
Příběh Evy (37): Slibovala jsi, že budeme jenom ty a já!
„Brrr,“ otřásla jsem se chladem. Stála jsem na zápraží a pozorovala studený dech babího léta. Na louce před domem se třpytila ranní rosa a vycházející sluneční paprsky se v ní odrážely jako v zrcadle. „Fúúúm,“ foukla jsem si do zkřehlých dlaní. Pohled na jemně zvlněné kopce kolem mě uklidňoval. To úžasné ticho. Připadala jsem si jako v pohádce. Tam ale vítězí dobro nad zlem a všechno nakonec dobře dopadne. Kéž by tomu tak bylo i u mě.
Jako pes u boudy
Letošek začal poměrně dramaticky. Začal? Kdepak, počátek toho všeho byl už hodně dávno. Tak tedy spíš vyvrcholil! Pavel byl mojí první velkou láskou a svatbou s ním jsem chtěla konečně uniknout rodičovským otěžím. Přestože už mi bylo čtyřiadvacet, doma jsem byla stále pod drobnohledem: „Kam jdeš? Kdy se vrátíš? To smíš a tohle ne…“
Naivně jsem si myslela, že svatba je mou vstupenkou do dospělosti a svobody. Manželstvím jsem ale lidově řečeno spadla z deště pod okap. (Spíš pod vodopád.) Záhy se narodila Terezka a já se tři roky téměř nehnula z domu.
„Máš přece, cos chtěla,“ s trochu škodolibým úsměvem mi odpovídala máma, když jsem si stěžovala, že jsem s dítětem uvázaná jako pes u boudy. Když vzali malou do školky a já jsem se konečně nadechla, že začnu chodit do práce, a tudíž mezi lidi, začalo mi teprve peklo.
Výslechy a prohlídky mého mobilu
„Už půl hodiny máš být doma!“ stál hned za dveřmi Pavel a významně si poťukával na hodinky, „kde si courala?“ Musel vědět, o každém mém hnutí. Několikrát denně mě prozváněl, což za přepážkou na poště, kde jsem seděla, nebylo vhodné. Když jsem mobil hned nevzala, byl mazec.
Večer mi pak lustroval ‚historii‘ v telefonu, s kým a jak dlouho jsem se vybavovala. Nesměla jsem se usmát ani na našeho společného kamaráda. „Co na něj vejráš?“ dloubl mě pod žebra. Pavlovy výčitky a podezírání nebraly konce. Marně jsem mu vysvětlovala, že mám přeci ráda jen jeho.
A jednou jsem prostě už svým slovům přestala věřit. Ne, mít ráda člověka, který se mnou zachází jako se svým majetkem, nešlo. Dlouho jsem se bála cokoliv změnit.
Přetrhla jsem okovy a rozvedla se
Za minulostí jsem udělala tlustou čáru. Zařekla jsem se, že už nikdy nikomu nedovolím, aby mě ovládal. „Budeme jen ty a já,“ slibovaly jsme si s dvanáctiletou Terezkou a mně spadl obrovský kámen ze srdce. Už jsem se nemusela nikomu z ničeho zodpovídat.
‚Strejda‘ Honza
Na jaře se v mém životě objevil Honza. Docela nenápadně. Mužská ruka v domě chyběla. Jednou zlobil bojler (netekla teplá voda) a najít příčinu bylo nad moje síly. Honzu poslechl za půl hodiny.
Koncem srpna nám přivezli fůru koksu, a když už jsem necítila záda a po obličeji mi tekly černé potůčky potu, byl to opět Honza, kdo vzal kolečko a tu obrovskou hromadu navozil do sklepa. „Evo, ženská má přece dělat úplně jiné věci,“ říkal a kreslil mi na černém čele od mouru prstem srdíčko. Moje pevné přesvědčení, že už nikdy nikdo… pomalu roztávalo.
Dcera dští blesky
I Terezka byla ráda, když jí opravil řetěz na kole, stávkující notebook nebo když nás první týden v září odvezl do Berouna na hrnčířské trhy. To bylo fajn, jako kamaráda ho brala. „Dík, strejdo nebo ahoj strejdo,“ s úsměvem za ním zavírala dveře.
Když u mě ale jednou zůstal přes noc, jako by se v ní probudily Pavlovy geny. „Slibovala jsi, že budeme jenom ty a já,“ z očí jí sršely blesky, „tak proč se mezi nás cpe on?“ Honza se jí pokusil pohladit, ucukla. Políbil mě do vlasů a odešel do práce.
Obě jsme se rozplakaly. „Teri, přece víš, že ty jsi na prvním místě. Ze všech mám nejvíc ráda tebe.“ „A co on, mami, jen ty a já. Pamatuješ?“ Povídaly jsme si hodně dlouho.
Dětská žárlivost také bolí
Vím, že to chce čas, ale červíček pochybnosti mi našeptává: „Děláš dobře? Neřítíš se zase do nějakého průšvihu?“ Kolem se rozlévá ospalé ticho a přímo božský klid. Opět stojím na zápraží. Slunce se kloní k západu a od nádraží cestou se zažloutlými topoly poskakuje mozaika barevných kabátků dětí, které přivezl vlak ze školy.
Na rozcestí se od nich odděluje Terezka. Polem si prošlapává pěšinku k našemu domu. Doufám, že si tak ‚prošlape‘ cestu i k Honzovi a dá mi druhou šanci na lásku.
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Další články z rubriky

Příběh Zdeny (59): Tragédie, která rozbila naše životy
Autor: podle příběhu Zdeny Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 26. 6. 2022 0:05„Sedím v křesle a prohlížím si staré album,“ začíná svůj dopis do redakce naše čtenářka Zdena. „Na…

Příběh Petry (52): Mám ho vzít zpátky?
Autor: podle příběhu Petry B. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 6. 2022 0:05Staré přísloví říká, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Je to pravda, nebo jen okřídlený…

Příběh Katky (48): Domácí násilí zůstalo dlouho skryté
Autor: podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 6. 2022 0:05Domácí násilí má většina z nás stále spojené s „problematickými“ lidmi. Nechceme si přiznat, že k…

Příběh Petra (56): Nebát se navštívit lékaře. To je má rada pro všechny, kteří mají problémy s dýcháním
Autor: podle příběhu Petra J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 6. 2022 0:05V době, kdy stále kolísají počty nakažených virem COVID-19, můžeme problémy s dýcháním snadno…

Příběh Jolany (43): Nevím, kdo je otec mého dítěte
Autor: podle příběhu Jolany L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 6. 2022 0:05Většina dívek si představuje, jak potká toho pravého prince na bílém koni. Lásku korunuje krásná…

Příběh Hanky: (52) Poklad na cizí zahradě
Autor: podle příběhu Hany W. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 5. 2022 0:05Měla babička pravdu o zakopaných špercích na zahradě pod hruškou? Nebo šlo jen o výmysl popletené…

Příběh Jaroslavy (73): Z banální virózy se vyklubala zákeřná nemoc
Autor: podle příběhu Jaroslavy M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 28. 5. 2022 0:05Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je onemocnění, které ovlivňuje život pacienta na…

Příběh Ireny (43): Život s gamblerem
Autor: podle příběhu Ireny P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 5. 2022 8:00Padnout až na dno a pak se odrazit je těžké. Nejhorší však je stáhnout s sebou ty nejbližší, kteří…
Komentáře