
Příběh Kristýny (32): Máma hrála automaty!
Moji rodiče měli moc krásné manželství. Zatímco ve škole měla skoro polovina spolužáků rozvedené rodiče a problémy s „otčímy“, „macechami“, nevlastními nebo jen napůl vlastními sourozenci, naši byli harmonický pár. Jak vždycky říkali, k úplnému štěstí jim chybělo ještě jedno dítě. Ale okamžitě hned dodávali, jak jsou šťastní, že mají aspoň mě.
Když jsem ve dvaceti odešla z domova, měla jsem pocit, že prožívají druhé líbánky. Společně se věnovali koníčkům, na které dřív neměli čas a peníze – hodně cestovali, bavilo je chodit do divadla a do kina.
Krutá rána osudu
Tátova nemoc jim ale obrátila život naruby. Můj táta, pohledný chlap, sportovec, který nikdy nekouřil, a rakovina plic?! Bohužel se na to přišlo pozdě a drastická léčba mu už život nezachránila, jen prodloužila.
Těch zhruba jedenáct měsíců mám dodnes v takové mlze a prožily jsme je s mámou jak ve špatném snu. Já jsem věděla, že není žádná naděje, ale ona se s tím nechtěla smířit. Hledala různé alternativní cesty a možnosti, které možná na chvíli tátovi ulevily, ale samozřejmě nepomohly. Bohužel tu byla i řada „zaříkávačů“, bylinkářů a samozvaných léčitelů, kteří se na podobných situacích obohacovali.
Až později jsem zjistila, že máma takhle rozpustila téměř všechny peníze, které s tátou naspořili na horší časy. Zřejmě tehdy začala zkoušet štěstí na automatech.
Vyhazov z práce
Po tátově pohřbu se zhroutila. Chodila jak tělo bez duše. Chvíli mi trvalo, než jsem ji přemluvila, aby si nechala u svého praktika předepsat antidepresiva. „Mami, táta by určitě chtěl, abys normálně žila,“ mluvila jsem jí do duše. „Nejsi přece tak stará!“
Po pár měsících jsem měla pocit, že se lepší. Navštěvovaly jsme se tak jednou týdně, ale skoro každý den jsem s ní mluvila po telefonu. „Kristýnko,“ rozplakala se, když přišla ke mně na sobotní kávu, „vyhodili mě z práce! Co budu dělat?“
„Mami, je ti teprve třiapadesát, jsi dobrá účetní, určitě nebudeš mít problém si práci najít!“ To jsem ovšem netušila pozadí.
Je gamblerka?!
Oči se mi začaly otvírat až potom, co mně zavolala mámina dlouholetá kolegyně a kamarádka Iva. „Kristýnko, asi už víš, co se stalo,“ opatrně začala. „Obávám se, že ale neznáš podrobnosti,“ pokračovala. „Janička, tedy tvoje máma, často nechodila do práce…“ – „Tomu nerozumím,“ nechápavě jsem odpověděla. – „Místo do práce šla do herny… automaty, víš… A šéf to dost dlouho toleroval, myslel si, že se vzpamatuje. Pak už to dál nešlo…“
Nemohla jsem tomu uvěřit. „Mami, ty hraješ automaty?“ okamžitě jsem jí telefonovala. – „No, jen občas, Kristýnko. Teď mám políčeno na velkou výhru, určitě to vyjde…“ – „Vzpamatuj se, musíš se vzpamatovat,“ křičela jsem na ni.
Urazila se a přestala se mnou mluvit. Snažila jsem se ji kontaktovat. Odmítala.
Snad vydrží...
Až před rokem najednou zazvonila. Nemohla jsem ji poznat. Vyhublá, kruhy pod očima, šedivé vlasy, celkově neupravená s kufrem v ruce. „Nemám kde bydlet, Kristýnko,“ tiše řekla.
Měla jen příležitostné brigády, neplatila nájem a peníze naházela do automatů. Postupně rozprodala snad všechno, co mělo nějakou cenu. Majiteli bytu došla trpělivost a máma neměla kam jít.
Co jsem mohla dělat, pozvala jsem ji dál. S Jakubem, mým dlouholetým přítelem, jsme jí ale nastavili jasná pravidla. Nejdřív musela pochopit, že gamblerství je nemoc, která se musí léčit stejně jako alkoholismus nebo drogová závislost.
Po pár dnech jsme našli zařízení, kde by jí mohli pomoci. Za tříměsíční pobytovou kůru jsme zaplatili velké peníze. Ale vyplatilo se to.
Máma už je půl roku „čistá“ a dochází pravidelně na kontrolu. Našla si práci, pronajala garsonku. Stejně ji ale tak trochu hlídáme, dobře víme, že se to může kdykoli zvrátit.
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky

Příběh Ivany (55): Jak jsem málem naletěla „facebookovému“ příteli
Autor: podle příběhu Ivany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 14. 5. 2023 0:05„Zrovna včera jsem četla, jak byla odhalena skupina facebookových podvodníků,“ začíná svůj dopis…

Příběh Terezy (40): Nenávidím svou sestru!
Autor: podle příběhu Terezy A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 4. 2023 0:05„Úplně mi zničila život. Žárlila od chvíle, kdy mě naši přivezli z porodnice. Najednou už nebyla…

Příběh Lýdie (47): Hledání ztraceného bratra
Autor: podle příběhu Lýdie k. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 4. 2023 0:05„Moje poslední vzpomínka na bratra je z dětského domova. Stojím na schodech, hystericky pláču a…

Dagmar N.: Existuje volání krve?
Autor: podle příběhu Dagmar N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 4. 2023 0:05„Rozhodla jsem se napsat příběh své matky a vlastně také svůj. Příběh mé maminky se odehrál na…

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích
Autor: podle příběhu Ireny A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 4. 2023 0:05Dobrý sluha, ale zlý pán. I tak se dá s nadsázkou mluvit o Facebooku a sociálních sítích obecně.…

Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes
Autor: podle příběhu Dany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 4. 2023 0:05„Když mi děti k čtyřicátým narozeninám darovaly psa, netušila jsem, jak moc se tím změní můj život…

Příběh Haliny (45): Rodiče mi neodpustili rozvod
Autor: podle příběhu Haliny M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 4. 2023 8:00„Spolu se čtyřmi sourozenci jsme vyrůstali obklopeni láskou rodičů,“ začíná svůj dopis naše…

Vítek, otec tří dcer, byl velký sportovec. Dostal však mrtvici a upadl do kómatu
Autor: redakce ve spolupráci s Nadačním fondem Galenos, Datum: 28. 3. 2023 0:05Vítek Roušal z Plzeňska byl vždycky správný akční muž, který miloval přírodu a svou rodinu. Pak…
Komentáře