Čas jen pro mě

Dětství plné hudby a veršů

Marina Ivanovna se narodila 8. října 1892 do vzdělané moskevské rodiny. Otec Ivan Vladimirovič Cvětajev byl historik umění a zakladatel Muzea výtvarných umění v Moskvě.

Matka Marija Alexandrovna, původem z Polska, byla koncertní klavíristka a přála si, aby se dcera vydala hudební cestou. Marina se proto už od dětství učila hře na klavír, ale brzy se ukázalo, že jejím skutečným nástrojem budou slova.

Studovala v Rusku, Německu i Francii, ovládala několik jazyků a poezii začala psát velmi brzy. V osmnácti letech vydala vlastní nákladem první sbírku Večerní album.

„Píšu proto, že nemohu mlčet. Poezie je stav, nikoli povolání.“

 Co by vás ještě mohlo zajímat

Jane Austenová (†41): Žena, která dala lásce rozum a rozumu srdce

Láska, která bolela

Roku 1912 se provdala za studenta a později důstojníka bělogvardějské armády Sergeje Efrona. Měli spolu tři děti – dcery Ariadnu a Irinu a syna Georgije. Do jejich rodinného života však neúprosně zasáhla ruská revoluce a následná občanská válka.

Během hladomoru musela Marina umístit dvě malé dcery do státního sirotčince. Irina zde v roce 1920 zemřela hlady, což byla událost, která básnířku poznamenala na celý život. V jejích textech se od té chvíle stále častěji objevují motivy viny, ztráty a neodčinitelné bolesti.

„Každé dítě, které umře, si bere kus matky s sebou,“ svěřila se básnířka.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Lord Byron: Slavný básník, který měl rád ženy i muže

Léta v Praze

V roce 1922 se jí podařilo emigrovat do Berlína, kde se konečně shledala se svým mužem, pak přesídlili do Československa. Žili v chudobě v malých bytech v Jílovišti a v Horních Mokropsích, ale pro Marinu to byla tvůrčí oáza.

Milovala Prahu, její mosty i kopce. Právě zde vznikly její nejkrásnější básně. Českému národu později složila poklonu v cyklu Verše Čechám, když reagovala na nacistickou okupaci: „Nezemřeš, národe! Bůh tebe chrání.“

Návrat do pekla

Zatímco Marina se v exilu, později žila v Paříži, cítila osamělá a nepochopená, její manžel a dcera Adriana propadli sovětské ideologii a toužili po návratu domů. Marina je následovala v roce 1939. To však byla osudová chyba.

Sovětský svaz ji nepřivítal s otevřenou náručí, ale s podezřením a strachem. Dcera Ariadna byla krátce po návratu zatčena a obviněna z protisovětské činnosti. Byla odsouzena k dlouholetému pobytu v pracovních táborech, kde strávila mnoho let v nelidských podmínkách. Manžel Sergej Efron byl rovněž zatčen, obviněn ze špionáže a spolupráce se zahraničními nepřáteli režimu. V roce 1941 byl popraven.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Stephanie von Hohenlohe (†80): Příliš blízko Hitlerovi

Umírá bez naděje

Když vypukla druhá světová válka, byla s dalšími „nepohodlnými“ osobami evakuována do malého tatarského města Jelabuga. Tam už neměla nic – ani práci, ani přátele, ani naději. Pokoušela se uživit překlady, nabízela se jako kuchařka či pomocná síla, ale marně. Její syn byl to jediné, co ji ještě chvíli poutalo k životu. Ten se nakonec rozhodla dobrovolně ukončit. 31. srpna 1941 se oběsila.

Odkaz ženy, která se nevzdala pravdy

Za svého života byla Cvětajevová nepochopená a často odmítaná. Dnes je považována za jednu z největších básnířek 20. století. Její dílo je studováno po celém světě, její deníky a dopisy patří k nejintimnějším svědectvím o uměleckém i lidském utrpení.

„Nejsem z těch, kdo přežívají. Jsem z těch, kdo hoří.“

Marina po sobě nezanechala jen básně. Zanechala pravdu o ceně, kterou může člověk zaplatit za to, že odmítne lhát o osamělosti, vině, lásce, ztrátě, hladu i strachu. O věcech, které režim považoval za nebezpečné právě proto, že se nedaly umlčet ani kontrolovat.

Zdroje informací: carcanet.co.uk; sites.bu.edu a vsenory.cz