Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Ivany (55): Můj syn spáchal sebevraždu
pikwizard.com
Příběhy ze života

Příběh Ivany (55): Můj syn spáchal sebevraždu

datum: 22. 8. 2020 0:05 autor: podle příběhu Ivany Č. napsala Alžběta Morávková
Byli jsme taková úplně normální obyčejná rodina. Máma, táta, syn a dcera. Aspoň mi to tak vždycky připadalo. Pak před dvanácti lety přišla ta tragédie.

„Dobrý den, praporčík Karásek,“ představil se asi pětatřicetiletý policista, když jsem otevřela dveře bytu. „A můj kolega nadstrážmistr Nový,“ dodal. „Bohužel vám musíme sdělit…“

Proč?!!!

Pamatuji si jen to, jak jsem jako v mlžném oparu slyšela, že Honza skočil pod vlak! Pak nevím nic. Probrala jsem se v nemocnici, na posteli seděl můj muž Vláďa. V první chvíli jsem myslela, že se mi to snad jen zdálo! Jenže když jsem se mu podívala do očí, pochopila jsem, že je to pravda.

„Ivanko… Ivanko, proč nám to jen udělal?“ šeptal a po obličeji se mu kutálely slzy jako hrách. „Kde jsme udělali chybu? Jestli měl problémy, proč za námi nepřišel? Vždyť všechno se dá přece vyřešit. Nebo jsme něco zanedbali?“

Honzík a Lucka

Honzík se narodil předčasně, byl tak maličký! Jen si představte dvou a půl kilového človíčka! V noci se hodně budil a plakal, ale byli jsme mladí a šťastní.

Časem se zklidnil, byl vždycky takový vážný – malý rozumbrada. Zajímalo ho snad všechno, celé dny ležel v encyklopediích. Když jsme se v jeho čtyřech letech z garsonky konečně stěhovali do většího sídlištního bytu, nosila jsem pod srdcem Lucku.

Ta se narodila doslova s úsměvem na tváři a dobrá nálada ji snad nikdy neopouštěla. Pohodové dítě do nepohody, jak jsme s nadsázkou říkali.

Nenávidí tělocvik

Roky běžely, děti rostly a my stárli. Honzík se podle očekávání výborně učil. Osmileté gymnázium zvládal bez potíží a tak nějak si žil mezi knihami. Jen z tělocviku nosil špatné známky. „Měli byste ho dát na nějaký sport,“ řekla nám tělocvikářka. „Je takový neohrabaný a neumí koordinovat pohyby.“

„Já nebudu chodit někam trapně čutat do míče!“ rozčiloval se Honzík, když ho Vláďa přihlásil na fotbal. Vydržel tam měsíc. Podobně skončily pokusy zapsat ho na atletiku, do lyžařského kurzu nebo na tenis.  

„To přece není možné,“ rozčiloval se Vláďa, „že můj kluk je takový nemehlo!“ Ani jsme si neuvědomili, že mezi námi a Honzíkem roste příkop. Ten se jen prohluboval a zvětšoval…

Uzavíral se do sebe

A tak zatímco se školou vlastně kromě tělocviku nebyly problémy a Honza nosil jedničky, začal se uzavírat do sebe a žil tak nějak ve svém vlastním světě. Jeho třídní nám řekla, že se jí Honza nelíbí a že po konzultaci se školním psychologem došli k názoru, že tam bude zřejmě nějaká psychická porucha, se kterou bude třeba navštívit psychiatra.

„To je puberta,“ bručel Vláďa. „Kluk přece není blázen. Jo, kdyby se vylítal a unavil na hřišti, bylo by po problému.“ 

Honza byl zádumčivý, čím dál tím víc uzavřený sám do sebe. Na psychiatrii jsme s ním nakonec stejně začali docházet. Podle doktorky byl Honza hodně citlivý, přehnaně úzkostlivý a se sklonem k depresivnímu chování. Začal brát pravidelně léky. A všechno se zdálo v pořádku.

Nešťastná láska

Dneska zpětně vidím, že v pořádku nebylo nic. Žili jsme vlastně my s Vláďou a Luckou a Honza jen vedle nás, ne s námi. Odmaturoval s vyznamenáním a ke studiu ho přijaly hned tři vysoké školy. Vybral si ekonomii. Tam také poznal Kláru.

Byl to vztah jak na houpačce. Klára byla veselá holka se spoustou kamarádů a kamarádek. Byla zvyklá jezdit v létě na vodu, v zimě na hory, o víkendech hrát tenis, chodit na túry… Prostě pravý opak našeho Honzy. Po pár měsících se rozešli. Tedy Klára s ním.

Neunesl to a ukončil dvacetiletý život skokem pod vlak v blízkosti domu, kde bydlela Klára.

Jí nic nevyčítám. Vyčítám sobě a Vláďovi, že jsme nebyli schopni se k Honzovi víc přiblížit. Že jsme ho nechali samotného v jeho složitém světě.

Lucka je vdaná a má dvě děti. Pomáháme jí, často hlídáme. Miluju vnoučata, ale tu ránu a bolest po Honzovi v mém srdci už nikdy nikdo nezacelí.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Marie (65): Stalker mi vzal dceru

Příběh Marie (65): Stalker mi vzal dceru

Autor: podle příběhu Marie A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 7. 2021 0:05

Kolem mé dcery upletl pavučinu a drží ji v ní. Vztah s dětmi vyměnila za psychopatického muže.

Příběh Petry (45): Život s autistickou dcerou

Příběh Petry (45): Život s autistickou dcerou

Autor: podle příběhu Petry J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 7. 2021 0:05

Příběh nemocné dvanáctileté Natálky je opravdu silný. Do dvou let působila jako zdravé dítě, avšak…

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Autor: podle příběhu Martiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 7. 2021 0:05

Neuvědomila jsem si, že někteří lidé nechtějí slyšet pravdu. Přišla jsem tak o nejlepší kamarádku.…

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Autor: podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová, Datum: 17. 7. 2021 0:05

Některá zvířata mají zvláštní dar. Umí předvídat. Taková varování bychom neměli brát na lehkou váhu…

Příběh Milady (49): Tchyně nemá ráda své vnučky

Příběh Milady (49): Tchyně nemá ráda své vnučky

Autor: podle příběhu Milady J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 7. 2021 0:05

Někdy mi připadalo, že žiju snad v 19. století. Copak se dá pochopit, že na první pohled normální a…

Příběh Věry (77): Vnučka se mi vrátila

Příběh Věry (77): Vnučka se mi vrátila

Autor: podle příběhu čtenářky Věry S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 7. 2021 0:05

„Babi, babi, no tak se podívej, to je jsem já, Pavlína, a to je tvoje pravnučka!“ Pomalu otvírám…

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích

Autor: podle příběhu Ireny A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 7. 2021 0:05

Dobrý sluha, ale zlý pán. I tak se dá s nadsázkou mluvit o Facebooku a sociálních sítích obecně.…

Příběh Olgy (56): Bigamista

Příběh Olgy (56): Bigamista

Autor: podle příběhu Olgy J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 3. 7. 2021 0:05

Delší dobu jsem tušila, že se něco děje. Pak zapomněl zavřít mailovou schránku a bylo to jasné.…

Tip šéfredaktorky

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

17. 7. 2021 0:05 autor podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová