšet pravdu. Přišla jsem tak o nejlepší kamarádku.…

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Autor: podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová, Datum: 17. 7. 2021 0:05

Některá zvířata mají zvláštní dar. Umí předvídat. Taková varování bychom neměli brát na lehkou váhu…

Příběh Milady (49): Tchyně nemá ráda své vnučky

Příběh Milady (49): Tchyně nemá ráda své vnučky

Autor: podle příběhu Milady J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 7. 2021 0:05

Někdy mi připadalo, že žiju snad v 19. století. Copak se dá pochopit, že na první pohled normální a…

Příběh Věry (77): Vnučka se mi vrátila

Příběh Věry (77): Vnučka se mi vrátila

Autor: podle příběhu čtenářky Věry S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 7. 2021 0:05

„Babi, babi, no tak se podívej, to je jsem já, Pavlína, a to je tvoje pravnučka!“ Pomalu otvírám…

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích

Autor: podle příběhu Ireny A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 7. 2021 0:05

Dobrý sluha, ale zlý pán. I tak se dá s nadsázkou mluvit o Facebooku a sociálních sítích obecně.…

Příběh Olgy (56): Bigamista

Příběh Olgy (56): Bigamista

Autor: podle příběhu Olgy J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 3. 7. 2021 0:05

Delší dobu jsem tušila, že se něco děje. Pak zapomněl zavřít mailovou schránku a bylo to jasné.…

Tip šéfredaktorky

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

17. 7. 2021 0:05 autor podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová