Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Evy (38): Láska nezná hranice
pxhere.com
Příběhy ze života

Příběh Evy (38): Láska nezná hranice

datum: 28. 12. 2019 0:05 autor: podle příběhu čtenářky Evy W. napsala Jana Hradilová
Nikdy jsem nevěřila v lásku na první pohled. Ale stalo se a nedávno jsme spolu s našimi syny, Maxem a Benem, oslavili patnáct let od seznámení.

S Helmutem jsem se potkala v době, kdy jsem odjela na jeden semestr studovat do Hamburku. Většina mých spolužáků volila stáž ve Finsku nebo Anglii, ale protože jsem studovala germanistiku, Německo pro mě bylo jasnou volbou. Zapsala jsem se do mnoha kurzů, ale nejvíc mě zaujaly přednášky evropské literatury. Právě na nich jsem potkala Helmuta, který tam externě přednášel. Okouzlil mě svou inteligencí a vědomostmi, a i když byl o skoro deset let starší, cítila jsem se v jeho blízkosti v bezpečí. V cizí zemi je tento pocit k nezaplacení.

Každý týden dopisy psané perem

Šest měsíců uplynulo jako voda a já se musela vrátit zpět na univerzitu do Plzně. Loučení s mým milým mi trhalo srdce. Slíbili jsme si, že si budeme psát. Jako první mi napsal on. K mému překvapení to nebyla esemeska ani email, ale ručně psaný dopis! Přišlo mi to trošku ulítlé, ale řekla sem si, proč ne, a poslala mu taky takový. Ve stejném duchu jsme si psali několik měsíců, týden co týden. Navštívit ho jsem bohužel neměla čas, měla jsem ještě spoustu restů z dob mé nepřítomnosti a čekala mě bakalářka. On se mezitím stal průvodcem a diář mu zaplňovaly pracovní zájezdy.

Nemá cenu v tom pokračovat

Postupem času si však láska na dálku začala vybírat svou daň. Abych byla upřímná, myslím si, že to byly nejdříve mé city, které začaly uvadat. Časem jsem dospěla k rozhodnutí, že mu sdělím, že už nemám sílu ve vztahu pokračovat. Co ale osud nebo náhoda nechtěla, ještě před tím, než jsem můj smutný dopis odnesla na poštu, našla jsem ve své schránce psaní od Helmuta. Stálo v něm, že jede na víkend do Čech a že tu bude dělat průvodce německým turistům, kteří tu stráví silvestrovské oslavy. Rád by mě viděl. „Co teď?“ zhrozila jsem se. 

Osudový okamžik

Setkali jsme se v Praze 28. prosince. Zatímco mě má německá láska přivítala velkým polibkem a objetím, já jsem se nedokázala uvolnit. Zvlášť proto, že skupina Němců, kterou měl na starosti, nás bedlivě pozorovala. Špatnou češtinou mi řekl: „Evicka, já ukázat ti.“ Na vteřinku se vzdálil a vrátil se s modrookým blonďákem a představil mi ho: „To být Max. Mein mladší brát.“ Potřásli jsme si rukama a vyměnili si velice vstřícné úsměvy. Helmut mě pak požádal, jestli bych jeho bratrovi neukázala galerii, protože on na to právě nemá čas. Musel totiž provázet po Starém Městě. „Dékuju, my uvidet se večer.“ 

Láska na první pohled

Doprovodila jsem tedy Maxe na výstavu Alfonse Muchy a on mě pak pozval na pivo. Prvotní obavy, že se nebudeme mít o čem bavit, brzy vystřídala upřímná radost. Byl úplně jiný než jeho bratr, a to nejen fyzicky. Tak vtipného a galantního muže jsem ještě v životě nepoznala. Vůbec mi nevadilo, že nebyl sečtělý jako Helmut, ze kterého jsem měla často dojem, že si potřebuje něco dokazovat. Úplně mě okouzlil a já si nechtěla přiznat, že jsem se na první pohled zamilovala.

Rozchod

Druhý den jsem se s bratry viděla znovu. Šli jsme na oběd do české hospody. Helmut si sedl vedle mě a celou dobu se se mnou pokoušel navázat nějaký intimnější rozhovor. Hladil mi ruku. Já ale jen klopila oči a snažila se ho citlivě odmítat. Když 2. ledna odpoledne odjížděli, šla jsem je vyprovodit na nádraží. Stále stoupajícím napětím se mi rozbušilo srdce a já už musela říct pravdu. Místo přemlouvání, abysme se naši lásku pokusili vzkřísit, mi dal pusu na čelo. „Rozumím, Evicka.“ 

Vzdálenost nevadí

Než se dal autobus do pohybu, šel se se mnou rozloučit ještě Max. Políbil mě na tvář a sladce se na mě usmál. Zamávala jsem jim a vydala se na cestu domů. Všechno mě tak trochu mrzelo. Dokonce mi ukáplo i pár slz. Až později mi došlo, že to byly slzy štěstí. Když jsem si totiž sahala do kapsy pro kapesník, abych si je utřela, našla jsem v ní vzkaz: „Ich liebe dich, Dein Max.“ 

V tomto případě vzdálenost najednou nevadila. Dvakrát do měsíce jsme spolu trávili víkend. Malé bavorské městečko blízko našich hranic, kde žijí Maxovi rodiče, se stalo naším domovem. Max jako programátor pracuje většinou z domova a já jsem začala dojíždět k nám do Čech na pár hodin učit. Láska prostě nezná hranice!


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Kláry (59): Dostala jsem se na samé dno

Příběh Kláry (59): Dostala jsem se na samé dno

Autor: podle příběhu Kláry K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 11. 2023 0:05

Svou závislost na lécích se naše čtenářka Klára naučila dobře maskovat. S manželem se rozvedli,…

Příběh Edity (42): Tajemné tanečnice

Příběh Edity (42): Tajemné tanečnice

Autor: podle příběhu Edity T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 21. 11. 2023 0:05

Viděla naše čtenářka opravdu tančit nadpřirozené bytosti, nebo to byl jen živý sen?

Příběh Gábiny (46): Všechno, co kartářka předpověděla, se vyplnilo

Příběh Gábiny (46): Všechno, co kartářka předpověděla, se vyplnilo

Autor: podle příběhu Gabriely L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 20. 11. 2023 0:05

„Horoskopy, věštění budoucnosti a čtení z karet, to jsem dlouho považovala za někdy menší, jindy…

Příběh Heleny (59): Pravda je někdy úplně jiná

Příběh Heleny (59): Pravda je někdy úplně jiná

Autor: podle příběhu Heleny K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 11. 2023 0:05

„Když jsem ráno prohlížela zprávy na internetu, všimla jsem si rozhovoru k poslední knize známé…

Příběh Ireny (43): Život s gamblerem

Příběh Ireny (43): Život s gamblerem

Autor: podle příběhu Ireny P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 10. 2023 7:36

Padnout až na dno a pak se odrazit je těžké. Nejhorší však je stáhnout s sebou ty nejbližší, kteří…

Příběh Martiny (39): Jak jsem málem naletěla podvodníkovi

Příběh Martiny (39): Jak jsem málem naletěla podvodníkovi

Autor: podle příběhu Martiny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 21. 10. 2023 17:40

„Vždycky jsem byla samostatná nezávislá ženská,“ začíná svůj dopis do redakce naše čtenářka Martina…

Příběh Slávky (51): Je můj syn nemocný, nebo jen zlý?

Příběh Slávky (51): Je můj syn nemocný, nebo jen zlý?

Autor: podle příběhu Slávky Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 9. 2023 0:05

„Těžko se o tom mluví. Mám dva syny a jako každá máma je miluji oba. Jenže u jednoho je to úplně…

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru

Autor: podle příběhu Jolany P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 9. 2023 0:05

Většina dívek si od dětství představuje, jak kráčí svatební uličkou v nádherných dlouhých šatech s…

Tip šéfredaktorky

KVÍZ: Jak znáte české vánoční filmy a pohádky?

2. 12. 2023 13:06 autor -red-