Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Andrey (41 let): Valentýnský anděl na urgentním příjmu
Pikwizard
Příběhy ze života

Příběh Andrey (41 let): Valentýnský anděl na urgentním příjmu

datum: 14. 2. 2019 0:04 autor: podle příběhu Andrey V. napsala Lada Sychrovská
Říká se, že měsícem lásky je květen – první máj. Kdepak! Láska na nás číhá po celý rok. A přihodí-li se mezi mužem a ženou něco nečekaně krásného v únoru na sv. Valentýna – je to tutovka.

„Ach jo,“ povzdychla jsem si trochu smutně do hrobového ticha sesterny. Hrobové je v nemocničním prostřední slovo nepatřičné, ale po pravdě úplně odpovídalo mojí momentální náladě. Odpoledne se kolegyně předháněly v tom, co je dnes večer čeká s jejich drahou polovičkou. Zdenu báječná večeře při svíčkách a Katku dokonce zásnubní prstýnek. „Už týden ho má schovaný v šuplíku v krabičce mezi ponožkami,“ vykládala nám, „myslí si, že nic netuším.“ „Hmm,“ nasadila jsem strojený úsměv, „ať ti to vyjde, líp než mně,“ dodala jsem jízlivě. Normálně taková nejsem, ale…

Single ve čtyřiceti

Prostě – opustil mě. Oslavila jsem čtyřicátiny a od Nového roku jsem byla sama. To člověku zrovna moc radosti, zvláště když všude kolem vykukují valentýnská papírová a čokoládová srdíčka, nepřidá. Proto jsem si také vzala službu, když ostatní někde cukrují, nemusím být u toho.

„Crrr,“ z melancholických úvah mě vytrhl mobil z přijíždějící sanitky. „Pořezaný muž, věk 42 let, je při vědomí,“ hlásili. Seběhli jsme s doktorem na příjem, kde jsme ho na „na tři“ přesunuli na vyšetřovací stůl. „Pane Karle,“ koukla jsem do zprávy, jak se pacient jmenuje, „slyšíte mě?“ Měl nateklý obličej, na němž mu vykvétaly žluto fialové modřiny, při dýchání to v něm pískalo v papiňáku. Svlékla jsem mu zakrvácenou bundu i košili a rozšklebily se na mě řezné rány na rukách a… bodná v břiše.

„Jasně, chlap, někde se porval,“ prolétlo mi znechuceně hlavou. Když jsem mu čistila rány, upřel na mě vystrašené oči, pak je zvedl vzhůru a… omdlel. „Hrdina,“ ironicky jsem mu v duchu spílala za všechny mužský. Doktor ho sešil, neměl zasažený žádný důležitý orgán, a tak jsem mu nasadila kapačku a v noci ho chodila kontrolovat.

Šum po chodbách

Holky z ranní směny zvědavě nakukovaly do pokoje toho „sešívaného“ z noci. „Hrdina,“ neslo se mezi nimi šeptem. „Hmm?“ kroutila jsem hlavou, „tak proč se rval. Blbec! Má co chtěl,“ uzemnila jsem je. „Večer přepadli ženskou u bankomatu. On ji prý bránil,“ vysvětlovaly mi. „Zloděj před babčou šermoval kudlou a odnesl to on,“ mluvily jedna přes druhou, „už sem jedou policajti i s tou zachráněnou, která mu chce poděkovat.“

Na sucho jsem polkla a z dálky pozorovala starou paní s hůlkou, jak uniformovanému příslušníkovi potvrzuje, že tam leží skutečně ten, kdo jí ubránil zdraví a kartu i s vybranými penězi. Trochu jsem si na něj poopravila názor, ale i tak… o mužích jsem si myslela své.

Muž s velkým M

Druhý den jsem mu šla změřit tlak. Lehce jako motýl, ještě neměl sílu, se dotkl mé ruky. „Tak to nebyl sen? Nebyl to anděl? Jste skutečná?“ mluvil tiše. „Spal jste,“ obrátila jsem mu deku. „Já ho nade mnou viděl. Měl vaši tvář,“ zadíval se mi do očí a rozkašlal se. „Psst, mluvíte nesmysly,“ dodala jsem rozpačitě. Jeho pohled jako by viděl až na dno mé duše. Oslovil mě něčím, co nedokážu popsat. „An..dre..a,“ pomalu slabikoval mé jméno přišpendlené na zástěře, „včera na Valentýna jsem ale četl Anděla. Můj anděl…,“ usmál se na mě přesto, že ho všechno bolelo.

Chodila jsem pak za ním denně i mimo službu. Chlap, který se dokáže zastat samotné staré paní, z níž mu očividně nic nekápne, je muž s velkým M. A tak mi svatý Valentýn, na kterého jsem před tím vůbec nevěřila, spíš mě iritoval, přivedl skutečně lásku. O tom, že Karel má srdce na pravém místě, mě od té doby přesvědčil už mnohokrát. Ta událost se stala totiž v loňském roce a letos? Na Valentýna si službu nevezmu. Na řadě jsou Kačka nebo Zdena. Večeři při svíčkách si užiju já.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Další články z rubriky

Příběh Martina: Závislost se neptá, mně vzala všechno, až na šanci začít znovu

Příběh Martina: Závislost se neptá, mně vzala všechno, až na šanci začít znovu

Autor: podle příběhu Martina A. připravila Alžběta Morávková, Datum: 9. 6. 2025 0:05

Martin v sobě cítil prázdno, které se snažil zaplnit hazardními hrami. Nikdy by ho ale nenapadlo,…

Příběh Karly (45): Sestřička a doktor

Příběh Karly (45): Sestřička a doktor

Autor: podle příběhu Karly A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 6. 2025 0:05

Znáte ta banální klišé o sestřičkách a doktorech? Mně takový vztah přinesl velké zklamání. A…

Příběh Ivany (53): Máme smůlu na chlapy, kteří se nechají živit

Příběh Ivany (53): Máme smůlu na chlapy, kteří se nechají živit

Autor: podle příběhu Ivany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 5. 2025 0:05

Rodinné prokletí? Jak tomu jinak říkat? Já jsem svého otce nepoznala, otčím se nechal živit od mámy…

Příběh Ivany (55): Můj syn spáchal sebevraždu

Příběh Ivany (55): Můj syn spáchal sebevraždu

Autor: podle příběhu Ivany Č. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 5. 2025 0:05

Byli jsme taková úplně normální obyčejná rodina. Máma, táta, syn a dcera. Aspoň mi to tak vždycky…

Příběh Evy (52): Kamarádka mě okradla

Příběh Evy (52): Kamarádka mě okradla

Autor: podle příběhu Evy L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 5. 2025 0:05

Kamarádky člověk tak nějak „sbírá“ v průběhu života. Lenu jsem potkala zhruba před deseti lety.…

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Autor: podle příběhu Martiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 5. 2025 0:05

Neuvědomila jsem si, že někteří lidé nechtějí slyšet pravdu. Přišla jsem tak o nejlepší kamarádku.…

Příběh Ludmily (62): Jak jen můj syn mohl povolit adopci své dcery?

Příběh Ludmily (62): Jak jen můj syn mohl povolit adopci své dcery?

Autor: podle příběhu Ludmily Ž. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 5. 2025 0:05

„Liduško, neprohlížej pořád ty fotky, jen se zbytečně trápíš,“ říká mi tiše můj muž a já vidím…

Příběh Dáši (41): Zbabělý kamarád nechtěl, abych se vdala

Příběh Dáši (41): Zbabělý kamarád nechtěl, abych se vdala

Autor: podle příběhu Dagmar F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 5. 2025 0:05

S Robertem se známe odjakživa. Naše mámy s námi trávily čas na stejném pískovišti a my s Robertem…

Tip šéfredaktorky

5 zajímavostí o medu, které jste (ne)věděli

13. 6. 2025 15:40 autor redakce ve spolupráci s Kamilou Horníčkovou, Lékárna.cz