Karel od dětství miloval divadlo a hrál v ochotnických souborech. Hašler starší z toho nadšený nebyl a chtěl, aby měl syn pořádné řemeslo. Profesi rukavičkáře se ale Karel nikdy nevěnoval. Utekl ke kočovnému divadlu, brzy přišlo angažmá v Brně a v roce 1903 smlouva s pražským Národním divadlem.
Na důstojná prkna scény, která byla pro každého herce nejvyšší možnou metou, najednou přišel veselý a vtipný mladík, pro kterého nebylo nic svaté. Ani Národní divadlo. Není divu, že byl nakonec ze zlaté kapličky propuštěn pro nekázeň. Ale to až v roce 1913.
Mezitím se mladý umělec stačil oženit. Zdena, sestra klavíristy a hudebního skladatele Rudolfa Frimla, byla o dva roky starší a Hašler se do ní bláznivě zamiloval. Civilní sňatek – na tehdejší dobu neobvyklý – uzavřeli v březnu 1908. Rok poté se narodil první syn Karel, roku 1910 Zdeněk.
Kromě účinkování v činohře Národního divadla Hašler skládal písně, které zpíval po pražských restauracích a od roku 1910 také v kabaretu. Byl stále populárnější, jeho písně s krásnými chytlavými melodiemi rychle zlidověly.
Založil hudební vydavatelství a od třicátých let ho zajímal film. Písničky Hradčany krásné a Když v Praze padá první sníh jsou neodmyslitelně spjaty s prvním českým zvukovým filmem Tonka Šibenice. K filmu Písničkář, který v roce 1932 režíroval Svatopluk Innemann, napsal scénář, zahrál si hlavní roli a hlavně – zazpíval svůj nejznámější šlágr Ta naše písnička česká.
V prosinci 1920 Hašlera vyhledal továrník František Lhotný. Ten zakoupil od vídeňského cukráře Erich Kirsteina licenci na výrobu anýzových bonbónů Caruso. Ty měl rád operní zpěvák Enrico Caruso, protože mu před jedním koncertem doslova vrátily hlas.
(zdroj: Wikimedia Commons, Own work, CC BY-SA 4.0)
-Jenže v Československu tento název neuspěl a nepomohlo ani přejmenování na „Destinky“ (po Emě Destinové). Továrníka napadlo využít jméno populárního a napříč společenskými vrstvami oblíbeného Karla Hašlera. Ten prý údajně nebyl zrovna nadšený a říká se, že pronesl: „Nechci, aby si mě každý bral do huby.“
Nakonec se oba muži domluvili (dá se předpokládat, že si Hašler nechal patřičně zaplatit). Dokument, kde Karel Hašler souhlasí, že František Lhotský může bylinkové bonbóny nazývat „Hašlerky“, je jedním z exponátů Národního muzea v Praze.
„Hašler kašle, nevadí, Hašlerky ho uzdraví.“
Úspěchu a slávy si Hašler uměl užívat. Jeho bohémský způsob života se ale přestal líbit Zdeně. Formálně sice zůstávali manželé, ale žili si každý po svém. Hlavně Hašler byl známý obdivem a láskou ke krásným ženám. Jeho milostné eskapády nezůstaly bez následků a svým synům pořídil ještě nemanželské sourozence.
Známý je osud posledního z nich, Thomase Jurdy. Jeho matkou byla česká Němka Lotte Jurdová. Krásná a inteligentní mladá dáma vystudovala jazyky na Karlově univerzitě a stanoucího bohéma poznala v říjnu 1939, v den jeho šedesátých narozenin.
Jak a proč se Lotte účastnila narozeninového večírku, se neví. Podstatné je, že když ji oslavenec vyzval k tanci, přeskočila jiskra.
Lotte se ovšem odmítala scházet se ženatým mužem. To byl impuls k tomu, aby Hašler formálně ukončil dávno již nefunkční vztah se Zdenou. Po rozvodu se Lotte přestěhovala k němu do vily na Hřebenkách a on ji požádal o ruku. Protektorátní úřady však nedaly ke sňatku Němky a Čecha svolení, protože Hašler byl „příliš starý na to, aby měl děti“. Ironií osudu je, že v té době byla Lotte těhotná.
To už měl Hašler před sebou jen několik měsíců života. Je zajímavé, že koncem třicátých let byl Hašler příznivcem fašistů a obdivovatelem generála Radoly Gajdy, předsedy české Národní obce fašistické. Názory pak postupně změnil po okupaci Československa německou armádou.
Během druhé světové války Hašlerovy vlastenecké a protiněmecké písně začaly protektorátním představitelům vadit. Gestapo si pro něj přišlo v září 1941 přímo na natáčení filmu Městečko na dlani, kde byl uměleckým poradcem. Důvodem zatčení byly mj. jeho poslední verše:
„Hoši od gestapa, vy tu klidně spíte,
vy se odtud domů nikdy nevrátíte.
Nevrátíte vy se nikdy domů zpátky, budou pro vás plakat otcové i matky.
Zůstanete tady jako bídné trety, budou pro vás plakat Gertrudy i Grety…“
Hašler prošel vězením na Pankráci a v Drážďanech, pak byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Po zraněních, které mu způsobil opilý esesák, dostal zánět do rány na noze. Protože nemohl nastoupit do práce, dozorci ho za trest nahého polévali ledovou vodou. Na následky mučení zemřel 22. prosince 1941.
Poslední syn Thomas se narodil 16. listopadu 1941. Po válce s matku odešli do Austrálie, poté do USA, kde vystudoval žurnalistiku a živil se jako novinář. O tom, kdo je jeho otec, se dozvěděl až po matčině smrti.
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Každé roční období je něčím specifické. Potemnělý podzim nás „nutí“ se více zastavit a ponořit do…
S příchodem chladných a kratších dnů je ideální čas naplánovat únik do teplejších krajin.
Podzim je nejen časem slábnoucí intenzity slunečních paprsků a zlátnoucího listí, ale také dobou,…
Keltové věřili, že v noci 31. října se hranice mezi světem živých a světem lidí stírá, a proto…
Na otázky čtenářů odpovídá Hana Haráková, zakladatelka a předsedkyně správní rady Nadačního fondu…
Drobná blondýnka Ursula von Layenová, předsedkyně Evropské komise, nosí velikost 34, maso jí…
Barvy mají magickou moc ovlivnit naši náladu a sebevědomí. Dokážou o nás také mnohé napovědět. Bílá…
Zákazníci McDonald’s mohou i letos vykouzlit úsměv na tvářích členů rodin s vážně nemocnými dětmi.…