Čas jen pro mě

Teprve Nettie Stevens vědeckými výzkumy potvrdila svou teorii, že o pohlaví je rozhodnuto už v době početí – záleží na chromozomální výbavě mužské spermie.

Ve škole si všimli jejího nadání

Kdo byla tato mimořádná žena, jejíž nepopiratelný přínos pro biologii uznávali kolegové už za jejího života?

O raném dětství toho moc nevíme. Narodila se 7. července 1861 ve Vermontu do rodiny truhláře Efraima Stevense. Byly jí pouhé dva roky, když zemřela matka Julia. Otec se znovu oženil s Ellen Thomson a rodina, do které se narodila další dcera Emmy, se přestěhovala do Massachusetts.

Na veřejné základní škole ve Westfordu si učitelé všimli pozoruhodného nadání této dívky. Otec naštěstí nebránil svým dcerám ve vzdělávání, naopak je poslal studovat. Nettie a její sestra Emmy byly dvě ze tří dívek, které v té době odmaturovaly na Westforfské akademii.

Šetří na další studium

Chytrá dívka toužila po dalším vzdělání. Nejprve začala učit biologii, matematiku, angličtinu a latinu na střední škole poblíž New Hampsire a přitom se snažila co nejvíc ušetřit, aby měla na další studium. Za pouhé dva roky pak absolvovala původně čtyřletý kurz pro učitele. Není třeba zdůrazňovat, že s těmi nejlepšími známkami.

Pak se vrátila domů a opět pracovala jako učitelka. Už dávno předtím se rozhodla, že se bude věnovat vědě. Potřebovala ale dál studovat! Jakmile našetřila další peníze, zapsala se na Stanfordskou univerzitu. Psal se rok 1896 a Nettie už tehdy bylo 35 let! Po úspěšném složení bakalářských zkoušek z přírodních věd se specializovala na studium histologie a cytologie a roku 1900 získala magisterský titul!

Učarovala jí genetika

Nettie zajímala především genetika, kde navazovala na dílo moravského rodáka Gregora Mendela. Ten už koncem 60. let 19. století uveřejnil práci o zákonech dědičnosti. Do té doby však nikdo nebyl schopný prokázat souvislost mezi Mendelovými zákony dědičnosti a úlohou chromozomů.

Když jí Bryn Mawr College poblíž Philadelphie nabídla možnost pracovat na výzkumu chromozomů, neváhala ani okamžik a přestěhovala se. Tam se začala připravovat na doktorát. Vedoucím katedry biologie byl Thomas Hunt Morgan, který později získal Nobelovu cenu právě za práci objasňující úlohu chromozomů v genetice.

Kolegové ji uznávali

Nettie si získala renomé a byla vyslána do Evropy na univerzitu v německém Würzburgu, zabývala se také studiem mořských živočichů v Itálii. V roce 1903 obhájila doktorskou prácí a získala titul PhD. Požádala poté Carnegieho institut o finanční pomoc. Podařilo se jí získat grant ve výši 1000 dolarů, a tak mohla pokračovat ve své práci. Dalších 1000 dolarů získala v roce 1905 jako součást ceny za nejlepší vědeckou práci sepsanou ženou.

Publikovala řadu prací, ve kterých dokazovala, že pohlaví je určováno chromozomy zděděnými od rodičů. Objasnila, že vajíčko má vždy jen jeden ženský chromozom X, spermie může mít buď ženský chromozom X, tak mužský Y. Pokud je vajíčko oplozeno spermií nesoucí chromozom X, narodí se holčička. Když je vajíčko oplozeno spermií s chromozomem Y, přijde na svět kluk.

Paralelně na podobném výzkumu pracoval také Edmund Wilson z Kolumbijské univezity. Nezávisle na Nettie došel ke stejným výsledků v roce 1905.

Život zasvětila vědě

V troce 1912 byla jmenována profesorkou, ale bohužel v té době už u ní naplno propuklo onkologické onemocnění. Zemřela 4. května 1912 ve věku 50 let na rakovinu prsu. Nikdy se nevdala a neměla děti, svůj život zasvětila vědě.

Studenti na ni vzpomívali jako na poněkud plachou a nenápadnou učitelku. Nikdy ovšem nikomu neodmítla pomoc.

Po její smrti napsal Thomas Hunt Morgan rozsáhlý nekrolog pro časopis Science. Stojí v něm: „Z postgraduálních studentů, které jsem měl během posledních dvanácti let, jsem neměl nikoho, kdo by byl stejně schopný a nezávislý ve výzkumu jako slečna Stevenson.“

Místem jejího posledního odpočinku se stal hřbitov ve Westfieldu. Tam leží vedle otce a nevlastní matky.