Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Jany (47): Sestra okrádá naše rodiče
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Jany (47): Sestra okrádá naše rodiče

datum: 30. 1. 2021 0:05 autor: podle příběhu Jany R. napsala Alžběta Morávková
V životě mohou nastat situace, kdy se sourozenci odcizí. Třeba i proto, že jeden z nich nehraje „fair play“ a zneužívá bezmoci a závislosti nemocných rodičů.

S o pět let starší sestrou Hankou jsme vyrůstaly v krásném a harmonickém prostředí. Nikdy jsme nebyli nijak bohatá rodina, ale máma s tátou se nám snažili dopřát to, co měli ostatní. Všichni jsme vždycky drželi při sobě a pomáhali si.

I potom, co jsme obě vyletěly z domácího hnízda, začaly pracovat, provdaly se a měly své vlastní rodiny, stále jsme byly s Hankou v intenzivním kontaktu. Často jsme se potkávaly právě u rodičů.

Postupná ztráta soběstačnosti

Do loňského roku byli naši úplně soběstační a žádnou zvláštní pomoc nepotřebovali. Pak si táta v zimě ošklivě zlomil nohu v kotníku, dlouho rehabilitoval a přestal jezdit autem.

Na jednu stranu jsme si všichni oddechli – přece jen je mu přes osmdesát. Jenže nastaly problémy s nakupováním. Objednat si nákup domů, to jednak neuměli, jednak ani nechtěli. „Holky, nevnucujte mi novoty,“ bránila se máma. „Jsem zvyklá jednou za týden jet do města do supermarketu, vím, kde tam co mají, a v klidu si vyberu.“

Začaly jsme se s Hankou střídat a ve čtvrtek nebo v pátek odpoledne pokaždé jedna z nás vyrazila na nákupy s mámou.

Postarám se o ně!

Pak přišla první jarní covidová uzavírka a my jsem nechtěly, aby naši zbytečně někam chodili. Ta izolace se ale na nich podle mě podepsala. Překvapivě máma, která je o šest let mladší než táta a loni v červnu oslavila teprve šestasedmdesáté narozeniny, se uzavřela do sebe a všimly jsem si, že často zapomíná. Demence bohužel postupovala rychle. Zařídily jsme aspoň dovoz obědů a brzy pochopily, že bude třeba zajistit ošetřovatelku.

V době, kdy jsme to chtěly řešit, přišla Hanka o práci. „Budu se o naše starat,“ navrhla. Vlastně v okamžiku, kdy mi to oznámila, měla všechno zařízené – tedy i příspěvek ze sociálky. Trochu mě zarazilo, že mi dopředu nic neřekla, ale nechala jsem to být. Nakonec naši určitě budou rádi, že k nim nechodí nikdo cizí.

Co to slyším?!

Hanka tam jezdila každé dopoledne, pomohla se vším, co bylo třeba, a po obědě odjela domů. O víkendech se u našich střídaly mé dcery a já. Zdálo se, že všechno funguje. Když jsem jednou odpoledne upekla štrúdl, který má táta moc rád, kus jsem zabalila a rozjela se za rodiči.

„Tati, za nákup si beru 320 korun,“ slyšela jsem Hanku, když jsem si odemkla a vešla do předsíně. „A ještě za benzín za tenhle týden, tentokrát jsem tě vezla dvakrát k doktorovi, mámu na odběr krve, takže patnáct set…“

To snad není pravda! Má to čtyři kilometry tam a čtyři zpátky, zdravotní středisko je ve vedlejší ulici! Vždyť za péči o ně bere peníze. Chápu, že to není zase tak moc, ale účtovat jim benzín!

„Hanko, to snad nemyslíš vážně,“ vtrhla jsem rázně do obýváku. „Ty se nestydíš brát si peníze za benzín?! A i kdyby, vždyť tolik ani neprojedeš?“ – „Počítám si to stejně, jako kdybych si vypisovala v nějaké firmě cesťák,“ vyštěkla. „Tak si to zkus dělat sama, když jsi tak chytrá,“ rozkřičela se.

Máma s tátou ztichli a se smutkem v očích se dívali, jak se jejich dcery hádají. Položila jsem mlčky štrúdl na stůl a odešla.

Prodává jejich věci

Když jsem se za rodiči zastavila o týden později, všimla jsem si, že ve skleněné vitrínce chybí souprava sklenic Moser. Naši je kdysi dostali jako svatební dar a používali je jen „svátečně“.

„Hanička říkala, že se hodí jejich Terezce,“ všiml si táta mého pohledu. „Pro nás už to nemá cenu, máma už zapomněla, že tu sklenice stály,“ tiše řekl. – „Ale to je v pořádku, tati,“ usmála jsem se. „Proč byste nedali dceři a vnučce něco, co se jim líbí.“

Přesto mi vrtal v hlavě červíček a večer jsem začala hledat na internetu. Našla jsem je hned na druhém on-line bazaru. Hanka je nabízela za šest tisíc.

Druhý den jsem jí zavolala. Nezapírala. „Co mě šmíruješ? Co je ti do toho?“ křičela. „Nedovedeš si přestavit, jak je náročné se o ně starat!“ – „Tak si najdi normální práci a budeme platit z těch sociálních dávek, které na naše bereš, ošetřovatelku,“ navrhla jsem. Ukončila hovor. Od té doby spolu nemluvíme.

K rodičům chodím tak, abychom se nepotkaly. Je mi to líto. Chápu, že starat se o staré rodiče je nevděčná a náročná práce. Ale okrádat je?


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Autor: připraveno ve spolupráci se Samsung Tvoje šance #futureskills, Datum: 12. 11. 2022 0:05

Petrovi bylo 17 let, když jako nejistý kluk vstoupil do programu Samsung Tvoje šance #futureskills.…

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Autor: podle příběhu Lídy C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 11. 2022 0:05

„Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč,“ začíná svůj smutný dopis paní Lída, která popisuje…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 11. 2022 0:05

Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Autor: podle příběhu Edity K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 10. 2022 0:05

Mohla jsem tomu zabránit? O tom stále přemýšlí naše čtenářka Edita. Od smrti jejího bývalého…

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Autor: podle příběhu Ivety J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 10. 2022 0:05

„Vždycky jsem si představovala, že můj život bude podobný tomu mých rodičů. Tedy vdám se z lásky,…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 10. 2022 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Autor: podle příběhu Hany J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 10. 2022 0:05

Prodloužený víkend v Římě nebo v Paříži, dovolené po celém světě, cestování třeba jen tak… To, co…

Příběh Marie (49): Nejsem dcera svého táty

Příběh Marie (49): Nejsem dcera svého táty

Autor: podle příběhu Marie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 10. 2022 0:05

„Maruško, musím ti něco říct,“ s námahou šeptala máma jen pár dní předtím, než zemřela. „Táta není…

Tip šéfredaktorky

PŘEDVÁNOČNÍ SOUTĚŽ o 5 balíčků hydratačního séra Sebamed

6. 12. 2022 13:45 autor -red-