Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Ivany (53): Nevidím žádné světlo na konci tunelu
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Ivany (53): Nevidím žádné světlo na konci tunelu

datum: 15. 1. 2022 0:05 autor: podle příběhu Ivany Š. napsala Alžběta Morávková
Někdy osud nadělí na bedra jednoho člověka tolik neštěstí, až se to zdá nepravděpodobné. Své o tom ví naše čtenářka Ivana, se kterou se život opravdu nemazlil.

Měla jsem krásné a šťastné dětství. Bohužel trvalo jen do jedenácti. Tehdy zemřel tatínek na rakovinu. Přestože to maminka samozřejmě věděla, mně nikdo nic neřekl. O to větší šok to pak pro mě byl.

Po tatínkovi odešla i maminka

S maminkou jsme si zůstaly blízké i v dospělosti. Spolužačky se tomu divily, ale pro mě to byla ta nejlepší kamarádka. Když jsem potkala Davida, moc jsem si přála, aby se jí taky líbil. Padli si do oka a nikdy to nebyl ten vztah zeť a tchyně, známý z anekdot. A já jsem si naopak moc rozuměla s Davidovými rodiči a sestrou.

Pak přišly na svět naše děti, Rozárka a Adámek. Několik let jsem byla dokonale šťastná! Než onemocněla maminka. „Ivanko, nahmatala jsem si bulku v prsu,“ řekla mi, „podle vyšetření je to sice zhoubné, naštěstí ale ohraničené,“ usmála se. „Pár měsíců se budu léčit, potom to bude dobré.“

Nebylo. Zrádná nemoc stačila metastázovat. Maminka umřela za patnáct měsíců. Nesla jsem to těžce. Oporou mi byl David a děti i Davidova rodina.

Moje šťastná rodina

Trvalo mi skoro dva roky, než jsem se dala dohromady. Naše manželství bylo naštěstí pořád tak hezké jako na začátku a s dětmi jsme neměli žádné větší problémy. Rozárka oslavila patnácté narozeniny a byla přijata na gymnázium. O dva roky mladšího Adámka zajímaly počítače a ve třinácti měl jasno, že půjde na průmyslovku.

Na tu lednovou sobotu před deseti lety nikdy nezapomenu. Hustě sněžilo, do toho foukal silný vítr. „Tati, tati,“ slyšela jsem volat Rozárku, „pojedeme spolu pro ty lyže?“ Chystala se na povinný školní lyžařský kurz a David jí slíbil nové lyže.

„Já pojedu taky,“ ozval se Adam. „Potřebuju novou klávesnici.“ – „Nechcete počkat, až přestane sněžit?“ docela zbytečně jsem poznamenala. – „Za chvíli jsme zpátky,“ usmál se David. „Určitě to stihneme před obědem.“

V troubě už se málem vysušilo pečené kuře, brambory stydly – a oni nikde. Telefon nebral ani jeden. „Asi se zapomněli někde v nákupním centru a mobil neslyší,“ pomyslela jsem si. „No, to je dost,“ vykřikla jsem, když jsem uslyšela zvonek. „Zase nemůžete najít klíče?“

Jak bez nich budu žít?!

Za dveřmi nestál David s dětmi, ale uniformovaní policisté, mladší žena a starší muž. Další hodiny i dny si vybavuji jen matně. Probudila jsem se na nemocničním lůžku, vedle postele stále švagrová, Davidova sestra Lucie, a tekly jí slzy. „Kde to jsem? Proč?“ zvedla jsem hlavu. Pak mi to došlo! Asi je to pravda! Když se David s dětmi vracel domů, řidič jedoucí v protisměru dostal smyk. Čelní náraz nikdo z nich nepřežil.

Začala jsem vzlykat, přiběhla sestra a píchla mi nějakou injekci. Několik měsíců jsem žila v mlze. Nemohla jsem se s tou ztrátou smířit. Kdyby mi tolik nepomáhala Lucie, asi bych to nezvládla vůbec. Třeba vyměnit byt, abych je všechny pořád neměla na očích.

Po půl roce jsem se vrátila do práce, Lucie na to dohlédla. Tchyně s tchánem byli taky na práškách. Snažila jsem se, ale bylo to těžké. V kanceláři na mě byli všichni hodní, chodili kolem mě po špičkách. Pro mě byl nejhorší leden rok poté. Spolykala jsem prášky a vyčítala Lucii, že zavolala záchranku. Když jsem totiž nezvedala telefon, zalarmovala policii. Vypáčili dveře a našli mě ležet v ložnici.

Stresy se na mně podepsaly a další leden jsem si nahmatala bulku na prsu. „Aspoň to skončí,“ řekla jsem. Lucie mě ale doslova dovlekla k doktorovi. Následovala chemoterapie, operace, ozařování. Já jsem si přitom tolik přála umřít!

Kupodivu žádné komplikace nepřišly a já žiju dalších osm let. Svět mě ale nebaví. Uvidím někdy nějaké světlo na konci tunelu?


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Hanky (49): Můj přítel „Skrblík“

Příběh Hanky (49): Můj přítel „Skrblík“

Autor: podle příběhu Hanky M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 2. 2024 0:05

Nikdo už dnes nečeká, že bude muž všechno platit. Ale přece jen se trochu předpokládá, že na víno…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 2. 2024 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Kateřiny (59): Se ztrátou nevlastního vnuka se nemohu smířit

Příběh Kateřiny (59): Se ztrátou nevlastního vnuka se nemohu smířit

Autor: podle příběhu Kateřiny T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 2. 2024 0:05

Malý Miky se na několik let stal součástí rodiny naší čtenářky Kateřiny. Příběh, který nám poslala,…

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Autor: podle příběhu Kláry W. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 2. 2024 0:05

„Kdo vybírá, přebere,“ říká jedno známé české přísloví. O jeho pravdivosti se přesvědčila naše…

Příběh Marty (51): Jak se mi život obrátil naruby

Příběh Marty (51): Jak se mi život obrátil naruby

Autor: podle příběhu Marty K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 1. 2024 0:05

Ti, co si myslí, že k životu stačí jen práce a že o partnera a děti nestojí, bývají někdy…

Příběh Katky (44): Proč si mě nechce vzít?

Příběh Katky (44): Proč si mě nechce vzít?

Autor: podle příběhu Kateřiny S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 14. 1. 2024 0:05

„Když jsem byla malá, představovala jsem si, jak se budu vdávat v bílých šatech s vlečkou, a že…

Příběh Slávky (51): Falešná kamarádka mě málem připravila o práci

Příběh Slávky (51): Falešná kamarádka mě málem připravila o práci

Autor: podle příběhu Slávky D. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 1. 2024 0:05

Poznaly jsme se, když se Květa přistěhovala k nám do města a učitelka ve škole ji posadila vedle mě…

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Autor: podle příběhu Ivety J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 1. 2024 0:05

„Vždycky jsem si představovala, že můj život bude podobný tomu mých rodičů. Tedy vdám se z lásky,…

Tip šéfredaktorky

KVÍZ: Znáte francouzskou kuchyni?

14. 1. 2024 14:50 autor -jav-