Porcelánové figurky, které měly svůj příběh. (zdroj: archiv autorky)
„Po narození Haničky to začalo ve městě i doma houstnout. Ota se dal do nějakého spolku, který založili Němci a Češi tam nesměli. Utahovali si z něj, že jsem Češka. Nejdřív to byla spíš legrace, se všemi jeho kamarády jsem se znala, byli nám za svědky na svatbě, chodili jsme do jedné školy, na zábavy… Když ale jednou přišel domů v kožených kalhotách s kšandami a na dveřích jsme měli křídou ‚Böhmisches Sau‘, věděla jsem, že je zle. Ota nebyl proti Čechům, ale tady by nevydržel s Němci ani s Čechy. Vzal starší Gerdu a odjeli do Hannoveru k jeho tetě. S Haničkou jsme se za nimi měly vydat později. Tehdy jsem je viděla naposledy,“ rozkašlala se. „Jak naposledy?“ vykřikla Hana a zatřásla s ní. „Byla válka. Češi nás prodali, Němci nenáviděli, neměly jsme kam utéct a Ota zmizel,“ rozrušeně lapala do dechu.
„Vzpomínám si, jak jsme se v pětačtyřicátém držely za ruce a dívaly na odstřel těch děsivých orlů,“ hladila ji po ruce Hana. „A co po válce? Proč se nevrátili?“ – „Slehla se po nich zem. Já jsem byla ta s cejchem – manželka Němce a nechtěla jsem ničit život ještě tobě.“
Cestou z léčebny babička Hana nepromluvila ani slovo. Otřesení jsme byli všichni. Jak a kde hledat po tolika letech pravdu? „Rozjeli jsme pátrací akci,“ pokračovala máma, „ale to víš, na Západ to tehdy nešlo. Po sametové revoluci jsme poslali fotky holčiček a keramických figurek do novin v Hannoveru. A po pár měsících přišel dopis od Frau Gertrudy s fotkou, kde držela toho samého keramického psa. Pak už šlo všechno ráz na ráz. Babi Hana se konečně setkala se sestrou Gerdou. I přes vyšší věk se pak, až do Gerdiny smrti, navštěvovaly.“
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
„Jako každá máma jsem se těšila, až můj syn bude dospělý,“ píše Věra. „Budeme sice každý žít svůj…
Babička o svém dětství nikdy moc nemluvila. Když jsme se jí ptali, jen mávla rukou a řekla: „Ale to…
Báječná ženská, kterou moje tchyně zkraje byla, se proměnila ve vlezlou a protivnou osobu. Málem…
„Když mi děti k čtyřicátým narozeninám darovaly psa, netušila jsem, jak moc se tím změní můj život…
Dobrá kamarádka je nad zlato. Pomůže, pohlídá děti, můžete se jí svěřit s trápením i radostmi. Ale…
I přes sebelepší snahu se výchova dětí někdy nepovede. Kombinace genů a vlivu okolí pak nepříjemně…
Jak se tohle mohlo stát v naší úplně normální rodině? Nevím, jestli jsme někde udělali chybu ve…
„Horoskopy, věštění budoucnosti a čtení z karet, to jsem dlouho považovala za někdy menší, jindy…
Komentáře