Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Jany (47): Sestra okrádá naše rodiče
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Jany (47): Sestra okrádá naše rodiče

datum: 30. 1. 2021 0:05 autor: podle příběhu Jany R. napsala Alžběta Morávková
V životě mohou nastat situace, kdy se sourozenci odcizí. Třeba i proto, že jeden z nich nehraje „fair play“ a zneužívá bezmoci a závislosti nemocných rodičů.

S o pět let starší sestrou Hankou jsme vyrůstaly v krásném a harmonickém prostředí. Nikdy jsme nebyli nijak bohatá rodina, ale máma s tátou se nám snažili dopřát to, co měli ostatní. Všichni jsme vždycky drželi při sobě a pomáhali si.

I potom, co jsme obě vyletěly z domácího hnízda, začaly pracovat, provdaly se a měly své vlastní rodiny, stále jsme byly s Hankou v intenzivním kontaktu. Často jsme se potkávaly právě u rodičů.

Postupná ztráta soběstačnosti

Do loňského roku byli naši úplně soběstační a žádnou zvláštní pomoc nepotřebovali. Pak si táta v zimě ošklivě zlomil nohu v kotníku, dlouho rehabilitoval a přestal jezdit autem.

Na jednu stranu jsme si všichni oddechli – přece jen je mu přes osmdesát. Jenže nastaly problémy s nakupováním. Objednat si nákup domů, to jednak neuměli, jednak ani nechtěli. „Holky, nevnucujte mi novoty,“ bránila se máma. „Jsem zvyklá jednou za týden jet do města do supermarketu, vím, kde tam co mají, a v klidu si vyberu.“

Začaly jsme se s Hankou střídat a ve čtvrtek nebo v pátek odpoledne pokaždé jedna z nás vyrazila na nákupy s mámou.

Postarám se o ně!

Pak přišla první jarní covidová uzavírka a my jsem nechtěly, aby naši zbytečně někam chodili. Ta izolace se ale na nich podle mě podepsala. Překvapivě máma, která je o šest let mladší než táta a loni v červnu oslavila teprve šestasedmdesáté narozeniny, se uzavřela do sebe a všimly jsem si, že často zapomíná. Demence bohužel postupovala rychle. Zařídily jsme aspoň dovoz obědů a brzy pochopily, že bude třeba zajistit ošetřovatelku.

V době, kdy jsme to chtěly řešit, přišla Hanka o práci. „Budu se o naše starat,“ navrhla. Vlastně v okamžiku, kdy mi to oznámila, měla všechno zařízené – tedy i příspěvek ze sociálky. Trochu mě zarazilo, že mi dopředu nic neřekla, ale nechala jsem to být. Nakonec naši určitě budou rádi, že k nim nechodí nikdo cizí.

Co to slyším?!

Hanka tam jezdila každé dopoledne, pomohla se vším, co bylo třeba, a po obědě odjela domů. O víkendech se u našich střídaly mé dcery a já. Zdálo se, že všechno funguje. Když jsem jednou odpoledne upekla štrúdl, který má táta moc rád, kus jsem zabalila a rozjela se za rodiči.

„Tati, za nákup si beru 320 korun,“ slyšela jsem Hanku, když jsem si odemkla a vešla do předsíně. „A ještě za benzín za tenhle týden, tentokrát jsem tě vezla dvakrát k doktorovi, mámu na odběr krve, takže patnáct set…“

To snad není pravda! Má to čtyři kilometry tam a čtyři zpátky, zdravotní středisko je ve vedlejší ulici! Vždyť za péči o ně bere peníze. Chápu, že to není zase tak moc, ale účtovat jim benzín!

„Hanko, to snad nemyslíš vážně,“ vtrhla jsem rázně do obýváku. „Ty se nestydíš brát si peníze za benzín?! A i kdyby, vždyť tolik ani neprojedeš?“ – „Počítám si to stejně, jako kdybych si vypisovala v nějaké firmě cesťák,“ vyštěkla. „Tak si to zkus dělat sama, když jsi tak chytrá,“ rozkřičela se.

Máma s tátou ztichli a se smutkem v očích se dívali, jak se jejich dcery hádají. Položila jsem mlčky štrúdl na stůl a odešla.

Prodává jejich věci

Když jsem se za rodiči zastavila o týden později, všimla jsem si, že ve skleněné vitrínce chybí souprava sklenic Moser. Naši je kdysi dostali jako svatební dar a používali je jen „svátečně“.

„Hanička říkala, že se hodí jejich Terezce,“ všiml si táta mého pohledu. „Pro nás už to nemá cenu, máma už zapomněla, že tu sklenice stály,“ tiše řekl. – „Ale to je v pořádku, tati,“ usmála jsem se. „Proč byste nedali dceři a vnučce něco, co se jim líbí.“

Přesto mi vrtal v hlavě červíček a večer jsem začala hledat na internetu. Našla jsem je hned na druhém on-line bazaru. Hanka je nabízela za šest tisíc.

Druhý den jsem jí zavolala. Nezapírala. „Co mě šmíruješ? Co je ti do toho?“ křičela. „Nedovedeš si přestavit, jak je náročné se o ně starat!“ – „Tak si najdi normální práci a budeme platit z těch sociálních dávek, které na naše bereš, ošetřovatelku,“ navrhla jsem. Ukončila hovor. Od té doby spolu nemluvíme.

K rodičům chodím tak, abychom se nepotkaly. Je mi to líto. Chápu, že starat se o staré rodiče je nevděčná a náročná práce. Ale okrádat je?


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Autor: podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 9. 2021 0:05

Určitě znáte nějakou ženu, která neustále doma běhá s prachovkou nebo vysavačem a rovná třásně u…

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Autor: podle příběhu Hany E. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 9. 2021 0:05

„Za pár měsíců oslavím osmapadesáté narozeniny. Tedy pokud bude s kým,“ začíná své vyprávění Hanka.…

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Autor: podle příběhu Terezy H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 9. 2021 0:05

Věk nikdo nezastaví a s přibývajícími lety klesá možnost najít toho pravého – a hlavně mít děti! To…

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Autor: podle příběhu Jany S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 9. 2021 0:05

„Nikdy jsem nebyla žádná úchvatná krasavice. Ani hezká, ani ošklivá, prostě taková úplně normální…

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Autor: podle příběhu Milady C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 8. 2021 0:05

Dneska nám to připadá nepravděpodobné, ale ještě za první republiky běžně existovala manželství…

Příběh Evy (50): Můj zeť je líný flákač a opilec, který zkazil dceři život

Příběh Evy (50): Můj zeť je líný flákač a opilec, který zkazil dceři život

Autor: podle příběhu Evy P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 28. 8. 2021 0:05

„Sama jsem se vdávala hodně mladá a Martinka se narodila krátce po mých dvacátých narozeninách,“…

Příběh Lenky (56): Moje netradiční velká rodina

Příběh Lenky (56): Moje netradiční velká rodina

Autor: podle příběhu Lenky Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 8. 2021 0:05

„Nemohla jsem mít děti, ale mám najednou velkou rodinu,“ směje se naše čtenářka Lenka. „Co na tom,…

Příběh Honzy (62): Jak jsem ztratil a znovu našel svou plavovlasou vílu

Příběh Honzy (62): Jak jsem ztratil a znovu našel svou plavovlasou vílu

Autor: podle příběhu Honzy Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 8. 2021 0:05

Cesty osudu jsou někdy hodně klikaté. Honza netušil, že ta jeho bude mít zatáček víc než dost. Muži…

Tip šéfredaktorky

Nemocné ledviny nebolí. Otestujte se 16. a 17. září!

1. 9. 2021 15:00 autor -an-