Čas jen pro mě

Fanoušci filmového plátna si Oldřicha Nového nejčastěji představí v jeho neslavnější roli neodolatelného donchuána Kristiána proslulého nezapomenutelnou větou: „Zavřete oči, odcházím…“

Herectví měl v genech

Žižkov, ještě jako předměstí Prahy, je místem, kde se 7. srpna 1899 narodil Oldřich Albín Nový. Maminka Cecílie synovi hodně a často četla a podporovala tak jeho zájem o literaturu a kulturu vůbec. Tatínek Antonín zase malého Oldřicha brával s sebou do pražských biografů, kde coby vrchní pražský hasič kontroloval dodržování protipožárních opatření.

Herectví měl Oldřich Nový v krvi. Prarodiče z otcovy strany byli nadšení ochotníci pražského spolku Pokrok Antonína Karla Novotného. Strýc Miloš Nový se vydal na dráhu profesionálního herce a mj. byl členem činohry Národního divadla.    

V mnoha směrech byl svému synovci velkým vzorem. Určitě není bez zajímavosti, že Miloš Nový byl podle pamětníků noblesní muž příjemného vzhledu, upraveného zevnějšku a vytříbeného společenského vystupování.

Oldřich psal od dětství básničky a povídky, rád recitoval i zpíval a dobře hrál na kytaru. Srdce ho táhlo k divadlu, ale jeho otec trval na tom, aby „měl nějaké normální povolání“. Budoucí herec se tedy vyučil typografem, ale už od čtrnácti let vystupoval v různých ochotnických souborech. Herecké dovednosti získal na soukromé škole Karla Želenského.

Jeho první domovskou scénou bylo brněnské Národní divadlo, kam nastoupil v roce 1919 a kde strávil dlouhých šestnáct divadelních sezon.

Krásná fotografka

Tam se také seznámil s uměleckou fotografkou Alicí Wienerovou, která s divadlem spolupracovala. Dcera Jana později vyprávěla, že Nový se při fotografování choval jako arogantní hvězda. Alice si to nenechala líbit a arogantního mladíka prý setřela. Ten pak koupil velkou kytku a šel se půvabné fotografce omluvit.

Chodili spolu dlouhých osm let a herec se do ženění zrova nehrnul. Když se rozhodl vrátit do Prahy a založit tam vlastní divadelní soubor (Nové divadlo), zakročil Aliciin tatík Wiener. Významný brněnský bankéř židovského původu nabídl Novému finanční kapitál na rozvoj divadla výměnou za to, že si jeho dceru konečně vezme.

A tak se 11. června 1936 konala svatba. Ženichovi chybělo jen pár týdnů do sedmatřicátých narozenin, nevěsta byla o tři roky mladší. Nový svou „Lízinku“, jak manželku něžně oslovoval, velice miloval.

Přestože býval často spojován s nejznámějšími filmovými kráskami své doby – Natašou Gollovou, Lídou Baarovou, Adinou Mandlovou či Věrou Ferbasovou a vyprávělo se, že na zájezdech s divadlem krásným ženám odolat nedokázal, nikdy se žádná jeho nevěra neprokázala. Jak to bylo doopravdy, si jako správný gentleman nechal navždy pro sebe.

Dcera bez matky

Devět měsíců po svatbě se Oldřich Nový stal šťastným otcem malé Jany. Na tom by nebylo nic divného, jenže novopečená paní Nová nebyla těhotná!  

Jen pár dní starou holčičku přinesl Oldřich Nový z kojeneckého ústavu. V rodném listě byl napsán jako otec pouze on, jméno matky chybělo, Alice tam zapsána nebyla. Hovořilo se o tom, že Jana je dcerou Nového a některé z jeho milenek. Za kmotru šla dívence Hana Vítová, tak se spekulovalo o ní.

Alice měla k dceři odtažitý vztah a celý život na ni žárlila. Nový naopak Janu zbožňoval. Ale ani jí nikdy neřekl pravdu.

„My s tátou jsme o tom nikdy nemluvili a on sám se tématu vyhýbal. Mně stačilo, že jsem byla vždycky tátova, že mě měl moc rád a já měla ráda jeho,“ řekla Jana po otcově smrti.

Zdá se, teprve po smrti všech hlavních aktérů včetně Jany záhadu odkryla spisovatelka Blanka Kovaříková v knize Největší tajemství Oldřicha Nového. Uvádí v ní, že holčička se narodila v Rychnově nad Kněžnou a matka zemřela při porodu. Otec měl doma dvě starší děti, proto dal dceru k adopci. Z kojeneckého ústavu si Blaženu Jakešovou – tak se po narození Jana jmenovala – přivezl Oldřich Nový.

Válečná tragédie

Druhá světová válka utlumila Nového profesní rozlet a navíc mu přinesla i osobní trápení. Rozhodně odmítl rozvést se s Alicí, která byla židovského původu, aby tak zachránil sebe a Janu. Nástup do transportu se mu ale několikrát podařilo oddálit, když využil svých kontaktů na různé vlivné lidi.

Koncentrační tábor však nakonec neminul ji ani jeho. Alice odjela s transportem do Terezína v prosinci 1944, Oldřich Nový začátkem roku 1945 do Ostenrode. Janu svěřil do péče přátelům.

Po válce se všichni naštěstí setkali. Alice se ale nemohla vyrovnat s tím, že kromě ní už nikdo z její původní rodiny holocaust nepřežil. Propukla u ní dědičná duševní porucha a prohloubila se žárlivost a nenávist k Janě. Aby ji neměla Alici na očích, pobývala dívka na internátní škole. Tam však onemocněla a skoro rok strávila po nemocnicích. Ve dvaadvaceti letech odešla z domova do Brna, kde dlouhá léta pracovala a kde se i vdala.

Smutné stárnutí

Na filmovou slávu z dob první republiky už Oldřich Nový nenavázal. Nová doba nepřála noblesním pánům, kteří si potrpí na svůj vzhled a dokonalé vystupování. Oldřich Nový jako dělník v továrně, bagrista či družstevní traktorista v montérkách a zablácených holínkách – to k sobě prostě nešlo.

Zůstalo mu především divadlo, domovskou scénou se mu stalo Hudební divadlo v Karlíně. Několik drobných příležitostí mu dala televize a film, ale s obdobím před válkou se to nedalo srovnat.

Když mu v roce 1967 zemřela manželka, těžce to nesl. Do Prahy se ale vrátila dcera Jana, která zůstala otci nablízku až do jeho smrti.

V posledních letech svého života Nový téměř nevycházel ze svého bytu v Maiselově ulici. Nedokázal se vyrovnat se stárnutím, k tomu ho sužovaly různé nemoci. Navštěvovat ho mohla jen Jana. Jedinou výjimku udělal v březnu 1983, kdy do Prahy přijel Miloš Forman natáčet scény k Amadeovi. Se slavným režisérem se setkal pouhých pět dní před svou smrtí. Zemřel 15. března 1983.

S Oldřichem Novým odešla jedna z největších legend předválečného filmu i společenské kultury tehdejší doby.

„Smích je koření života. Dokud se člověk dokáže smát, je opravdu živ.“