Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Laďky (58): Věštba z karet se vyplnila
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Laďky (58): Věštba z karet se vyplnila

datum: 1. 5. 2021 0:05 autor: podle příběhu Laďky S. napsala Alžběta Morávkocá
Na podivnou věštbu Laďka dávno zapomněla. O to víc byla překvapená, že se vyplnila do posledního slova!

Jako mladá holka jsem milovala všechno tajemné. Neměla jsem ale nikdy odvahu jít ke kartářce nebo si nechat vyložit budoucnost z dlaně od cikánky.

Holky a pan Jaroslav

V kanceláři jedné pézetky, kam jsem po maturitě nastoupila, nás sedělo celkem pět – čtyři ženy mezi dvaceti a třiceti a „starý“ pan Jaroslav. Z dnešního pohledu vlastně vůbec nebyl starý, mohlo mu být kolem padesáti, ale byl to takový zvláštní muž. Zdálo se, že patří do jiného světa. Zatímco my holky jsme škudlily peníze na bony a stály fronty před Tuzexem, abychom do práce přišly v nových džínách, pan Jaroslav zásadně chodil v obleku s pečlivě uvázanou kravatou.

Nikdy jsem z jeho úst neslyšela tehdy naprosto běžné a hlavně vyžadované oslovení: Soudruhu nebo soudružko. Šéfa našeho oddělení vytáčel do běla, když mu říkal pouze „pane Nováku“. Nás, své kolegyně, oslovoval zásadně „slečno“ nebo „paní“. Měl však výsadní postavení – byl odborník na strojírenství a k tomu plynně hovořil čtyřmi světovými jazyky.

Kolik těch našich ryze holčičích a často naivních starostí, radostí i nářků slyšel! Přesto na nás hleděl s milou shovívavostí a nadhledem, neměl problém nám s čímkoli pomoci a poradit.

Pak k nám do oddělení přišla Květa. Těžko ji popsat, prostě byla divná! Třicetiletá svobodná inženýrka ekonomie. Nesmírně ambiciózní dívka, která všechno doháněla politickou angažovaností. Její bystré těkavé oči za silně dioptrickými brýlemi nás všechny neustále pozorovaly.

Předvánoční posezení

V naší kanceláři jsme byli zvyklí poslední pracovní den před Vánocemi chvíli posedět, ochutnat si vzájemně cukroví a rozdat si malé pozornosti. A taky si dopřát skleničku něčeho ostřejšího. To obstarával Jaroslav.

Jako vždy přinesl kvalitní koňak. Pár skleniček už jsme měli všichni v sobě, když na své poměry docela rozjařený Jaroslav začal vyprávět, že jeho tetička vykládala karty. „Tetička Róza byla noblesní dáma,“ zasnil se. „Docházela za ní řada významných žen a mužů první republiky. Herečky, spisovatelé, další umělci, ale i politici. Jako malého kluka mě to zajímalo. Podle tetičky jsem měl k tomu talent, ale mamá se zlobila, když viděla, jak zkouším věštit z karet. Prý se to pro muže nehodí.“

„A pořád to ještě umíte, soudruhu?“ zeptala se najednou Květa. „No, něco si pamatuju, ale nedělám to rád,“ odpověděl Jaroslav. – „Vyložte mi budoucnost,“ žadonila po koňaku neobvykle veselá Květa. „Chtěla bych vědět, jestli se vdám, kolik budu mít dětí a… kdy umřu!“

„Milá slečno Květuško, to poslední se nikdy neříká…“ – „Ale já se ničeho nezaleknu!“ nedala se odbýt Květa. „Aspoň si dopředu naplánuju budoucnost!“

Kdybychom nebyli všichni lehce přiopilí, asi by k tomu nedošlo. Jaroslava jsme nakonec ani moc nemuseli přemlouvat. Vytáhl ze šuplíku karty a nechal Květu sejmout.

„Hm. Vidím velké změny. Pro vás zásadní, slečno Květuško. Nějací muži ve vaší budoucnosti budou. A tady je dítě…“ – „A kdy umřu?“ nedala se odbýt Květa.

„To se nedá tak jednoznačně říct…“ snažil se z toho vykroutit Jaroslav. – „Ale vy to tam vidíte, že jo?“ dožadovala se Květa odpovědi.

„Tak jí to, pane Jaroslave, řekněte, ať dá pokoj,“ přidala se kolegyně Miluška. – „Když tedy jinak nedáte,“ podíval se na ni Jaroslav. „Dlouhý život vás podle karet nečeká, smrt bude nečekaná, ale zaviníte si ji sama!“

Takovou „věštbu“ ani jedna z nás nečekala. Zmlkly jsme a pozorovaly Květu. „Aspoň vím, že musím být opatrná,“ řekla a vrávoravým krokem odešla.

Vyplnilo se to!

Během příštích několika let se udály velké změny, a to nejen pro Květu. Listopad 89 nám změnil život. Náš malý kolektiv se pomalu rozpadl. Jaroslav v restituci získal zpátky velký majetek a stal se z něj docela velký podnikatel.

S bývalými kolegyněmi jsme se občas stýkaly, ale jak šel čas, naše schůzky a telefonáty řídly. Asi před deseti lety jsem náhodou potkala Milušku. Zašly jsme na kafe a ona začala vyprávět. „Představ si, že když jsme s manželem koupili domek na kraji Prahy, zjistila jsem, že naší sousedkou je Květa! Ta Květa… víš,“ podívala se na mě, jestli si vzpomínám.

„Bydlela tam s manželem a docela malou dcerou. Květa ale nějak nevydýchala změny a dost pila. Teda, opilou jsem ji viděla každou chvíli. Ten její chlap byl docela fešák, asi toho měl dost, tak se prostě sebral a odešel. A holku dostal do své péče. Pak se soudili o barák, Květa se nechtěla odstěhovat. Jednou v noci nás probudil kouř. U Květy hořelo! To už se sjížděli hasiči, které někdo zavolal. Usnula prý v posteli s cigaretou, od které chytla peřina a pak to šlo rychle. Tak strašnou smrt si nezasloužila,“ povzdychla Miluška.

Jaroslav měl tedy pravdu. Květina smrt byla nečekaná a zavinila si ji sama! Osudu, který měla vepsaný v kartách, neunikla.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Edity (42): Tajemné tanečnice

Příběh Edity (42): Tajemné tanečnice

Autor: podle příběhu Edity T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 5. 2021 0:05

Viděla naše čtenářka opravdu tančit nadpřirozené bytosti, nebo to byl jen živý sen?

Příběh Jitky (45): Síla velké rodiny

Příběh Jitky (45): Síla velké rodiny

Autor: podle příběhu Jitky R. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 5. 2021 0:05

Nečekaná smrt blízkého člověka zamává s psychikou a někdy trvá dlouhé měsíce i roky, než se z toho…

Příběh Katky (60): Už mě nebaví provozovat „mama hotel“

Příběh Katky (60): Už mě nebaví provozovat „mama hotel“

Autor: podle příběhu Kateřiny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 2. 5. 2021 0:05

„Vždycky mi přišlo samozřejmé, že rodiče pomáhají svým dětem při vstupu do života. Jenže nic se…

Příběh Ivany (53): Máme smůlu na chlapy, kteří se nechají živit

Příběh Ivany (53): Máme smůlu na chlapy, kteří se nechají živit

Autor: podle příběhu Ivany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 4. 2021 0:05

Rodinné prokletí? Jak tomu jinak říkat? Já jsem svého otce nepoznala, otčím se nechal živit od mámy…

Příběh Karly (45): Sestřička a doktor

Příběh Karly (45): Sestřička a doktor

Autor: podle příběhu Karly A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 4. 2021 0:05

Znáte ta banální klišé o sestřičkách a doktorech? Mně takový vztah přinesl velké zklamání. A…

Příběh Jany (51): Prý jsem zlá tchyně

Příběh Jany (51): Prý jsem zlá tchyně

Autor: podle příběhu Jany Č. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 4. 2021 0:05

„S manželovou matkou jsem si užila své,“ napsala nám čtenářka Jana. „Byla to nesnášenlivá tchyně,…

Příběh Radmily (48): Moji synové se nesnášejí

Příběh Radmily (48): Moji synové se nesnášejí

Autor: podle příběhu Daniely K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 4. 2021 0:05

Jsou si opravdu sourozenci nejbližší? A proč si někdy nerozumějí? Jenže, co když se začnou…

Příběh Eriky (52): Moje máma Eva

Příběh Eriky (52): Moje máma Eva

Autor: podle příběhu Eriky D. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 4. 2021 0:05

Do života vstupovala s mnoha hendikepy. Erika se narodila do romské rodiny a dětství strávila v…

Tip šéfredaktorky

Nový zábavný kvíz na téma: České filmové maminky

9. 5. 2021 11:00 autor -jav-