Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Aleny (42): Heslo „Apríl“
pxhere.com
Příběhy ze života

Příběh Aleny (42): Heslo „Apríl“

datum: 31. 3. 2019 0:05 autor: podle příběhu Aleny C. napsala Lada Sychrovská
Aprílovými žertíky se prý lidé vyváděli z míry už od 16. století. I já jsem jím chtěla uvolnit napjatou domácí atmosféru. Že to nebyla legrace, zaskočilo nejvíc mě.

„Álo, víš, že to nemyslím zle,“ říkala starostlivě máma, když jsem s Jirkou (mým tehdejším spolužákem) jezdila zalévat jejich malou zahrádku kousek za Prahou. „Je to okamžik a zkazíš si celý život.“ – „Mami, celé dny sedím na přednáškách a těch pár hodin na čerstvém vzduchu…“ – „Nedělej si ze mě blázny, moc dobře chápeš, o co mi jde,“ skočila mi do řeči.

Jasně, že jsem jí rozuměla. Bála se, abych neotěhotněla, nemusela nechat školy a neprotloukala se životem jako svobodná matka. Měla s tím své zkušenosti. Můj táta si ji vzal, až když mi byly tři roky. Ale to je jiná historie.

Bouda na mamku

Jirku měla ráda, ale odsud až posud. Chodili jsme spolu už dva roky a ona mu stále vykala. „Pane Jiří, spoléhám na vás,“ podávala mu ruku a pokaždé se mu dlouze dívala do očí. Mrzelo mě, že k němu nedokázala být milejší. Čišela z ní strojenost a opatrnost. Hledala jsem skulinku, jak Jirkovi alespoň pootevřít cestu k jejímu srdci, když v tom mém už byl stálý spolubydlící.

„Ušili“ jsme to na ni (v tu chvíli jsme ovšem neměli ani páru o tom, že i na sebe) na jaře v posledním ročníku. „Jirko, musíme tu mamčinou kamennou hradbu nějak zbořit,“ plánovala jsem nad sklenkou bílého, „ona není takový suchar. Chce to jen, aby překročila ten strach a nedůvěru. Až tě pozná blíž…,“ škytla jsem. Víno mi stouplo do hlavy a můj plán byl na světě. „To myslíš fakt?“ vytřeštil na mě oči Jirka, když jsem mu heslo „Apríl“ předeslala. „Až pozná pravdu a uleví se jí, na mě se bude chvilku mračit, ale tebe obejme.“

Prvního dubna

„Mami, mohla bys upéct ten tvůj vynikající perník s čokoládou?“ Připravovala jsem terén. „Něco slavíme?“ usmívala se máma. „Pozvala jsem na odpoledne Jirku.“ – „A to jako proč?“ Byla hned ve střehu. „Něco se školou… nebo?“ nadechovala se k vyjmenování dalších možných variant. Aby nevyslovila tu pravou, řekla jsem: „Abys mu už konečně začala tykat.“

Nad šálkem kávy, s pusou hnědou od čokolády jsem vzala Jirku za ruku. Kdyby mohl, propadl by se do země. „Mami, chceme ti oznámit, že…“ – „Jsi v tom,“ zaúpěla máma. „To jsem měla říct já,“ dupla jsem si jako zaskočené a uražené dítě. Máma zbělela. Táta se jen přikrčil, sebral noviny a v tichosti se nám ztratil z dohledu.

„Říkal jsem ti to,“ špitl provinile Jirka. „Ty mlč!“ poprvé mu tykla máma. Napětí v pokoji houstlo. Abych předešla výbuchu, vstala jsem, chtěla mámu obejmout a jít s pravdou ven. Ona mě ale předběhla. Vrhla se k nám, jednou rukou hladila mě, druhou Jirku a tekly jí slzy. „Děti moje, takhle si to komplikujete,“ vzdychla, „já to tušila. To…, to vaše zalévání zahrádky.“ – „Ale mami,“ nadechovala jsem se. „Nic, klid,“ utřela si slzy, „to zvládneme.“ Držela nás za ruce. „Ale mami, to byl přece apríl. Je prvního dubna,“ vypadlo ze mě.

Adam, Jáchym a Stella

„Vy mizerové, co kdybych z toho měla infarkt?“ teď už se máma zlobila. Jirkovi ale od té doby tykala dál. Očividně se jí hodně ulevilo. Ovšem ne na dlouho. Koncem dubna jsem přepočítávala „své“ dny v kalendáři pořád dokola. Někde se stala chyba. Heslo „Apríl“ se stalo skutečností. První kolo s mámou jsme už měli za sebou. Podruhé dlouho nechápala, že už nežertuju.

Poslední semestr jsem musela ve škole přejít na individuální studium a na Silvestra jsem přivedla na svět Adámka. Školu jsem, přiznávám, s máminou pomocí dodělala. Svatba byla až po státnicích. I Jirkovi rodiče, chtěli mít jistotu, že syn získá diplom. Chvilku trvalo, než „skousli“, že se z jejich „chlapečka“ stal tak brzy táta. Myslím, že poslední hrany obrousil vnouček Adámek. Od té doby u nás heslo „Apríl“ proběhlo ještě dvakrát. Máme tři děti: Adama, Jáchyma a Stellu.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Edity (42): Tajemné tanečnice

Příběh Edity (42): Tajemné tanečnice

Autor: podle příběhu Edity T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 5. 2021 0:05

Viděla naše čtenářka opravdu tančit nadpřirozené bytosti, nebo to byl jen živý sen?

Příběh Jitky (45): Síla velké rodiny

Příběh Jitky (45): Síla velké rodiny

Autor: podle příběhu Jitky R. napsala Alžběta Morávková, Datum: 8. 5. 2021 0:05

Nečekaná smrt blízkého člověka zamává s psychikou a někdy trvá dlouhé měsíce i roky, než se z toho…

Příběh Katky (60): Už mě nebaví provozovat „mama hotel“

Příběh Katky (60): Už mě nebaví provozovat „mama hotel“

Autor: podle příběhu Kateřiny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 2. 5. 2021 0:05

„Vždycky mi přišlo samozřejmé, že rodiče pomáhají svým dětem při vstupu do života. Jenže nic se…

Příběh Laďky (58): Věštba z karet se vyplnila

Příběh Laďky (58): Věštba z karet se vyplnila

Autor: podle příběhu Laďky S. napsala Alžběta Morávkocá, Datum: 1. 5. 2021 0:05

Na podivnou věštbu Laďka dávno zapomněla. O to víc byla překvapená, že se vyplnila do posledního…

Příběh Ivany (53): Máme smůlu na chlapy, kteří se nechají živit

Příběh Ivany (53): Máme smůlu na chlapy, kteří se nechají živit

Autor: podle příběhu Ivany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 4. 2021 0:05

Rodinné prokletí? Jak tomu jinak říkat? Já jsem svého otce nepoznala, otčím se nechal živit od mámy…

Příběh Karly (45): Sestřička a doktor

Příběh Karly (45): Sestřička a doktor

Autor: podle příběhu Karly A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 4. 2021 0:05

Znáte ta banální klišé o sestřičkách a doktorech? Mně takový vztah přinesl velké zklamání. A…

Příběh Jany (51): Prý jsem zlá tchyně

Příběh Jany (51): Prý jsem zlá tchyně

Autor: podle příběhu Jany Č. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 4. 2021 0:05

„S manželovou matkou jsem si užila své,“ napsala nám čtenářka Jana. „Byla to nesnášenlivá tchyně,…

Příběh Radmily (48): Moji synové se nesnášejí

Příběh Radmily (48): Moji synové se nesnášejí

Autor: podle příběhu Daniely K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 4. 2021 0:05

Jsou si opravdu sourozenci nejbližší? A proč si někdy nerozumějí? Jenže, co když se začnou…

Tip šéfredaktorky

Nový zábavný kvíz na téma: České filmové maminky

9. 5. 2021 11:00 autor -jav-