Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Nory (65): Změnila jsem závěť
Pixabay
Příběhy ze života

Příběh Nory (65): Změnila jsem závěť

datum: 19. 10. 2019 0:05 autor: podle příběhu Nory C. napsala Lada Sychrovská
Jsem v neřešitelné situaci. Mám ‚vyklidit‘ pole a nechat svůj dům mladým nebo zůstat a cítit nenávist?

„Sakra,“ ulevila jsem si. Zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu blátivou břečku do záchodu, znova zapnula rychlovarnou konvici a… ani ťuk. Pustila jsem televizi – ticho a tma jako v hrobě. Chtěla jsem rozsvítit…NIC. „Hergot!“ zaťala jsem bezmocně pěst, a počítala v duchu do deseti. Tohle se stalo už pokolikáté, zrovna když odjel syn na služební cestu. Jsem bez proudu.

Synovy úhybné pohledy

Vyšla jsem do patra našeho domku, kde bydlí ‚mladí‘. Zaklepala jsem. „Hano, jde vám,“ hledala jsem snachu očima, „elektrika,“ poslední slovo už jsem spolkla. Stála v koupelně a fénovala si vlasy. „Babi, zase máš nějaký problém?“ otočila se na mě a pokrčila rameny. Tehdy poprvé jsem si naivně myslela: „Ona se v jističích vyzná stejně jako já. Tak holt budu mít k večeři vodu s chlebem a před spaním ‚černou hodinku‘.“ Sešla jsem zpátky k sobě dolů.

Už dávno mě nemrzelo, že mě snacha nepozvala k sobě. My dvě si prostě nesedneme. Připadám si ‚u nich‘ vždycky jako jogín sedící na hřebících. Ale hlavně, že je s ní můj syn šťastný. No, šťastný? Tomáš se v poslední době dost změnil. Se shora jsou slyšet ostré výměny názorů, po nichž se mi Tom nápadně vyhýbá očima.

Mám dvě vnoučata

Přitom, když si Hanu před osmnácti lety přivedl domů, bylo všechno úplně jinak. Hana měla roční holčičku z předchozího nevydařeného vztahu. (Stane se.) Přijali jsme ji i malou Štěpánku s otevřenou náručí, a když přišel na svět malý Tobiášek, byla jsem tou nejšťastnější babičkou dvou vnoučátek na světě. Hlídala jsem je, vařila, pletla jim svetry, a aby mohli mladí v klidu pracovat, nastoupila jsem do předčasného důchodu.

První černý mrak

Bylo to jako blesk z čistého nebe. Manžel si nedal říct. Nahazoval novou omítku. Sám. „Barák jsme postavili před čtyřiceti lety vlastníma ruka, nebude mi do něj šťourat někdo cizí,“ bručel, když jsem hučela, aby si zjednal pomoc. „Ano, tehdy stál kočárek s Tomáškem před lešením, a my dva mladí nadšenci lepili jednu cihlu za druhou,“ zasnila jsem se.

A najednou bác. Infarkt. Za měsíc jsem byla vdova.

Udělala jsem někde chybu?

Dlouho jsem se z toho šoku vzpamatovávala. Ale naštěstí jsem nezůstala tak úplně sama. Byla jsem přece obklopena synovou rodinou. Marně přemýšlím, kde se pak stala chyba, nebo kde jsem překročila ten bludný kámen, který jako by mě přivedl někam úplně jinam.

„Babi,“ začala Hana, když jsem k nim ještě chodila na ‚pokec‘, „řekli jsme si s Tomem.“ – „Ehm, Hani, nech to na jindy,“ držel ji za rameno syn. – „Ale…, ale proč chodit kolem horké kaše. Nač to oddalovat,“ ucuknula mu, „řekni jí to sám.“

Přepiš dům na nás

„Tak, hmm, mami,“ lezlo to z něj jako z chlupaté deky, „víš, chtěli bychom nechat vyměnit okna.“ – „No fajn,“ oddychla jsem si, „s tím jsme přece s tátou taky počítali.“ – „No a při té příležitosti si myslíme (očividně spíš Hana si myslí), že bys mohla dům přepsat na nás,“ oddychl si, že už to konečně vyslovil. Nejdřív jsem se usmála: „Snad mě taky nepohřbíváte? Nebojte, komu jinému nakonec padne do klína.“ – „Jasně, mami, ale plánujeme tu nějaké změny.“ – „Sem s nimi,“ kousla jsem do jednoho z chlebíčků, které jsem dole připravila a přinesla jim.

Kadeřnický salon

„Asi takhle,“ spustila Hana, „Štěpánka s Tobíkem se tísní v jednom pokoji a dole…,“ významně se na mě podívala, „dole máš místa, teď když děda...“ – „Něco na tom bude,“ přikývla jsem, „popřemýšlím o tom.“

Svým způsobem měli pravdu. O dům se budou starat oni, a mně jeden pokoj s kuchyní a příslušenstvím dole bohatě stačí. Hana ke mně byla úplně medová. Slyšela mě, jak mluvím o převodu domu do mobilu s právničkou. A pak jsem na zahradě zaslechla Štěpánku, jak básní kamarádce, že si dole v přízemí otevřou s mámou kadeřnictví. (Dodělávala učňák a plánovala.) „Štěpánko, nemaluješ si to moc dopředu?“ bafla jsem na ni se za rohu. Cukla sebou: „Ne, ne, mamka to chce udělat pro sebe a já nastoupím u ní. Babi, můj pokojíček padl. Budeme mít rodinný podnik.“ – „Hm, to budu mít jako zákaznice v kuchyni?“ – „Babi, to neřeš.“

Domov důchodců – už teď?

Ještě ten večer jsem vyběhla nahoru. „Babi,“ nadechla se Hana, „Štěpka má pravdu.“ – „A j… já?“ zakoktala jsem se. – „Byla jsem omrknout důchoďák,“ pokračovala Hana, „mají místo a můžeš si tam vzít vlastní nábytek. Budeš se tam cítit jako doma.“ – „Aha,“ vyschlo mi v krku a nebyla jsem schopna dalšího slova.

K právničce jsem jela s Tobiášem. Připravenou smlouvu o přepsání domu na syna jsem zrušila a v nové závěti jsem ho darovala pouze vnukovi.

Tlak na mě se stupňuje

A od té doby se doma dějí podivné věci. Tu vypadne proud, podivně vždy jen okruh v přízemí. Jindy vypnou vodu nebo blafne a netopí kotel, a jako na potvoru zrovna, když mladí odjedou na víkend pryč. Vím, že to jsou naschvály. Se synem jsem to už mnohokrát probírala. Je jako ve dvou ohních. Tlačím na něj já i jeho žena.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Mariany (36): Před svatbou utekl!

Příběh Mariany (36): Před svatbou utekl!

Autor: podle příběhu Mariany L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 26. 9. 2021 0:05

V dálce už slyšela zvonit svatební zvony, všechno bylo zajištěné a objednané a termín důležitého…

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Autor: podle příběhu Edity K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 9. 2021 0:05

Mohla jsem tomu zabránit? O tom stále přemýšlí naše čtenářka Edita. Od smrti jejího bývalého…

Příběh Dagmar (56): „Dokonalé“ manželství

Příběh Dagmar (56): „Dokonalé“ manželství

Autor: podle příběhu Dagmar F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 9. 2021 0:05

Někdy už mě to věčné předstírání vadí a jsem z něj unavená. Myslím si, že děti to dávno ví. Já si…

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Autor: podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 9. 2021 0:05

Určitě znáte nějakou ženu, která neustále doma běhá s prachovkou nebo vysavačem a rovná třásně u…

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Autor: podle příběhu Hany E. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 9. 2021 0:05

„Za pár měsíců oslavím osmapadesáté narozeniny. Tedy pokud bude s kým,“ začíná své vyprávění Hanka.…

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Autor: podle příběhu Terezy H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 9. 2021 0:05

Věk nikdo nezastaví a s přibývajícími lety klesá možnost najít toho pravého – a hlavně mít děti! To…

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Autor: podle příběhu Jany S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 9. 2021 0:05

„Nikdy jsem nebyla žádná úchvatná krasavice. Ani hezká, ani ošklivá, prostě taková úplně normální…

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Autor: podle příběhu Milady C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 8. 2021 0:05

Dneska nám to připadá nepravděpodobné, ale ještě za první republiky běžně existovala manželství…

Tip šéfredaktorky

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

12. 9. 2021 0:05 autor podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková