Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Kateřiny (narozené v roce 1895): Nenaplněná láska mojí prababičky
archiv autorky, koláž fotojet.com
Příběhy ze života

Příběh Kateřiny (narozené v roce 1895): Nenaplněná láska mojí prababičky

datum: 23. 6. 2019 0:05 autor: podle vyprávění Heleny S. napsala Lada Sychrovská
Lidské osudy visí mnohdy na vlásku. „Kdyby, kdyby…,“ říkáme si po letech. Tak tedy kdyby se Kateřina na začátku první světové války ‚neupejpala‘, nebo spíš nedržela přísných mravů, bůh ví, jak by dnes naše rodina vypadala.

„Tvůj pra, pra, pra… dědeček byl při volbě krále Jiříka z Poděbrad, tak se chovej důstojně,“ říkávala mi prababička, když jsem vplouvala do puberty. ‚Babi‘ Kateřina, za svobodna Trčková, tvrdila, že jí v žilách koluje krev hraběcího rodu Trčků z Lípy. Ji sice zaživa nezazdili, jako to udělal nevěrné manželce a její jmenovkyni jeden z Trčků, ale mnohdy si tak připadala.

Začalo to tóny Straussova valčíku

Počátkem dvacátého století vlastnila její rodina už jen malý statek na jihu Čech. Ten zdědil nejstarší syn, ostatní se rozutekli po celém Rakousko-Uhersku. S jedním z bratrů Kateřina odjela do Vídně. Když se oženil, musela pryč. Získala místo společnice a pečovatelky u staré hraběnky Friederiky, které musela být dnem i nocí ‚k ruce‘. Starala se o její hygienu, předčítala jí a všude ji doprovázela. Hraběnka byla uvázaná na kolečkovém křesle, ale přesto vedla čilý společenský život. Ve Vídni, tehdejším centru kultury, milovala koncerty v rozkvetlých zahradách. Když mladá, hezká a vysoká (měřila 185 cm) slečna Kateřina přivážela hraběnku k altánku s hudebníky, kapelník pokaždé zavelel: „Stop!“ a orchestr spustil Straussův valčík Na krásném modrém Dunaji.

Scvakly podpatky a zacinkaly šavle

„Stála jsem frontu na lístky,“ usmívala se při vyprávění babi Kateřina, „když v tom za mnou scvakly podpatky, zařinčely ostruhy a zacinkala šavle.“ Ještě po tolika letech se jí při té vzpomínce rozhořely tváře. „Otočila jsem se a za mnou stál ON. Jako by mnou projel blesk. ‚Václav,‘ představil se pohledný oficír s knírkem ve vycházkové uniformě a kouzelně se usmál. Snažila jsem se nedat na sobě znát, jak moc se mi líbí. Vždyť by se to přece neslušelo. Ten den jsem vůbec nevnímala, co hudebníci hráli, ani hraběnčiny pokyny. ‚Václav, Venoušek,‘ šeptala jsem si tiše to nejsladší jméno.“

Venouškův horký dech

„Stával pak před naším domem a díval se vzhůru do oken. Tajila jsem dech a schovávala se za závěsy. ‚Šla, šla,‘ kývala na mě hlavou hraběnka. S Venouškem jsme korzovali kolem náměstí nebo podél Dunaje. Dodnes cítím jeho horký dech, když mi poprvé políbil ruku přes krajkovou rukavičku a vtiskl do dlaně svoji podobenku. Nezapírám, došlo i k objetí a něžným polibkům. Vyměňovali jsme si psaníčka a já jsem byla tou nejšťastnější ženou na světě.“

Den, kdy pro mě zapadlo slunce

„Táhlo mi na devatenáct a svět se zbláznil. Vypukla první světová válka, Venouška povolali do zbraně. ‚Katko,‘ tak mě oslovoval, ‚Katko, zapřísahám tě, dej mi důkaz tvé lásky,‘ klečel přede mnou a prosil. ‚Venoušku, myslela jsem si, že jsi jiný než ostatní. Chtít po mně TOHLE!‘ zpražila jsem ho. Na rozloučenou mi daroval svůj obrázek v parádní uniformě.

Za pár měsíců mi přišel dopis: ‚Václav padl mezi prvními… Zasáhla ho tříštivá střela dum-dum.‘ Umírající v bolestech prý stále volal: Katko, Katko…‘. Ten den pro mě navždy zapadlo slunce. Snad tisíckrát jsem si vyčítala mé strohé odmítnutí. Rukavičku, kterou můj milý políbil, uchovávám jako největší poklad.“

Cihelna a hostinec

„Válka skončila, a já se vrátila do Čech – sama. Lásku k Venouškovi jsem si uložila hluboko v srdci, ale na povrchu jako bych umřela sama. Bratři měli svých starostí nad hlavu, a tak jsem se na čas ocitla v cihelně. Nebyl to žádný med. Lepší práci jsem našla v hospodě. Roznášela jsem hostům obědy a pivo, no a jeden ze štamgastů, Helo, byl tvůj praděda Fanouš.“

Krajková rukavička

Zůstat sama nebyla ve třicátých letech pro ženu žádná výhra. „Mně bylo osmatřicet – na tehdejší dobu stará panna – jemu čtyřiadvacet, když se ‚TO‘ stalo,“ povzdychla si prababička. „Mít o čtrnáct let mladšího manžela byla stejná rarita jako moje výška, vím, že jsem byla jiná. Tvoje máma, se mi narodila až v jedenačtyřiceti letech. S Fanoušem nás moc nespojovalo. Nemít v srdci Venouška, nevím, jak bych ten život zvládla.“

Při vyprávění prababička něžně hladila bílou krajkovou rukavičku, které se kdysi dotýkal ON, položila ji na Venouškovu fotografii a album opatrně zavřela.

Trčkové z Lípy

Až dlouho po prababiččině smrti jsem si na internetu vyhledala, že šlechtický rod Trčků z Lípy vymřel po meči roku 1634. Bůh ví, jak to s historií jejích předků bylo doopravdy. Ona tomu ale věřila a gesta i slova naší babi Kateřiny tomu odpovídala. I na kapesníčku nosila vyšívaný rodový erb. Možná přece jen pocházíme z větve Trčkových levobočků.

Pravdu se už nedozvím, když ale udělám něco, co mému partnerovi nejde pod nos, vzdychne a s trochou ironie řekne: „No jó, paní hraběnka!“           


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Lucie (38): Táta opustil maminku, když onemocněla, ona mu odpustila

Příběh Lucie (38): Táta opustil maminku, když onemocněla, ona mu odpustila

Autor: podle příběhu Lucie N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 1. 2022 0:05

„Nerozumím tomu, vždyť jí tak ublížil,“ začíná svůj dopis Lucie. „Přesto kolem něj zase běhá a dělá…

Příběh Ivany (53): Nevidím žádné světlo na konci tunelu

Příběh Ivany (53): Nevidím žádné světlo na konci tunelu

Autor: podle příběhu Ivany Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 1. 2022 0:05

Někdy osud nadělí na bedra jednoho člověka tolik neštěstí, až se to zdá nepravděpodobné. Své o tom…

Příběh Zuzany (38): Tajemný muž mě vyvedl z lesa

Příběh Zuzany (38): Tajemný muž mě vyvedl z lesa

Autor: podle příběhu Zuzany P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 1. 2022 0:05

Věcem mezi nebem a zemí naše čtenářka Zuzana nikdy nevěřila. Myslela si, že každá záhada se dá…

Příběh Olgy (52): Dceřin přítel na nás parazitoval

Příběh Olgy (52): Dceřin přítel na nás parazitoval

Autor: podle příběhu Olgy S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 1. 2022 0:05

Děti si někdy přivedou partnery, které rodiče zrovna „nemusí“. To je případ i naší čtenářky Olgy,…

Příběh Radany (50): Není všechno zlato, co se třpytí

Příběh Radany (50): Není všechno zlato, co se třpytí

Autor: podle příběhu Radany T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 2. 1. 2022 0:05

„Když jsme se před dvěma roky všichni potkali na abiturientském večírku, Radana vypadala úplně…

Příběh Karolíny (40): Jak na Nový rok, tak po celý rok

Příběh Karolíny (40): Jak na Nový rok, tak po celý rok

Autor: podle příběhu Karolíny Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 1. 2022 0:05

Záleží na tom, co se první den v roce stane. Pro naši čtenářku byl 1. leden nejdřív úplně obyčejným…

Příběh Ilony (46): Nebojte se jít za láskou

Příběh Ilony (46): Nebojte se jít za láskou

Autor: podle příběhu Ilony G. napsala Alžběta Morávková, Datum: 26. 12. 2021 0:05

Cesty osudu jsou někdy klikaté. Přes protesty rodičů, kteří mému vztahu nedávali žádnou šanci a…

Příběh Petry (44): Ježíšek mi nadělil tu nejlepší mámu

Příběh Petry (44): Ježíšek mi nadělil tu nejlepší mámu

Autor: podle příběhu Petry G. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 12. 2021 0:05

„Na dětství nevzpomínám ráda,“ začíná své vyprávění naše čtenářka Petra. „Co si budeme namlouvat,…

Tip šéfredaktorky

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

27. 11. 2021 0:05 autor podle příběhu Lídy C. napsala Alžběta Morávková