
Příběh Evy (50): Můj zeť je líný flákač a opilec, který zkazil dceři život
Oba se výborně učili a nám s Honzou tekly slzy štěstí a pýchy na jejich promocích. Z Jakuba je stavební inženýr a Martinka vystudovala práva – s červeným diplomem! Martina nastoupila do velké advokátní kanceláře a připravovala se na advokátní zkoušky. V té době se bohužel rozešla s dlouholetým přítelem Petrem. On chtěl ještě alespoň rok cestovat a užívat si, Martině přišlo nezodpovědné nenastoupit hned do práce.
Vždyť nechce pracovat!
Přestože se tvářila, že jí to nevadí, rozchod ji hodně trápil. A tak nebylo divu, že brzy začala randit. Matyáše jsme moc vážně nebrali. Vlastně se k ní vůbec nehodil. Tak nějak se poflakoval a chodil po občasných brigádách, zatímco ona trávila v kanceláři i dvanáct hodin. „To se od tebe nechá živit, Martinko?“ podivil se Honza. „Co je to za chlapa, když nic pořádného nedělá.“ – „Maty je umělec,“ odpověděla podrážděně. „Dává dohromady kapelu.“
„A co vám na Matym pořád vadí?“ rozhorlila se při další návštěvě, když se Honza zeptal, jak to vypadá s kapelou. „Vám totiž vadí, že nemá vysokou, co?“ To se nás trochu dotklo. My s Honzou nemáme ani maturitu, oba jsme vyučení a lidi rozhodně nekastujeme podle vzdělání. Řekli jsme si, že je dospělá a že nakonec stejně možná jde jen o přechodnou záležitost, než se objeví někdo jiný.
Nepovedené narozeniny
„Matyáš bude v sobotu slavit narozeniny,“ zavolala mi. „Byli bychom rádi, kdybyste s tátou i bráchou přišli.“ Když jsme zazvonili, uvítala nás jen trochu rozpačitá Martina. „Maty se zdržel, přijde každou chvíli.“
Usadili jsme se a Martina uvařila kávu. Na stole bylo připravené pohoštění, bylo vidět, že si s tím dala opravdu práci. Asi po půl hodině vyběhla s telefonem na balkón. Vrátila se zaražená. „Už je ten tvůj frajer konečně na cestě?“ zeptal se Jakub. – „Nemůžu se mu dovolat, asi je v metru,“ pípla.
Uplynula další půl hodina, Matyáš nikde. Bylo to trapné pro všechny. Pak zarachotily klíče v zámku: „Maty, Maty, no, konečně,“ rozběhla se ke dveřím Martina. Vrátila se s viditelně opilým a vrávorajícím Matyášem. „My něco slavíme?“ škytl. – „Přece tvoje narozeniny, Maty, vždyť jsme se dohodli, že pozveme naše…“
„Hm, možná, to jsem zapomněl. Byl jsem s kamarády na jednom. A když už tady jste, dáme panáka?“ otočil se na nás. Rychle jsme mu popřáli, předali dárek a raději odešli. „Moc se omlouvám,“ špitla Martina. „Maty toho teď má moc, prostě se zapomněl,“ omlouvala ho.
Svatba?!
Po dvou měsících přivlekla Matyáše na návštěvu k nám. „Vy se na mě asi pořád zlobíte, co?“ zahalekal hned v předsíni. „Jo, ty moje narozeniny, to byla teda jízda! Pořád se divím, jak jsem se dostal domů…“ – „Maty, počkej,“ přerušila ho Martina, „něco jsme přece přišli našim říct.“
„No jo, málem bych zapomněl,“ plácl se dlaní do čela. „Tak co, pantáto, dáte mi tu vaši holku za ženu?“ rozesmál se nahlas vlastnímu vtipu. Krve by nás v tu chvíli nedořezal. Co jsme mohli dělat?
Svatba byla malá, Matyáš se samozřejmě opil a Martina ho omlouvala: „Bylo toho na něj v poslední době moc. Kluci z kapely jsou nespolehliví, musí se o všechno starat.“
Podivný život
Martina složila advokátské zkoušky, měla radost, že se jí daří. Matyáš teď už nepracoval vůbec. Jestli nějaká kapela existovala, tak se zřejmě už dávno rozpadla. Byl pořád doma a poflakoval se, přitom s ničím nepomohl. Po návratu z práce tam Martina často našla některého z jeho kamarádů z mokré čtvrti.
Nám ale nic neřekla, předstírala, že je všechno v nejlepším pořádku. Občas něco utrousil Jakub, který švagra „nemusel“. Martina, která se ráda bavila, nechodila do divadla ani na koncerty jako dřív, přátelé a známí ji přestali zvát na večírky. Podle Jakuba „nevydýchali“ Matyáše, který se všude opil a dělal ostudu. A Martina se za něj zřejmě styděla.
Jak dlouho to vydrží?
Pak otěhotněla. Říkali jsme si, že dítě třeba Matyáše změní. Nezměnilo. Do porodnice pro ni zapomněl přijet, musela jet taxíkem. Doma pak našla Matyho spát mezi lahvemi, všude kolem nepořádek. S pláčem přijela s malým Jonáškem k nám. Matyáš se omluvil, chvíli sekal latinu, ale pak se to vrátilo do starých kolejí.
Pokud už si náhodou na nátlak Martiny najde nějakou práci, po pár dnech ho propustí. Všechno táhne Martina. Musela se vrátit do práce, a to je Jonáškovi teprve rok. Dává ho do nějaké dětské skupiny, prostě jesle. Ztrácí se nám před očima, trápí se. Nechceme do toho mluvit, ale vlastně bychom byli rádi, kdyby se rozvedla.
Nechápeme, proč zrovna naše Martina na sobě nechá doslova štípat dříví! A proč svůj život spojila s líným opilcem?
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky

Příběh Slávky (51): Je můj syn nemocný, nebo jen zlý?
Autor: podle příběhu Slávky Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 9. 2023 0:05„Těžko se o tom mluví. Mám dva syny a jako každá máma je miluji oba. Jenže u jednoho je to úplně…

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru
Autor: podle příběhu Jolany P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 9. 2023 0:05Většina dívek si od dětství představuje, jak kráčí svatební uličkou v nádherných dlouhých šatech s…

Příběh Tomáše (45): Sedm let jsem netušil, že mám syna
Autor: podle příběhu Tomáše V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 9. 2023 0:05Poprvé vidět vlastní dítě, když už navštěvuje první třídu, je určitě skvělým námětem pro film. Ať…

Příběh Gábiny (59): Složitá cesta k adoptivnímu vnukovi
Autor: podle příběhu Gábiny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 9. 2023 0:05„Otěhotněla jsem před maturitou a David přišel na svět, když mi bylo pouhých devatenáct,“ začíná…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet
Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 9. 2023 0:05Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Hanky (48): Mrtvý manžel mi schválil přítele
Autor: podle příběhu Hanky L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 3. 9. 2023 0:05Celý život jsem si zakládala na tom, že jsem samostatná a racionálně uvažující osoba. Aby taky ne,…

Příběh Jany (54): Moje dcera dává všechnu lásku jen psům
Autor: podle příběhu Jany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 2. 9. 2023 0:05„Abych to uvedla na pravou míru, zvířata máme u nás v rodině rádi všichni a minimálně jeden pes a…

Příběh Evy (55): Vnoučata bych prý zkazila
Autor: podle příběhu Evy T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 8. 2023 0:05Když děti vyletí z domova, většinou se těšíme, až se staneme prarodiči. Vnoučata přinášejí do…
Komentáře