Čas jen pro mě

Čím ji tak okouzlil?

S manželem vůbec netušíme, čím ten člověk tak okouzlil naši Zuzanku. Byla to taková milá a usměvavá holka, k tomu pracovitá. A pro druhé by se rozdala. Není divu, že po maturitě studovala sociální práce a  nastoupila do sociálních služeb. Zcela ji to pohltilo a prací žila i o víkendech.

Práce, kterou tak milovala a pro kterou se obětovala, se jí stala osudnou. Při vyřizování žádosti o příspěvek nemohoucí staré paní se potkala s jejím vnukem. Aleš prý babičce pomáhal a nechtěl, aby šla do domova seniorů. To na Zuzku udělalo dojem. Zpětně je mi jasné, že jako schopný manipulátor vycítil, čím ji získá. Babička bohužel po pár měsících zemřela, ale to už Aleš se Zuzankou chodil a bydlel v jejím bytě.

Příběh Katky (48): Domácí násilí zůstalo dlouho skryté

Nepracuje, peníze nemá

„Až vyřídí pozůstalost po babičce, bude ten její byt pronajímat,“ vyprávěla nám Zuzka. Jenže byt kupodivu vůbec nebyl babičky, která tam žila v pronájmu. Prý to nevěděl. A protože několik měsíců údajně řešil pozůstalost, nějak nestačil chodit do práce. Přitom je vyučený instalatér a o práci by neměl nouzi.

Nám se vůbec nelíbil. Zuzku neustále ponižoval a shazoval, posmíval se její práci a vadilo mu, že málo vydělává. „A proč nevyděláváte vy, mladý muži?“ zvýšil na něj hlas manžel Tonda, který toho začínal mít akorát tak dost. „Parazitujete na Zuzce a flákáte se. To se nestydíte?“

„Mám úspory. A až budu chtít, práci si najdu okamžitě. Musí mě ale bavit a ještě musím hodně vydělávat,“ odpověděl Aleš. „Jinak přece nemá smysl ráno vstávat.“ Krátce nato odešli.

Příběh Lenky (51): Dceřin manžel je násilník

První násilí

V noci mě vzbudil zvonek! Podívala jsem se z okna, tam z taxíku vylézala Zuzka a tak divně šla. „Mami, mami, vy jste ho rozčílili a on mě začal mlátit,“ vzlykala. Pod okem měla modřinu, na jednu nohu napadala. „Půjdeš to ohlásit na policii a musíš k doktorovi pro potvrzení,“ měl v tom jasno Tonda.

„Ale to já nemůžu,“ vzlykala dál Zuzka. „On určitě nechtěl… A taky, taky přece nemůžu dítěti nechat sebrat tátu!“ Tímto způsobem jsme se dozvěděli, že je Zuzanka těhotná. Místo radosti pro nás další měsíce byly ve znamení starostí a nejistoty. Nejdřív byl problém Aleše vystěhovat z jejího bytu. Když jsme mu pohrozili policií, odešel. Předtím ale zničil, co se dalo.

Příběh Evy (50): Můj zeť je líný flákač a opilec, který zkazil dceři život

Na doktorku byl sprostý

Až do porodu jsme o něm nevěděli. Adélka se narodila v červenci před dvěma lety. U porodu jsem se Zuzankou byla já. Do rodného listu bohužel Aleše nechala napsat.

Prvních šest neděl zůstala s námi, pak se vrátila do svého bytu. Sice jsme vyměnili zámky, ale stejně jsme měli strach, aby se Aleš nevrátil. Přišel za dva měsíce. Zpustlý, údajně nemocný.

K Adélce se choval hezky, ale nedovolil Zuzce, aby ji nechala očkovat, prý jsou to jedy. K dětské doktorce raději chodil s nimi. Když mu řekla tahle zkušená starší dáma, která kdysi pečovala i o Zuzanku, že je nezodpovědný otec, sprostě na ni křičel v ordinaci.

Příběh Marie (65): Stalker mi vzal dceru

Je to jak na houpačce

Peníze v domácnosti mladých pořád chyběly, protože z rodičovského příspěvku se tři lidé neuživí. Co Adélka potřebovala, tedy pleny, oblečení, jídlo, to jsme jí kupovali a kupujeme. Peníze Zuzce nedáváme, protože bylo jasné, že je dá Alešovi. Aby vylepšila rodinný rozpočet, chodí po večer uklízet kanceláře. Aleš nedělá nic.

Protože pracuji doma jako účetní na volné noze, často si k sobě Adélku bereme. Aleš totiž moc nehlídá a po pravdě – myslím si, že i Zuzka se bojí malou s ním nechat. Taky se za poslední dva roky několikrát rozešli, on se pak zase vrátil. Ona se od něj nedokáže odpoutat, on ji týrá.

Za rok by teoreticky mohla Adélka jít do školky. Bez očkování ji ale samozřejmě nevezmou. Zuzka už dokonce přemýšlela, že s ní na očkování půjde. Prý jí Aleš vyhrožoval, že ji pak dá k soudu. Soud by podle nás dal za pravdu Zuzce, ale nenechá si to vysvětlit.

Co nás ještě čeká?

Více než 20 % Čechů zažilo na vlastní kůži domácí násilí ať už ve formě fyzického, sexuálního, psychického či ekonomického. Z celkového počtu více než tisíc respondentů téměř každá třetí (30 %) žena uvedla, že má zkušenost s domácím násilím a totéž uvedl každý devátý muž (téměř 12 %). ● To vyplývá z dat nejnovějšího výzkumu iniciativy Pod svícnem a výzkumné agentury Ipsos. ● „Výsledky výzkumu jsou pro nás alarmující. Téměř každý pátý člověk zažil na vlastní kůži domácí násilí. Dvě třetiny obětí vzešlo z partnerského vztahu a více než 17 % obětí vypovědělo, že zažilo týrání v dětství či dospívání,” říká poslankyně Barbora Urbanová a dodává: „Už dlouho se mluví o vysoké latenci v souvislosti s oběťmi domácího násilí – tedy že nahlášených případů je jen zlomek. Naše čísla tyto teorie potvrzují.” ● Pouze sedm z deseti obětí domácího násilí se někomu se svými problémy svěřilo. Nejčastěji se obracejí na někoho z rodiny, a to celkově ve 47 % případů. Nejméně pak vyhledávají pomoc na linkách důvěry. ● Na policii se obrátil téměř každý pátý člověk, podobná data vidíme i u odborné (psychologické a psychiatrické) pomoci. Téměř třetina respondentů vypověděla, že si tuto zkušenost nechala pro sebe. Velmi se také liší chování podle jednotlivých pohlaví. ● Zatímco ženy se nejvíce svěřovaly někomu blízkému z okruhu rodiny či přátel, muži obvykle tyto věci s nikým neprobírali.