Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Amálie (narozené roku 1901): Babiččina ztracená a znovu nalezená sestra
archiv autorky
Příběhy ze života

Příběh Amálie (narozené roku 1901): Babiččina ztracená a znovu nalezená sestra

datum: 27. 7. 2019 0:05 autor: podle příběhu Amálie H. napsala Lada Sychrovská
Rodiny skrývají různá tajemství. Mnohá upadnou, díky desítkám uplynulých let, v zapomnění. Souhra náhod je může opět vynést na světlo. Tak jako šťastná náhoda „otevřela oči“ babičce Haně.

„Kdes to našla?“ máma mi vytrhla z rukou dvě zažloutlé fotografie a bez dechu padla vedle mě na gauč. „Co tě bere? Holčičky a porcelánový kýč zvířátek?“ Smála jsem se jejímu nadšení. „Tolik jsme se jich nahledali.“ – „Hm, byly přilepené na dně šuplíku s doklady. Tobě ty obrázky něco říkají?“ – „Jasně! Představ si, že stály na počátku prolomení obrovského tajemství a tragédie naší rodiny.“ – „Cože?“

Rodinné tabu

Babička Hana na něj narazila v osmdesátých letech. Tehdy jí bylo jen o trochu víc, než je dnes tobě. „Já měla krátce po svatbě,“ zamyslela se máma, „tvůj táta tehdy vyklízel léta nepoužívaný sklep a nahoru přinesl zapadlou obálku s fotkami. Vidím to jako dneska.“

„Pro pána Jána,“ spráskla ruce babička, „tak to nebyl jen sen.“ Zašla do svého pokoje a přinesla porcelánovou figurku kočky. Byla úplně stejná jako ta na fotce. „Hm,“ kroutila hlavou, „a co ten pes? Vídala jsem ho ve snu.“ – „Víš, kdo jsou ty děti?“ ptala jsem se jí. Seděla jako omráčená, krčila rameny a začala vzpomínat.

„Moje dětství bylo jedno velké tabu. Žila jsem jen s maminkou, tátu jsem neznala, a tak aby mi nebylo samotné smutno, vysnila jsem si kamarádku. Když jsem o ní mluvila, maminka se zlobila,“ mluvila tiše a upřeně pozorovala děti na fotce.

„Když ne teď, tak už nikdy… V tom je nějaký šlendrián!“ rozhodla najednou rázně a zavelela: „Jede se do Beřkovic!“ V psychiatrické léčebně se tam rok před smrtí starali o tvoji prababičku Amálii.

Alzheimer odhaluje oponu

Vpluli jsme k ní jako velká voda. Pan Alzheimer už měl u Amálie hodně našlápnuto. Když měla dobré chvilky, pamatovala si i jména svých spolužaček, ale co snídala, byste z ní nedostali.

„Haničko,“ usmívala se na svoji dceru. Babička Hana před ní položila tu fotku. „Hanička a Gerda,“ hladila něžně ukazováčkem děti po hlavě. Oči se jí zalily slzami. „Já a Gerda?“ vyskočila babi Hana, jako když ji uštkne had. „A přivedli jste Otu?“ zeptala se stařenka. „Jakého Otu?“ divili jsme se jednohlasně. „No Otíka, vašeho tátu,“ dívala se na nás jako na blázny.

Gerda a Hana

„Byly to krásné časy, ale pak se to nějak zvrtlo,“ vyprávěla jako by to bylo včera. „V osmadvacátém jsme se přece s Otou brali. Procházeli jsme se na břehu Olše a…,“ trochu zbrunátněla, „obdivoval tu obrovskou sochu se třemi orly. Já jsem se jich bála,“ přikrčila se. „Ota byl chebský Němec a já Češka. Tak jsme vás pojmenovali po Otově matce Gerda a po mojí Hana,“ přitiskla si na prsa fotku holčiček. Hana nevěřícně zírala před sebe. „Ne, to přece není možné,“ nervózně se kousla do rtu. „Celý život mám ty divné představy… a ony jsou to skutečné vzpomínky? Proč by je přede mnou tajila, to nedává žádný smysl.“

Porcelánové figurky, které měly svůj příběh. (zdroj: archiv autorky)

Roztržení rodiny

„Po narození Haničky to začalo ve městě i doma houstnout. Ota se dal do nějakého spolku, který založili Němci a Češi tam nesměli. Utahovali si z něj, že jsem Češka. Nejdřív to byla spíš legrace, se všemi jeho kamarády jsem se znala, byli nám za svědky na svatbě, chodili jsme do jedné školy, na zábavy… Když ale jednou přišel domů v kožených kalhotách s kšandami a na dveřích jsme měli křídou ‚Böhmisches Sau‘, věděla jsem, že je zle. Ota nebyl proti Čechům, ale tady by nevydržel s Němci ani s Čechy. Vzal starší Gerdu a odjeli do Hannoveru k jeho tetě. S Haničkou jsme se za nimi měly vydat později. Tehdy jsem je viděla naposledy,“ rozkašlala se. „Jak naposledy?“ vykřikla Hana a zatřásla s ní. „Byla válka. Češi nás prodali, Němci nenáviděli, neměly jsme kam utéct a Ota zmizel,“ rozrušeně lapala do dechu.

„Vzpomínám si, jak jsme se v pětačtyřicátém držely za ruce a dívaly na odstřel těch děsivých orlů,“ hladila ji po ruce Hana. „A co po válce? Proč se nevrátili?“ – „Slehla se po nich zem. Já jsem byla ta s cejchem – manželka Němce a nechtěla jsem ničit život ještě tobě.“

Setkání po půl století

Cestou z léčebny babička Hana nepromluvila ani slovo. Otřesení jsme byli všichni. Jak a kde hledat po tolika letech pravdu? „Rozjeli jsme pátrací akci,“ pokračovala máma, „ale to víš, na Západ to tehdy nešlo. Po sametové revoluci jsme poslali fotky holčiček a keramických figurek do novin v Hannoveru. A po pár měsících přišel dopis od Frau Gertrudy s fotkou, kde držela toho samého keramického psa. Pak už šlo všechno ráz na ráz. Babi Hana se konečně setkala se sestrou Gerdou. I přes vyšší věk se pak, až do Gerdiny smrti, navštěvovaly.“


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Soňa skončila na vozíku

Soňa skončila na vozíku

Autor: redakce ve spolupráci s Nadačním fondem Galenos, Datum: 7. 1. 2023 0:05

Soňa, která jako zdravotní sestřička na interním oddělení pomáhala druhým, musela v roce 2020…

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Příběh neslyšícího Petra (20): Jedno rozhodnutí mu změnilo život a nastartovalo kariéru

Autor: připraveno ve spolupráci se Samsung Tvoje šance #futureskills, Datum: 12. 11. 2022 0:05

Petrovi bylo 17 let, když jako nejistý kluk vstoupil do programu Samsung Tvoje šance #futureskills.…

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Příběh Lídy (79): Vnučka mi prodala střechu nad hlavou

Autor: podle příběhu Lídy C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 11. 2022 0:05

„Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč,“ začíná svůj smutný dopis paní Lída, která popisuje…

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Příběh Lucie (44): Život se mi zhroutil jak domeček z karet

Autor: podle příběhu Lucie K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 11. 2022 0:05

Méně je někdy více. Nemá cenu se obětovat pro všechny za cenu vlastního zdraví. O tom ví své naše…

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Autor: podle příběhu Edity K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 10. 2022 0:05

Mohla jsem tomu zabránit? O tom stále přemýšlí naše čtenářka Edita. Od smrti jejího bývalého…

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Příběh Ivety (48): Restart vztahu

Autor: podle příběhu Ivety J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 10. 2022 0:05

„Vždycky jsem si představovala, že můj život bude podobný tomu mých rodičů. Tedy vdám se z lásky,…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 10. 2022 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Příběh Hanky: (58): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Autor: podle příběhu Hany J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 10. 2022 0:05

Prodloužený víkend v Římě nebo v Paříži, dovolené po celém světě, cestování třeba jen tak… To, co…

Tip šéfredaktorky

Frances Clevelandová (†83): Nejmladší americká první dáma

11. 1. 2023 0:05 autor Markéta Vavřinová