
Příběh Karolíny (48): Dceřin nápadník a rozverná babička
„Tsss,“ sykla jsem podvědomě, když matka bryndala svoje ranní kafíčko po ubruse. Bylo to s ní měsíc od měsíce složitější. Od té doby, co jsme dědu uložili na Olšanech, ptala se mnohokrát na to samé, a to stejně nevěděla. ‚Babi‘ byla v jádru dobrá duše, a co jen pamatuji, držela nad naší rodinou ochrannou a hlavně pomocnou ruku. O to víc nás její stav trápil. Brala sice prášky, ale ruce se jí roztřásly v nejméně vhodnou chvíli a ponožky úhledně zastrkané na dveřích lednice místo vajíček nedělaly naší domácnosti tu nejlepší vizitku. Zvláště – ano přiznávám zvláště – když naše Hanička plánovala představit doma svého nápadníka Zbyňka. Na přísloví „Jaká matka taká Katka (tedy dcera)“ prý něco bude, a od matky k babičce je to jen kousek. Vysvětlujte ale mladému klukovi nemoc. Chlapi odjakživa před problémy tohoto druhu utíkají. A tak jsem nás začala pomalu na Zbyňkovu první návštěvu připravovat.
Léčivé koření
Do mého nápadu jsem musela zasvětit nejprve manžela. „Ty ses úplně pomátla!“ praštil rozčíleně novinami, „chceš nás dostat do maléru!“ „To bude jen špetka, špetička…, žádný drogový orgie,“ snažila jsem se mu vysvětlit. „Tati, četla jsem o tom,“ přidala se ke mně Hanka, „troška léčivého konopí v polévce nebo v buchtě prý může skutečně lidem jako je babička ulevit a pomoct.“ Rezignovaně pokrčil rameny. Sehnat ty zdravé bylinky mi dalo trochu práce, ale vítězoslavně jsem domů přinesla malý pytlíček. Jen z té vůně mi bylo zvláštně příjemně. A začali jsme s ozdravnou kúrou. V bramboračce bylinky plavaly babičce ‚jako majoránka‘, sypala jsem je drcené do pomazánky, (kterou milovala), i do koláče, (který chodila tajně uždibovat). Sušené konopí bylo pro nás úzkoprofilové zboží, šetřili jsme s ním jako se šafránem. Přesto, nevím, nebylo-li to jen naše zbožné přání, ale babička se lepšila. Dalo se s ní normálně povídat.
Na den D, kdy měl přijít Zbyněk, jsem upekla voňavý perník a připravila dvě čokoládové polevy. Jednu pro nás zdravé a druhou s rozemletou ‚mariánkou‘ jsem nalila do modrého plecháčku pro babičku.
Oběd pro nastávajícího
Od rána jsem nevěděla, co dřív. Hanka mi pomáhala s vařením. Naklidily jsme obývák, na stůl rozložily čistý ubrus a než jsem se nadála, zvonil Zbyněk. „Dobrý den,“ zarazil se mezi dveřmi jako voják na stráži. „Zdravím, mládenečku, jen pojď dál,“ volala babička až z obýváku, „jen se nás nestyď. Nelákáme tě do perníkový chaloupky.“ Smála se svému vtipu. Ve mně trochu zatrnulo. Babička a vtipkuje? Usedli jsme k obědu a babička téměř nezavřela pusu. Vyzpovídala Zbyňka až do ‚bůh ví‘ kterého kolene jeho předků a na vnučku prozradila i to, kdy začala chodit na nočník. S dceřiným klukem si báječně notovali. Tolik jsme se nezasmáli snad léta. Když jsem se zvedla, že přece jen toho „perníku“ trochu přinesu, stál v kuchyni prázdný modrý plecháček. „Ták!“ Došlo mi to. V nestřeženém okamžiku babička tu svoji čokoládovou polevu doslova vylízala.
Odpoledne šla dcera se Zbyňkem ven. „Ta tvá babička je ale fajn baba. Hýří vtipem, a jakého má pamatováka,“ obdivoval ji Zbyněk, dnes už můj zeť, „pořád se usmívá a má dobrou náladu.“ „Zbynďo,…“ dcera nevěděla jak začít, ale řekla si: čím dřív, tím líp. Šla s pravdou ven. „Konopí?“ rozšířili se mu prý zorničky.
Tak to se odehrálo před dvěma lety. Dnes ve skleníku vzadu za rajčaty pěstujeme pro naši babi „přiměřené množství“ těch léčivých rostlinek. A pozor, babi (dnes už téměř prababi, Hanka čeká miminko), je na tom vzhledem k věku i ‚panu Parkinsonovi‘ docela dobře.
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Další články z rubriky

Příběh Jitky (53): Podivná loupež
Autor: podle příběhu Jitky K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 13. 8. 2022 0:05U nejbližších přátel neočekáváme, že by nás podrazili. Naše čtenářka až po dlouhé době zjistila,…

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru
Autor: podle příběhu Jolany P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 8. 2022 0:05Většina dívek si od dětství představuje, jak kráčí svatební uličkou v nádherných dlouhých šatech s…

Příběh Lenky (56): Vnučka není očkovaná
Autor: podle příběhu Lenky S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 8. 2022 0:05„Můj život se doslova obrátil naruby před třemi lety, krátce poté, co si dcera našla nového přítele…

Příběh Evy (55): Vnoučata bych prý zkazila
Autor: podle příběhu Evy T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 7. 2022 0:05Když děti vyletí z domova, většinou se těšíme, až se staneme prarodiči. Vnoučata přinášejí do…

Příběh Slávky (51): Je můj syn nemocný, nebo jen zlý?
Autor: podle příběhu Slávky Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 7. 2022 0:05„Těžko se o tom mluví. Mám dva syny a jako každá máma je miluji oba. Jenže u jednoho je to úplně…

Příběh Katky (49:) Matkou proti své vůli
Autor: podle příběhu čtenářky Kateřiny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 7. 2022 0:05Vždycky jsem říkala, že studuji proto, abych nebyla závislá na žádném chlapovi. Nechtěla jsem…

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!
Autor: podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová, Datum: 23. 7. 2022 0:05Některá zvířata mají zvláštní dar. Umí předvídat. Taková varování bychom neměli brát na lehkou váhu…

Příběh Anežky (53): Když zdravý rozum ustoupí fanatismu
Autor: podle příběhu Anežky B. připravila Alžběta Morávková, Datum: 17. 7. 2022 0:05Anežka od malička slýchávala, že děti jsou dar. A jejím rodičům „dary“ přibývaly jeden za druhým.…
Komentáře