
Příběh Jany (58): Jak nám má říkat partner mé dcery a otec jejich dítěte?
Tak tomu bylo i u nás. S Jirkou jsme vyrostli v takových tradičních rodinách. Když jsme začali přemýšlet po promoci o svatbě, přišel k nám Jirka na kafe s kytkou pro mámu, „něčím ostřejším“ pro tátu a požádal je o moji ruku.
Tradice se u nás ctí
Pak jsme seznámili oboje rodiče a společně se naplánovala svatba. Na ní Jirka přede všemi poděkoval mým rodičům za to, jak mě vychovali. Zdá se vám to směšné? Mně ne. A to musím zdůraznit, že jsme oba vysokoškoláci, stejně tak naši rodiče.
Tchyně a tchán pro nás byli maminka a tatínek a samozřejmě jsme jim vykali. Tak to bylo zvykem téměř všude. Tedy měli jsme pár kamarádů a kamarádek, kteří druhým rodičům tykali, ale i tak by si nikdy nedovolili oslovovat je křestním jménem.
Jediná dcera
Naše Andrejka nám dělala jen radost! Druhé dítě se nám nepodařilo, ale protože jsme oba ze tří sourozenců, vždycky byla obklopena spoustou sestřenic a bratranců. Vystudovala ekonomii, rok strávila v USA a pak si našla dobré místo v mezinárodní farmaceutické firmě.
„Andy, roky ti běží, měla bys myslet na manželství a děti,“ často jsem jí říkala. „Kariéra není všechno.“ – „Ale mami, vy s tátou jste to měli jinak, já chci nejdřív trochu žít, někam se podívat, vybudovat si i profesní postavení. Děti určitě pak přijdou,“ pokaždé trochu rozčíleně odpovídala.
Budoucí zeť
Raději jsme do toho nemluvili. Pak zhruba před třemi lety, to už jí bylo skoro jednatřicet, volala, že na víkend přijede domů – a ne sama! Lukáš se nám na první pohled líbil. Pracoval jako programátor a zřejmě se mu dařilo. Na Andreu se pořád usmíval, držel ji pod stolem za ruku a oba vypadali zamilovaně!
„Dobře sis vybrala, je moc sympatický,“ pošeptala jsem jí v kuchyni, když mi pomáhala připravit kávu. „Chodíte spolu dlouho?“ – „Asi tři měsíce.“ – „A jak jste se seznámili?“ vyzvídala jsem. – „Přes takovou internetovou seznamku.“
Budu babička!
Než odjeli, tak nám oznámili, že si pronajali společný byt. „Trochu brzy,“ okomentoval to Jirka. – „Prosím tě, holce je jednatřicet!“ odsekla jsem. Oba jsme si ale mysleli, že se ti dva chtějí tak nějak nejdřív sžít, aby zjistili, jestli vztah bude fungovat.
Za tři týdny přijeli znova, byli takoví rozjaření. Lukáš položil na stůl drahou whisku. „To máme na přípitek,“ významně se podíval na Andreu. „Budeme mít s Andrejkou miminko!“
O svatbě nepřemýšlejí
Rychle jsem si spočítala, že když otěhotněla, znali se tak měsíc, možná dva. Jirka mlčel. „A jak si to jako představujete?“ zeptal se po chvíli. – „A co, tati?“ s údivem se zeptala Andrea. – „No, třeba svatbu. Asi byste si měli pospíšit.“
„Svatba možná někdy přijde, zatím jsme o tom nepřemýšleli, ale to teď přece není to nejdůležitější, pane Novák,“ usmál se Lukáš. „Andrejka musí být v pohodě.“
„Chápeš to?“ rozčiloval se Jirka po jejich odjezdu. „Oni čekají dítě a o svatbě nepřemýšlejí!“ – „Nebrumlej a raději si představ, že budeš konečně děda,“ odpověděla jsem a myšlenkami jsem byla u toho tvorečka.
Rodina ještě nejsme!
„Budeme teď vlastně rodina,“ začala jednou Andrea, když tam byla sama, „neměli byste tedy konečně Lukášovi nabídnout tykání?“ – „Dokud se nevezmete, rodina nejste,“ rázně zareagoval Jirka. „A já rodičům maminky vykám, ona mým taky, já žádné novoty zavádět nebudu.“
„Andrea má pravdu, Jirko,“ řekla jsem mu u večeře. „Je jiná doba, vždyť je to běžné.“ – „Možná někde je, ale u nás to tak nebude!“
Mami, neřeš to
Hrany neobrousila ani malá Emička. Navštěvujeme se, to ano, dneska už jsou jí dva roky a občas hlídáme. Jen vztahy s Lukášem jsou takové napjaté. Jak o něm máme mluvit, když to vlastně není zeť?
„Mami, co pořád řešíš, prostě je to můj přítel nebo partner, nazývej si to, jak chceš,“ odsekla mi nedávno Andrea. „Máme se rádi, žijeme spolu, máme krásnou holčičku a vzali jsme si spolu hypotéku na byt. A jestli máme papír od úřadů a stejné jméno, to je snad fuk.“
Je to tak dobře?
Rodiče Lukáše jsme viděli jednou, jsou to milí a přátelští lidé. Andrea si s nimi tyká a říká jim křestním jménem. My Lukášovi jménem říkáme, ale vykáme mu. A pro něj jsme paní a pan Novákovi.
Já už bych asi dávno vyměkla a s Lukášem si potykala, podle mě by to snížilo to napětí. Jenže Jirka se zatvrdil. Chce, aby ho Lukáš požádal o ruku naší Andrejky. Po svatbě by si prý mohli tykat, ale oslovovat by ho musel „tati“.
Tak nevím, jestli je to tak dobře.
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky

Příběh Kláry (59): Dostala jsem se na samé dno
Autor: podle příběhu Kláry K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 3. 2023 0:05Svou závislost na lécích se naše čtenářka Klára naučila dobře maskovat. S manželem se rozvedli,…

Příběh Zdeňky (60): Potkaly mě zvláštní náhody
Autor: podle příběhu Zdeňky Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 26. 2. 2023 0:05Věci, které se zdají zcela absurdní a nepravděpodobné, se někdy v životě stanou. Je to náhoda, nebo…

Příběh Martiny (39): Jak jsem málem naletěla podvodníkovi
Autor: podle příběhu Martiny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 2. 2023 0:05„Vždycky jsem byla samostatná nezávislá ženská,“ začíná svůj dopis do redakce naše čtenářka Martina…

Soňa skončila na vozíku
Autor: redakce ve spolupráci s Nadačním fondem Galenos, Datum: 7. 1. 2023 0:05Soňa, která jako zdravotní sestřička na interním oddělení pomáhala druhým, musela v roce 2020…

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru
Autor: připraveno ve spolupráci se Samsung Tvoje šance #futureskills, Datum: 12. 11. 2022 0:05Petrovi bylo 17 let, když jako nejistý kluk vstoupil do programu Samsung Tvoje šance #futureskills.…

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou
Autor: podle příběhu Lídy C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 11. 2022 0:05„Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč,“ začíná svůj smutný dopis paní Lída, která popisuje…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet
Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 11. 2022 0:05Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu
Autor: podle příběhu Edity K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 10. 2022 0:05Mohla jsem tomu zabránit? O tom stále přemýšlí naše čtenářka Edita. Od smrti jejího bývalého…
Komentáře