Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Olgy (42): Zlodějka aneb Kozel zahradníkem
pxhere.com
Příběhy ze života

Příběh Olgy (42): Zlodějka aneb Kozel zahradníkem

datum: 13. 4. 2019 0:05 autor: podle příběhu Olgy V. napsala Lada Sychrovská
Může být někdy krádež osvobozující? Jenom v případě nemoci. S takovou „bolístkou“ je pak třeba co nejdříve zatočit.

„Cink, cink,“ rozkmital se nad dveřmi do obchodu zvonek. Bylo úterý odpoledne a právě vcházela ONA. Zbystřila jsem, a za pokladnou nervózně přešlápla z nohy na nohu. Opakovalo se to s přesností švýcarských hodinek. Ženská jako ze žurnálu, dobře oblečená, decentně nalíčená se značkovou kabelkou – stálá zákaznice, u níž mi ale něco setsakramentsky nehrálo. Mohlo jí být něco kolem čtyřicítky, u takové „paničky“ věk nepoznáte. Korzovala jako obvykle kolem regálu s pečivem.

Jsem ve střehu – „na čekané“

Prohlížela si housky, toustové chleby a veky. Nakonec vybrala makový koláč a dala si ho do košíku. Pak se zastavila, rozpačitě se zatahala za lalůček levého ucha a už jsem věděla, co přijde. „Šup!“ do pootevřené kabelky zaplul obyčejný rohlík. Slastně přivřela oči, zadýchaně přiběhla k pokladně a zaplatila mi koláč. „Bude to všechno?“ zeptala jsem se se zvýšenou intonací v hlase. „Ano,“ zvedla jakoby nechápavě prázdný košík a s cinknutím dveří odplula ven.

V její tašce, igelitce nebo v kapse zmizely sem tam papírové kapesníčky, hašlerky nebo už bůhví kolikáté sirky. „Proč to ta ženská dělá? Kdyby kradla dražší zboží, hned bych po ní skočila, ale hodnotnější nákup mi vždycky zaplatila. Přiznávám, trochu jsem se tím bavila. Byla jsem rok po rozvodu. Na podobně „vystajlované“ ženské jsem měla pifku, jedna podobná…, ale to je úplně jiná historka.

Potřebovala jsem myslet na něco jiného než na „rány“ osudu. Tady jsem měla příležitost jako na dlani. „Počkej, krásko, čórneš něco hodnotnějšího, a spadne klec,“ brousila jsem si zuby jako myslivec na posedu. Nic. Její lup snad nikdy nepřesáhl třicet korun. Za to pohled na ni byl tak říkajíc „pro bohy“. Tahle paní se po procházce obchodem proměnila v… jak to jen nazvat, abych některé lidi neurazila – v nepřizpůsobivou občanku. Sehrávala přede mnou docela vzrušující divadýlko.

Spadla klec

Vydržela jsem to měsíc, ale repertoár se neměnil. Nezbylo mi než jednat. V bezvadně padnoucím kabátku a stála naproti mně za kasou. Na pult položila chlazené kuře a plaše se usmála. „Stodvacet korun,“ cinkla pokladna. Žena si ukládala do peněženky drobné a v tom jsem ji jemně uchopila za zápěstí. „A co ty zápalky?“ zašeptala jsem důvěrně. Cukla sebou. Chtěla se mi vysmýknout a utéct.

„Tak dost, mě už to přestalo bavit,“ přešela jsem do vážného tónu, „doma už máte odtud nejméně deset krabiček… a bez zaplacení!“ Otevřela pusu a leknutím jakoby oněměla. „Ale…,“ zvedla ke mně velké tmavé oči jako raněná laň, „já…, já si nemůžu pomoct.“ Třesoucí rukou mi podávala tisícovku. Rozplakala se a nechala se odvést dozadu.

Padla na židli: „Vy to nepochopíte, ale od té doby, co ode mě odešel muž… nevím, nechápu to, já…,“ vysmrkala se (do našeho papírového kapesníčku, který tu sebrala minule), „já prostě musím. Teprve pak ze mě spadne obrovský stres a napětí, alespoň na chvíli se cítím dobře.“ „Když kradete?!“ Bezradně rozhodila rukama: „Nikdy nic drahého, věřte mi.“ Zvedla jsem mobil. „Ne, policii, prosím, nevolejte.“ „Prozváním kolegu, aby mě vystřídal. Vás odvedu domů.“

Jak dobře jí rozumím

Nabídla jsem jí rámě a cestou jsme se zastavily v kavárně. Tam ze sebe vysypala všechnu „tíhu světa“. Manžel si našel jinou, ona se složila a svoji bolístku hojila drobnými krádežemi. Prý jí to pomáhalo. Jasně, že si všechno mohla koupit, šlo jí jen ten vzrušující akt napětí.

Mirka, tak se bývalá (doufám) zlodějka jmenuje, je už pár měsíců mojí novou přítelkyní. „Mizerové,“ ťukly jsme si ještě ten večer u mě doma nad otevřenou lahví vína. „To Karel, můj ex…“ svěřila jsem se jí s podobnou zkušeností, jako měla ona, „ale nekradu. Mirko, pro jedno kvítí slunce nesvítí.“

Zavedla jsem ji k doktorce, která mi pomohla překovat moje trable po rozvodu. „Děvčata,“ mluvila k nám téměř mateřsky, „za podobnými drobným krádežemi stojí obyčejná nemoc – kleptomanie. Může ji vyvolat životní prázdnota a nespokojenost. Pozor, vzniká na ní závislost podobná jako na drogy. Po ‚lupu‘ se člověk cítí blaženě. Říká se tomu kleptomanský orgasmus.“ Usmála se na Mirku, předepsala jí uklidňující prášky. Od té doby za mnou nová kamarádka chodila do krámu ještě častěji než dřív. Tehdy, naštěstí až tehdy, si jí všiml i šéf a majitel obchodu. Padli si do oka a vypadá to,… nechci předbíhat. Jak se to říká? Že by „kozel mohl být zahradníkem“?

Z Mirky bude prima šéfová.                                                                         


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Martina: Závislost se neptá, mně vzala všechno, až na šanci začít znovu

Příběh Martina: Závislost se neptá, mně vzala všechno, až na šanci začít znovu

Autor: podle příběhu Martina A. připravila Alžběta Morávková, Datum: 9. 6. 2025 0:05

Martin v sobě cítil prázdno, které se snažil zaplnit hazardními hrami. Nikdy by ho ale nenapadlo,…

Příběh Karly (45): Sestřička a doktor

Příběh Karly (45): Sestřička a doktor

Autor: podle příběhu Karly A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 6. 2025 0:05

Znáte ta banální klišé o sestřičkách a doktorech? Mně takový vztah přinesl velké zklamání. A…

Příběh Ivany (53): Máme smůlu na chlapy, kteří se nechají živit

Příběh Ivany (53): Máme smůlu na chlapy, kteří se nechají živit

Autor: podle příběhu Ivany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 5. 2025 0:05

Rodinné prokletí? Jak tomu jinak říkat? Já jsem svého otce nepoznala, otčím se nechal živit od mámy…

Příběh Ivany (55): Můj syn spáchal sebevraždu

Příběh Ivany (55): Můj syn spáchal sebevraždu

Autor: podle příběhu Ivany Č. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 5. 2025 0:05

Byli jsme taková úplně normální obyčejná rodina. Máma, táta, syn a dcera. Aspoň mi to tak vždycky…

Příběh Evy (52): Kamarádka mě okradla

Příběh Evy (52): Kamarádka mě okradla

Autor: podle příběhu Evy L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 5. 2025 0:05

Kamarádky člověk tak nějak „sbírá“ v průběhu života. Lenu jsem potkala zhruba před deseti lety.…

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Autor: podle příběhu Martiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 5. 2025 0:05

Neuvědomila jsem si, že někteří lidé nechtějí slyšet pravdu. Přišla jsem tak o nejlepší kamarádku.…

Příběh Ludmily (62): Jak jen můj syn mohl povolit adopci své dcery?

Příběh Ludmily (62): Jak jen můj syn mohl povolit adopci své dcery?

Autor: podle příběhu Ludmily Ž. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 5. 2025 0:05

„Liduško, neprohlížej pořád ty fotky, jen se zbytečně trápíš,“ říká mi tiše můj muž a já vidím…

Příběh Dáši (41): Zbabělý kamarád nechtěl, abych se vdala

Příběh Dáši (41): Zbabělý kamarád nechtěl, abych se vdala

Autor: podle příběhu Dagmar F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 5. 2025 0:05

S Robertem se známe odjakživa. Naše mámy s námi trávily čas na stejném pískovišti a my s Robertem…

Tip šéfredaktorky

Příběh Martina: Závislost se neptá, mně vzala všechno, až na šanci začít znovu

9. 6. 2025 0:05 autor podle příběhu Martina A. připravila Alžběta Morávková