Čas jen pro mě

Dětství, které zrodilo ironika

Narodil se 1. května 1923 do chudé rodiny rusko-židovských přistěhovalců Leny a Isaaca. Josef Heller vyrůstal v newyorském Brooklynu. Už tehdy se učil vidět svět s odstupem – když nemáte mnoho, naučíte se humor brát jako zbraň i štít.

Isaac Heller pracoval jako řidič dodávky a zemřel roku 1929, to bylo Josephovi pouhých šet let a smrt otce ho poznamenala více, než o tom kdy veřejně mluvil.

Matka Lena se nikdy pořádně nenaučila anglicky a rodina, do které patřili ještě nevlastní sourozenci z otcova prvního manželství – o sedm let starší sestra Sylvie a o čtrnáct let starší Lee, který se narodil ještě v Rusku – měla finanční těžkosti.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Hemingwayovo prokletí: Jak duševní nemoc sužovala spisovatele a jeho rodinu

Válka jako celoživotní jizva

Po ukončení střední školy v roce 1941 strávil rok jako kovářský pomocník, poslíček a úředník. O rok později začal sloužit u armádního letectva a létal jako kulometčík na bombardéru B-25. Prožil věci, které by většinu lidí zlomily – strach, chaos, napětí. Heller to ale později přetavil do svého literárního mistrovství. Když o válce mluvil, říkal:

„Nejhorší část války je to, jak rychle si člověk zvykne na nebezpečí.“

Po válce začal studovat na kalifornské univezitě, kde v roce 1948 získal titul bakaláře umění. V té době už publikoval první povídky. Živil se jako manažer reklamy, později učil angličtinu na univerzitách a po večerech psal. Jeho nejslavnější román Hlava XXII poprvé vyšel v roce 1961.

Co by vás ještě mohlo zajímat

5 věcí, které jste (ne)věděli o Karlu Čapkovi

Úspěch, který mu změnil život

Hlava XXII se okamžitě stala fenoménem. A spolu s ní i Heller. Jenže sláva má dvě strany. 

Spisovatel miloval čtenáře, ale nenáviděl rozhovory, miloval psaní, ale nenáviděl tlak očekávání, miloval úspěch, ale nechtěl být „jen autorem jediné knihy“.

Přestože napsal řadu dalších románů, žádný už nedosáhl takového úspěchu jako Hlava XXII. A Heller se s tím nakonec smířil se svým typickým nadhledem.

„Kdybych věděl, že napíšu jen jednu skvělou knihu, napsal bych ji dřív.“

Co by vás ještě mohlo zajímat

František Palacký (†77): Dvě velké lásky „otce národa“

Nemoc ho zastavila

V roce 1981 onemocněl Guillain-Barréovým syndromem, vzácným autoimunitním onemocněním, které může vést k celkové paralýze. Heller dokonce na nějaký čas ochrnul. Tato skutečnost ovlivnila celý jeho zbývající život – z člověka, který miloval pohyb a společnost, se na nějakou dobu stal muž závislý na pomoci okolí.

„Humor je nejbezpečnější způsob, jak říct pravdu.“

Na nemocničním lůžku psal memoáry Neveselá záležitost (No Laughing Matter), kde s nadhledem popisuje dlouhý a náročný boj s nemocí, pomalé zotavování i vlastní strach a slabost. Kniha vyšla v roce 1986.

Heller a ženy

V soukromí byl Heller výrazná osobnost – okouzlující, chytrý, občas nesnesitelně tvrdohlavý. Kolegyně o něm říkaly, že je to muž, s nímž se buď hodinu smějete, nebo se s ním hodinu hádáte – nic mezi tím.

Oženil se dvakrát. Shirley Heldovou si Josepf Heller vzal v roce 1945 a měli spolu dvě děti, Ericu a Theodora. První manželství se rozpadlo v roce 1981, kdy Heller od Shirley odešel. To bylo krátce předtím, než onemocněl. Rozvedli se o čtyři roky později. 

Během rehabilitace se Heller setkal se zdravotní sestrou Valerie Humphriesovou, se kterou se v roce 1987 oženil a byl s ní až do své smrti. Valerie byla energická, společenská a velmi přímá žena. Heller o ní občas poznamenal:

„Nenechá mě utéct od pravdy – ani když bych rád.“

Přátelé tvrdili, že byl nečekaně praktický. S oblibou vařil a rodina i hosté věděli, že v kuchyni je šéfem on. 

Jeho děti později vzpomínaly, že s ním byla zábava – měl neustále ke všemu poznámky, zpochybňoval každou skutečnost, každé pravidlo. A nikdy se nesmířil s tím, že věci mají být „prostě tak“.

Nebál podívat pravdě do očí

Spisovatel zemřel 10. prosince 1999 na infarkt ve svém domě na Long Islandu krátce po dokončení své poslední knihy Portrét starého umělce, která vyšla až po jeho smrti.

Joseph Heller byl mnohem víc než slavný autor sarkastického bestselleru. Byl to muž, který prožil tvrdé dětství, nebezpečnou válku, osudové lásky, vážnou nemoc – a přesto nás dokázal rozesmát i přimět přemýšlet. Humor podle něj byl způsobem, jak přežít svět, který někdy nedává smysl.

Zdroje informací: cliffsnotes.com; theparisreview.org; nytimes.com; theguardian.com a latimes.com