Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Andrey (41 let): Valentýnský anděl na urgentním příjmu
Pikwizard
Příběhy ze života

Příběh Andrey (41 let): Valentýnský anděl na urgentním příjmu

datum: 14. 2. 2019 0:04 autor: podle příběhu Andrey V. napsala Lada Sychrovská
Říká se, že měsícem lásky je květen – první máj. Kdepak! Láska na nás číhá po celý rok. A přihodí-li se mezi mužem a ženou něco nečekaně krásného v únoru na sv. Valentýna – je to tutovka.

„Ach jo,“ povzdychla jsem si trochu smutně do hrobového ticha sesterny. Hrobové je v nemocničním prostřední slovo nepatřičné, ale po pravdě úplně odpovídalo mojí momentální náladě. Odpoledne se kolegyně předháněly v tom, co je dnes večer čeká s jejich drahou polovičkou. Zdenu báječná večeře při svíčkách a Katku dokonce zásnubní prstýnek. „Už týden ho má schovaný v šuplíku v krabičce mezi ponožkami,“ vykládala nám, „myslí si, že nic netuším.“ „Hmm,“ nasadila jsem strojený úsměv, „ať ti to vyjde, líp než mně,“ dodala jsem jízlivě. Normálně taková nejsem, ale…

Single ve čtyřiceti

Prostě – opustil mě. Oslavila jsem čtyřicátiny a od Nového roku jsem byla sama. To člověku zrovna moc radosti, zvláště když všude kolem vykukují valentýnská papírová a čokoládová srdíčka, nepřidá. Proto jsem si také vzala službu, když ostatní někde cukrují, nemusím být u toho.

„Crrr,“ z melancholických úvah mě vytrhl mobil z přijíždějící sanitky. „Pořezaný muž, věk 42 let, je při vědomí,“ hlásili. Seběhli jsme s doktorem na příjem, kde jsme ho na „na tři“ přesunuli na vyšetřovací stůl. „Pane Karle,“ koukla jsem do zprávy, jak se pacient jmenuje, „slyšíte mě?“ Měl nateklý obličej, na němž mu vykvétaly žluto fialové modřiny, při dýchání to v něm pískalo v papiňáku. Svlékla jsem mu zakrvácenou bundu i košili a rozšklebily se na mě řezné rány na rukách a… bodná v břiše.

„Jasně, chlap, někde se porval,“ prolétlo mi znechuceně hlavou. Když jsem mu čistila rány, upřel na mě vystrašené oči, pak je zvedl vzhůru a… omdlel. „Hrdina,“ ironicky jsem mu v duchu spílala za všechny mužský. Doktor ho sešil, neměl zasažený žádný důležitý orgán, a tak jsem mu nasadila kapačku a v noci ho chodila kontrolovat.

Šum po chodbách

Holky z ranní směny zvědavě nakukovaly do pokoje toho „sešívaného“ z noci. „Hrdina,“ neslo se mezi nimi šeptem. „Hmm?“ kroutila jsem hlavou, „tak proč se rval. Blbec! Má co chtěl,“ uzemnila jsem je. „Večer přepadli ženskou u bankomatu. On ji prý bránil,“ vysvětlovaly mi. „Zloděj před babčou šermoval kudlou a odnesl to on,“ mluvily jedna přes druhou, „už sem jedou policajti i s tou zachráněnou, která mu chce poděkovat.“

Na sucho jsem polkla a z dálky pozorovala starou paní s hůlkou, jak uniformovanému příslušníkovi potvrzuje, že tam leží skutečně ten, kdo jí ubránil zdraví a kartu i s vybranými penězi. Trochu jsem si na něj poopravila názor, ale i tak… o mužích jsem si myslela své.

Muž s velkým M

Druhý den jsem mu šla změřit tlak. Lehce jako motýl, ještě neměl sílu, se dotkl mé ruky. „Tak to nebyl sen? Nebyl to anděl? Jste skutečná?“ mluvil tiše. „Spal jste,“ obrátila jsem mu deku. „Já ho nade mnou viděl. Měl vaši tvář,“ zadíval se mi do očí a rozkašlal se. „Psst, mluvíte nesmysly,“ dodala jsem rozpačitě. Jeho pohled jako by viděl až na dno mé duše. Oslovil mě něčím, co nedokážu popsat. „An..dre..a,“ pomalu slabikoval mé jméno přišpendlené na zástěře, „včera na Valentýna jsem ale četl Anděla. Můj anděl…,“ usmál se na mě přesto, že ho všechno bolelo.

Chodila jsem pak za ním denně i mimo službu. Chlap, který se dokáže zastat samotné staré paní, z níž mu očividně nic nekápne, je muž s velkým M. A tak mi svatý Valentýn, na kterého jsem před tím vůbec nevěřila, spíš mě iritoval, přivedl skutečně lásku. O tom, že Karel má srdce na pravém místě, mě od té doby přesvědčil už mnohokrát. Ta událost se stala totiž v loňském roce a letos? Na Valentýna si službu nevezmu. Na řadě jsou Kačka nebo Zdena. Večeři při svíčkách si užiju já.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Další články z rubriky

Příběh Jaroslavy (73): Z banální virózy se vyklubala zákeřná nemoc

Příběh Jaroslavy (73): Z banální virózy se vyklubala zákeřná nemoc

Autor: podle příběhu Jaroslavy M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 28. 5. 2022 0:05

Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je onemocnění, které ovlivňuje život pacienta na…

Příběh Ireny (43): Život s gamblerem

Příběh Ireny (43): Život s gamblerem

Autor: podle příběhu Ireny P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 5. 2022 8:00

Padnout až na dno a pak se odrazit je těžké. Nejhorší však je stáhnout s sebou ty nejbližší, kteří…

Příběh Heleny (59): Pravda je někdy úplně jiná

Příběh Heleny (59): Pravda je někdy úplně jiná

Autor: podle příběhu Heleny K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 21. 5. 2022 0:05

„Když jsem ráno prohlížela zprávy na internetu, všimla jsem si rozhovoru k poslední knize známé…

Příběh Šárky (38): Nedobrovolně venkovankou

Příběh Šárky (38): Nedobrovolně venkovankou

Autor: podle příběhu Šárky P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 5. 2022 0:05

„Narodila jsem se v Praze, studovala v Praze a třicet let nežila nikde jinde,“ svěřuje se v dopise…

Příběh Karolíny (40): Kdo chce všechno, nemá nic

Příběh Karolíny (40): Kdo chce všechno, nemá nic

Autor: podle příběhu Karolíny Č. napsala Alžběta Morávková, Datum: 14. 5. 2022 0:05

Naplánovat si život dopředu se většinou nepodaří. Věci a okolnosti kolem se mění a občas zasáhne…

Příběh Lídy (59): Mrtvá maminka mě ve snu varovala

Příběh Lídy (59): Mrtvá maminka mě ve snu varovala

Autor: podle příběhu Ludmily H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 4. 2022 0:05

Milovaná maminka umřela, když bylo Lídě teprve osm let. S ženou, kterou si její otec o pár let…

Příběh Evy (53): Plním si sny, možná už je pozdě

Příběh Evy (53): Plním si sny, možná už je pozdě

Autor: podle příběhu Evy Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 4. 2022 0:05

„Nechci říct, že za to může jen covid, ale je pravda, že jsem dvakrát vynechala preventivní…

Příběh Mirky (58): Snacha je silná kuřačka a vnučka tím trpí

Příběh Mirky (58): Snacha je silná kuřačka a vnučka tím trpí

Autor: podle příběhu Mirky E. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 4. 2022 0:05

Vždycky jsem se těšila, až si synové přivedou partnerky. Představovala jsem si, že s nimi budu mít…

Tip šéfredaktorky

Nová SOUTĚŽ o L.O.L. Surprise!

25. 5. 2022 13:13 autor -red-