Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Marty (62): Jak jsme s Tončou zneškodnily šmejda
Pikwizard
Příběhy ze života

Příběh Marty (62): Jak jsme s Tončou zneškodnily šmejda

datum: 27. 1. 2019 0:05 autor: podle příběhu Marty Z. napsala Lada Sychrovská
Důchod nám sice letos zvedli, ale stejně to na nějaké vyskakování není. Luštím letáky obchodních řetězců nabízejících slevy, a pak… málem přijdu o všechno.

„Pohyb je prý zdravý,“ smějeme se se sousedkou, když si po obíhání nákupu ve vybraných prodejnách (v jedné mají levnější vajíčka a v jiné kuře) mažeme nohy Alpou. Tonička zůstala v našem vchodu jediná, kdo tu bydlí stejně dlouho jako já. Ostatní z původních partají našeho paneláku už buď umřeli, rozvedli se nebo šli za lepším.

Slzy před vchodem

„Já jsem takový trdlo,“ posmrkávala dole u zvonků Tonča, „vím to, a stejně naletím.“ „Co? Komu?“ Vyzvídala jsem. „Ále…, propadla bych se hanbou. Tenhle měsíc prostě nevyjdu s penězi,“ zvedla ke mně zoufale oči. „Tys koupila nějakou předraženou blbost od těch podomních vykuků?“ „Kdepak,“ sklesle pokrčila rameny. „Je to ještě ho… horší,“ škytala. „Sdělená starost – poloviční starost,“ popadla jsem ji za loket a dovedla k sobě domů.

Vylila si u mě srdce: Když odemykala dveře do bytu, zastavil ji mladík v obleku. „To mám štěstí,“ povídal, „nemusím vám nechávat ve schránce cedulku. Obcházím dům a sjednávám si schůzky s nájemníky. Revize topení,“ poklepával si na koženou tašku. „Zvládneme to hned teď a vy si na mě nebudete muset dělat čas jindy.“ Byl milý, slušný a vypadal spíš jako student. Vešli tedy dovnitř, on vytáhl nějaký klíč a poklepával s ním na radiátory. „Hmm, vypadá to v pořádku,“ pobrukoval si. „No né, vy máte ale nádherně žíhanou voděnku,“ rozplýval se, „moje máma ji pěstuje také, ale má jen tu obyčejnou. Ustřihla byste mi pro ni kousek?“ Poprosil ji. Hodný syn, běželo Tonče hlavou a šla do kuchyně pro nůžky. Ušmikla kousek kytky, mladíkovi podepsala nějaké lejstro, rozloučili se a až večer si všimla otevřeného šuplíku u nočního stolku. Obálka s celým důchodem byla fuč. Volala na policii. „Domů si nesmíte pouštět cizí lidi,“ málem ji pokárali. Za blbost se holt platí. Takhle to sice neřekli, ale bylo to jasné.

Druhá šance

Asi za týden u mě Tonča seděla na kafi, když někdo opatrně zaklepal na dveře. Podívala jsem se kukátkem a tam z nohy na nohu přešlapoval takový slušňák. Mládenec v obleku četl můj štítek se jménem na zvonu. „Cink, cink,“ rozeznělo se. Váhala jsem, ale byly jsme tam dvě, tak jsem otevřela dveře. „Kontrola topení…,“ spustil a mně to hned došlo. „Ták, holobrádku, jednou ti to vyšlo, a vyčíhal sis další důchodkyni? Ty máš ale drzost.“ Posuňkem ruky jsem zahnala Tonču na záchod, aby se mu hned nerozsvítilo. Ta si sedla na zavřenou mísu a okamžitě vymačkala sto padesát osmičku.

Mladík zatím oťukával topení v obýváku a přemýšlel, na co by mě nachytal. „Na sporáku se mi vaří rajská, musím na ni mrknout, vy to tu zvládnete sám,“ nahrála jsem mu. „Jasně. Nádherně to tu voní,“ zhluboka nasál a usmál se, „nespěchejte, já si to tu zatím změřím a sepíšu.“ Zašla jsem jen za roh. Nervozita mi už brnkala na všechny nervy. Čas se vlekl a po policii ani vidu ani slechu. „To jsem to vymňoukla,“ zatrnulo mi, když jsem skleněnou výplní dveří viděla, jak mi šacuje skříně. Zakašlala jsem, trhnul sebou a najednou měl očividně na spěch. „Zahlédl mě, jako ho pozoruju?“ Znejistěla jsem. Blížil se ke dveřím a jeho původně milý pohled zledovatěl. Vteřinu jsme se na sebe dívali, jako bychom oba věděli své. Vzal za kliku… a v tom: „Bác, bum a křach!“

Tonča vyběhla ze WC, popadla moji hůl, kterou používám, když mě bolí koleno, a práskla toho vejlupka po hlavě. Skácel se k zemi jako skládací metr. Začal se zvedat, měly jsme na kahánku, když v tom rachot na chodbě: „Policie, otevřete!“ Ještě než si ho odvedli, našli u něj moje zlaté náušnice a řetízek.

Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

 

 


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Další články z rubriky

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Autor: připraveno ve spolupráci se Samsung Tvoje šance #futureskills, Datum: 12. 11. 2022 0:05

Petrovi bylo 17 let, když jako nejistý kluk vstoupil do programu Samsung Tvoje šance #futureskills.…

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Autor: podle příběhu Lídy C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 11. 2022 0:05

„Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč,“ začíná svůj smutný dopis paní Lída, která popisuje…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 11. 2022 0:05

Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Autor: podle příběhu Edity K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 10. 2022 0:05

Mohla jsem tomu zabránit? O tom stále přemýšlí naše čtenářka Edita. Od smrti jejího bývalého…

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Autor: podle příběhu Ivety J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 10. 2022 0:05

„Vždycky jsem si představovala, že můj život bude podobný tomu mých rodičů. Tedy vdám se z lásky,…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 10. 2022 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Autor: podle příběhu Hany J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 10. 2022 0:05

Prodloužený víkend v Římě nebo v Paříži, dovolené po celém světě, cestování třeba jen tak… To, co…

Příběh Marie (49): Nejsem dcera svého táty

Příběh Marie (49): Nejsem dcera svého táty

Autor: podle příběhu Marie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 10. 2022 0:05

„Maruško, musím ti něco říct,“ s námahou šeptala máma jen pár dní předtím, než zemřela. „Táta není…