Čas jen pro mě

Revoluce požírala vlastní děti

Francouzská revoluce začala roku 1789 voláním po svobodě, rovnosti a spravedlnosti. O čtyři roky později však země připomínala sud se střelným prachem. Král Ludvík XVI. byl popraven, Francie válčila s evropskými monarchiemi a uvnitř republiky propukala povstání.

O moc soupeřili umírněnější girondisté a radikální jakobíni podporovaní pařížskou ulicí. Jedním z nejhlasitějších radikálů byl lékař, politik a novinář Jean-Paul Marat. Ve svém listu Přítel lidu označoval údajné nepřátele revoluce a žádal jejich potrestání. Jeho odpůrci ho vinili z podněcování násilí, včetně zářijových masakrů roku 1792, při nichž dav povraždil stovky vězňů.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Elizabeth Brownrigg: Porodní bába utýrala svou pomocnici k smrti

Setkání s uprchlíky

V červnu 1793 byli girondisté vytlačeni z Národního konventu. Někteří uprchli do Caen, kde tehdy žila také Charlotte.

Vzdělání získala v klášteře a četla antické autory, jejichž hrdinové obětovali život ve prospěch vlasti. Právě v Maratovi začala vidět hlavního původce francouzského neštěstí.

Smrt v léčivé lázni

Dne 9. července odjela Charlotte do Paříže. Ubytovala se v hotelu a koupila si kuchyňský nůž s přibližně třinácticentimetrovou čepelí. Původně chtěla Marata zabít veřejně v Konventu, nemocný politik tam však už nedocházel.

Marat trpěl bolestivou kožní chorobou, zřejmě lupénkou, a proto pracoval doma ponořený v léčivé lázni. Vanu zakrývalo prkno, které mu sloužilo jako psací stůl. Cordayová se k němu dostala pod záminkou, že přináší informace o girondistech shromážděných v Caen. Poprvé ji odmítli, ale večer se vrátila a Marat ji nechal vpustit.

Mladá žena mu začala diktovat jména jeho politických protivníků. Potom vytáhla nůž ukrytý v šatech a jediným úderem ho bodla do hrudi. Zasažený Marat měl ještě zavolat na svou družku: „Pomoz mi, má drahá přítelkyně!“ Během několika okamžiků zemřel. Cordayová se nepokusila utéct a byla zadržena přímo v bytě.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Franz a Rosalie Schneiderovi: Vraždící pár z konce 19. století

„Zabila jsem jednoho, abych zachránila tisíce“

Před revolučním tribunálem vystupovala klidně a trvala na tom, že jednala sama. Svůj čin vysvětlovala přesvědčením, že odstraněním jediného muže zabrání občanské válce.

Výrok připisovaný Cordayové: „Zabila jsem jednoho člověka, abych zachránila sto tisíc,“ se stal symbolem jejího příběhu.

Rozsudek byl předem téměř jistý. Dne 17. července 1793, pouhé čtyři dny po atentátu, byla Charlotte Cordayová na pařížském náměstí Place de la Révolution, dnešním Place de la Concorde, popravena gilotinou. Na popraviště ji odvezli v červené košili určené pachatelům vraždy zástupce lidu.

Historie nezná odpovědi na mnoho otázek

Její plán však dosáhl pravého opaku. Marat se stal mučedníkem revoluce a malíř Jacques-Louis David ho na slavném obraze Maratova smrt zachytil téměř jako světce. Násilí neustalo – naopak následovalo období jakobínského teroru.

Charlotte Cordayová zůstává dodnes rozporuplnou postavou. Byla chladnokrevnou vražedkyní, politickou fanatičkou, nebo idealistkou, která uvěřila, že jediným úderem nože zastaví dějiny? Jisté je pouze to, že svůj čin vykonala sama – a zaplatila za něj životem.

Zdroje informací: pop.culture.gouv.fr; thesciencesurvey.com a francerevisited.com