Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Lenky (56): Moje netradiční velká rodina
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Lenky (56): Moje netradiční velká rodina

datum: 25. 8. 2021 0:05 autor: podle příběhu Lenky Š. napsala Alžběta Morávková
„Nemohla jsem mít děti, ale mám najednou velkou rodinu,“ směje se naše čtenářka Lenka. „Co na tom, že není úplně tradiční? Vnučky vyrůstají obklopeny láskou mnoha lidí.“  

Vdávala jsem se hodně mladá, nebylo mi ještě ani dvacet. Samozřejmě jsem „musela“, jak se tehdy říkalo. No, prostě jsem byla těhotná.

Náš vytoužený syn

Bohužel jsem ve čtvrtém měsíci potratila a od té doby se mi nedařilo otěhotnět. Přišlo nám tak nějak úplně samozřejmé zažádat o adopci. Děti jsme s mým Petrem chtěli, a proč tedy nedat domov někomu, kdo ho nemá?

A tak jsme si čtyři roky po svatbě jeli do kojeňáku pro tříměsíční uzlíček, našeho Péťu. Sladké miminko, díky kterému jsme konečně byli rodina. Měli jsme ohromné štěstí. Péťa byl pořád jako velké sluníčko, byl klidný, skoro nezlobil, dobře spal. Prostě, dítě-ideál!

Jen Petra trochu mrzelo, že Péťa s ním nesdílí nadšení pro fotbal či hokej a další „chlapské“ záležitosti. Zato v kuchyni se motal pořád. „Maminko, budu kuchař,“ vážně mi řekl jako čtyřletý. O jiném povolání už nikdy nepřemýšlel.

Asi není na holky!?

Vyučil se kuchařem, pak vystudoval hotelovou školu, absolvoval stáže v zahraničí a podařilo se mu získat místo ve čtyřhvězdičkovém hotelu.

„Lenko, já si myslím, že Péťa asi není na holky,“ poznamenal jednou jen tak mezi řečí Petr. – „Taky si to myslím,“ přikývla jsem. Velký Petr pak pozval „malého“ na pivo a po dvou půllitrech se ho otevřeně zeptal, jak to je. Péťovi se viditelně ulevilo: „Měl jsem strach, že vás zklamu, když jsem gay,“ přiznal se.

Sice mě zamrzelo, že nebudu mít vnoučata, ale Petr to okomentoval: „Musíme být rádi za to, že máme aspoň syna, ani toho jsme nemuseli mít.“

Domů nám pak Péťa přivedl svého přítele Michala a dočkali jsme se i jejich „svatby“ v podobě registrovaného partnerství. Tak jsme „přišli“ k druhému synovi.

Jak mohu být babička?

„Mami, máme pro tebe velkou novinku,“ usmívali se na mě Péťa s Michalem. „Budeš babička!“ – „Jak babička?“ vytřeštila jsem na ně oči. „Tomu nerozumím, to přece…nejde….“

Vysvětlili mi, že se domluvili s párem dvou žen, které spolu žijí už taky několik let, na „výpomoci“. Ony taky touží po dětech. Naši kluci měli podmínku – jeden z nich bude v rodném listě zapsaný jako otec, aby měli na děti taky nárok. Do detailů mě samozřejmě nezasvětili, ale během tří měsíců nakonec otěhotněly obě dívky!

Ještě před jejich porody nás seznámili. Starší Eva je lékařka, pracuje v nemocnici na kardiologii. Mladší Zorka je zdravotní sestřička.

První porodila Eva. Otcem je Péťa a malá Sofinka jako by mu z oka vypadla! Zorka pak za necelé tři měsíce přivedla na svět Julinku, ta je Michalova.

Respektujeme je

Nebudu nic předstírat, chvíli trvalo, než jsme se s novou situací vyrovnali a než jsme ty netradiční vztahy „skousli“. Nejdůležitější je, že všichni „naši mladí“ nastavili pravidla, která dodržují. Tátové si holčičky brali od začátku a my jsme si jich mohli užívat. Holkám jsou už tři a chystají se do školky.

Pro nás je důležité, že máme dvě krásné vnučky, pro které jsme babička a děda. Máme šťastného a spokojeného syna a trochu větší rodinu – společně s maminkami a tatínky slavíme všechny narozeniny a svátky.

Na zvědavé a někdy i trochu útočné dotazy sousedů, příbuzných a známých odpovídáme: „Je to jejich život a my ho plně respektujeme. A kéž by všechny děti mohly žít v tak harmonických vztazích jako naše Sofinka a Julinka.“


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Dagmar (56): „Dokonalé“ manželství

Příběh Dagmar (56): „Dokonalé“ manželství

Autor: podle příběhu Dagmar F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 9. 2021 0:05

Někdy už mě to věčné předstírání vadí a jsem z něj unavená. Myslím si, že děti to dávno ví. Já si…

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Autor: podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 9. 2021 0:05

Určitě znáte nějakou ženu, která neustále doma běhá s prachovkou nebo vysavačem a rovná třásně u…

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Autor: podle příběhu Hany E. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 9. 2021 0:05

„Za pár měsíců oslavím osmapadesáté narozeniny. Tedy pokud bude s kým,“ začíná své vyprávění Hanka.…

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Autor: podle příběhu Terezy H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 9. 2021 0:05

Věk nikdo nezastaví a s přibývajícími lety klesá možnost najít toho pravého – a hlavně mít děti! To…

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Autor: podle příběhu Jany S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 9. 2021 0:05

„Nikdy jsem nebyla žádná úchvatná krasavice. Ani hezká, ani ošklivá, prostě taková úplně normální…

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Autor: podle příběhu Milady C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 8. 2021 0:05

Dneska nám to připadá nepravděpodobné, ale ještě za první republiky běžně existovala manželství…

Příběh Evy (50): Můj zeť je líný flákač a opilec, který zkazil dceři život

Příběh Evy (50): Můj zeť je líný flákač a opilec, který zkazil dceři život

Autor: podle příběhu Evy P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 28. 8. 2021 0:05

„Sama jsem se vdávala hodně mladá a Martinka se narodila krátce po mých dvacátých narozeninách,“…

Příběh Honzy (62): Jak jsem ztratil a znovu našel svou plavovlasou vílu

Příběh Honzy (62): Jak jsem ztratil a znovu našel svou plavovlasou vílu

Autor: podle příběhu Honzy Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 8. 2021 0:05

Cesty osudu jsou někdy hodně klikaté. Honza netušil, že ta jeho bude mít zatáček víc než dost. Muži…

Tip šéfredaktorky

Nemocné ledviny nebolí. Otestujte se 16. a 17. září!

1. 9. 2021 15:00 autor -an-