Čas jen pro mě

„Vztah však zůstal a přenesl se i do mých obrazů a poté i do knížek. V dětství jsem také prožila několik mimosmyslových zážitků a nějak jsem vždy cítila, že jsem tu jen na návštěvě. Vnímala jsem svět mimo realitu a byla jsem takové to citlivé dítě, co vnímá více vrstev života. Moji rodinu to spíše děsilo a tak mě uváděli neustále do reálného světa. Já ale měla vizi, chtěla jsem se stát poustevníkem, žít v lese a malovat a sbírat byliny. Když jsem to řekla paní učitelce v první třídě, zavolala si do školy rodiče. Individualita člověka se tenkrát moc nepodporovala.“ Řekli jí tehdy: „Hlavně nevyčnívej z davu a buď normální,“ což si pamatuje dodnes. „Ale já šla proti proudu a svůj sen jsem si splnila. Žila jsem na samotě na jihu Čech v jedné malé vesničce. Tady se upevnil a naplno rozvinul můj vztah k sobě, lidem a hlavně k přírodě. Dopřála jsem si najít samu sebe a tak jsem začala inspirovat i druhé. Držela jsem se plánu své duše – ne toho, co chtěli ostatní a co se má. Na to potřebujete odvahu a tu jsem někde v sobě našla. I když to bylo těžké, vím, že právě z toho, jak jsem, překonává překážky, jsem uvnitř rostla a tím jsem našla svou vnitřní sílu. Jestli je ale léčivá, to musí posoudit druzí.“

„Nerada se zařazuji do škatulek“

Slovo léčivé však nebylo v jejím případě prvoplánové. „Nerada se zařazuji do škatulek a zdráhám se o sobě tvrdit, že něco léčím. Pokud někoho vyslechnete, zvednete jeho sebevědomí a přivedete ho k pramenu jeho vlastní síly, pak se ten člověk vlastně uzdraví sám. Myslím, že tak je to správné, že o tom ani neví a vy nesbíráte žádné zásluhy pro své ego. Jedna paní mi jednou řekla, že si pověsila můj obraz do pokoje, kde často sedává. Tvrdila, že ji obraz léčí, ale já do něj tento záměr vůbec nevložila. Člověk něco dělá a neví, jak moc to může ostatní ovlivnit. Proto by měl dělat každý nejlépe to, co umí. Jsme odpovědni za energii, která z nás vyzařuje. Teď se mi třeba vybavila přednáška jeho svatosti Dalajlamy v Praze. Lidé ho zahrnovali prosbami o léčení a on řekl nahlas: „Ale já nikoho neléčím, a jestli se tu někdo vyléčí, tak to udělal sám“. A to se mi opravdu moc líbí.“

Paní Mlada Jirásková měla vždycky touhu podělit se s ostatními o to, co ví, což je pro ni dodnes primárně důležitá vlastnost. „Záměrně říkám podělit, ne pomáhat, to je trochu nebezpečné pole. Pomoci můžete jen tomu, kdo pomoci chce, někoho přesvědčovat nemá cenu. A tak když vycítím, že bych mohla svou radou někomu spíše uškodit, nechám ho, aby si na to přišel sám. Vím, že bych mu sice mohla udělat zkratku, ale nebude to pro něj mít hodnotu a nebude si toho vážit. Pak to nemá cenu, poškodíte sebe i jeho.“

Určitě jde přitom i o to, jak myšlenku sdělit a vyjádřit. „To jistě. Já naštěstí nemusím použít vždy jen řeč, mohu to napsat nebo namalovat. Když ucítím, že mohu někomu pomoci, jsem schopna udělat vše. Nedívám se na vlastní výhody, a jdu do toho naplno, ať to stojí, co to stojí. Tohle člověk vycítí. Sny si plnit člověk musí, někdy ho potkávají sami na cestě a vy zjišťujete, jestli si je chcete plnit nebo ne. Mělo by se to objevit zevnitř vaší duše, abyste vydrželi všechny nástrahy a úskalí, která vás čekají.“

„Žiji pořád to, o čem píšu a co doporučuju.“

Když je řeč o úskalích, Vladislava Mlada Jirásková se netají ani tím, že odstěhovat se ze samoty na jihu Čech do Prahy pro ni bylo velké dilema. „Řešila jsem to, když jsem potkala svého muže, který je pracovně vázán na Prahu. Tak jsem se musela rozhodnout… Je hudební skladatel, pracuje na filmové hudbě a učí v zahraničí, takže jsme museli udělat rozumný kompromis. Jezdíme do přírody, jak se jen dá, ale žijeme na okraji Prahy u lesa, což je pro mě – jak já říkám – příměstská divočina. Tady najdete všechny byliny, co potřebujete a do lesa to mám sedm minut. Můj sen žít ve spojení s přírodou se naplnil a já se posunula ve svém životě dál. Musíte se neustále vyvíjet i jako člověk, aby vaše dílo rostlo spolu s vámi. Jakmile ustrnete, vaše cesta se zastaví. Příroda mi vlastně teď vůbec nechybí. Mám zahradu, kytky, pěstuji byliny a do lesa chodím každou chvíli. Nikdy jsem tedy přírodu vnitřně neopustila. Žiji pořád to, o čem píšu a co doporučuju.“

První kniha jí vyšla, v nakladatelství Eminent v roce 2016 s názvem Léčivá domácnost s podtitulem čtyři roční období z pohledu současné ženy. „Možná vypadá, že je spíše určena ženám, ale znám i muže, kteří si ji koupili právě pro sebe. Najdete v ní staré tradice, zvyky našich předků, recepty a návody na léčení těla i Ducha a mé zkušenosti i rady od mé babičky. Všechno to, co jsem se naučila ze života v přírodě. Jsou tu moje zkušenosti z práce s lidmi. Nechybí ani směsi čajů, recepty na tradiční jídla, domácí kosmetiku, tinktury z bylin i cvičení a rady pro zdraví. Jsou tam i moje autorské fotky i obrazy.“

Mohla byste nám z Léčivé domácnosti ocitovat například desatero domácích ctností současné ženy, která si bere zpět svou odvěkou roli a tím uzdravuje sebe samu, domov, rodinu i okolí?   

• Dobro – i špatné věci se mohou stát dobrými
• Otevřenost – nabízí hojnost rozmanitých plodů
• Upřímnost – srdce na dlani
• Spravedlnost – neposuzuje podle vzhledu, ale podle jednání, trestá bezpráví
• Moudrost – z minulosti se učí pro současnost a budoucnost
• Odvaha – navzdory překážkám kráčí dál
• Pokora – zná svou cenu
• Trpělivost – přináší vždy růže
• Víra – hlava směřuje vzhůru
• Láska – nikdy nekončící proces

„V knize Léčivá domácnost teď pro podzimní dny najdete také kapitolu o záři svíček, kde je popsaná barevná symbolika svíček i řeč plamene a vosku, tak jak ji vnímali naši předkové. Například když vám plamen svíčky mihotá, je to výzva k silnější spolupráci na vašem záměru, na kterém pracujete. Svíčka vytekla - to znamená, že jste zvládli zátěž, která na vás doléhá atd. Z podzimních rad si tu můžete přečíst, že nejohroženějším orgánem na podzim je žaludek a slezina, které jsou spojeny se zemí. Emoce, které jsou spojeny se žaludkem, je naše nejistota a přehnaná touha po soucitu. Stres a nejistota, tréma nebo velké vypětí, to vše cítí náš žaludek.“

Dá se uvolnění napětí v oblasti žaludku řešit i aromaterapií, kterou se též zabýváte? „Jistě. Použijte třeba dva zaručené oleje.
Prvním je Hořký pomeranč, jehož vůně pomáhá slezině a žaludku. Na 50 ml základního, nosného, mandlového oleje nakapejte 15 kapek éterického oleje, který důkladně promíchejte. Vyrobíte si tak krásně voňavý masážní olej, kterým pravidelně masírujte břicho i plosky nohou.
Nebo zvolte Kadidlo. Éterický olej z kadidla nakapejte v množství 5 kapek do vody v aromalampě. Vůni nechte volně odpařovat. Uvolní stres, napětí a uklidní vaše nervy.“

„Na podzim je třeba vnímat hodně přírodu“

Co dál doporučujete teď v závěru roku, aby nám bylo dobře? „Na podzim je třeba vnímat hodně přírodu, i když jsme ve městech nebo často v uzavřených místnostech. Padající listy ze stromů k nám promlouvají svojí symbolikou a nabádají nás, abychom jako to dělají stromy, pustili to, co nepotřebujeme. Zbavovat se své zátěže je hodně důležité, zvláště v oblasti mentální. Důležité je také vyčištění těla, tak jak to děláme na jaře. Na to je dobré lněné semínko, které přes noc namočte - 2 polévkové lžíce do ¼ l studené vody. Ráno semínko svařte 3 minuty a odstavte na 10 minut. Poté sceďte a odvar vypijte na lačný žaludek po dobu 14 dnů. K tomu popíjejte bylinkový čaj na játra. Ostropestřec mariánský nebo čekankový kořen. Zlepší se vám trávení a posílíte imunitu pro nadcházející zimu. Jezte také minimum sladkého a vynechejte úplně bílou mouku i alkohol. Pokud zvládnete, můžete očistný proces ještě protáhnout o týden. Takže celková očista organismu může trvat 3 týdny. K tomu pochopitelně jezte stravu, tak jak jste zvyklí. Určitě byste neměli zapomínat za kyselé zelí a jíst hodně ryb. Z bylin sbírejte kořeny, kam ukládá rostlina na podzim svou sílu. Kořen čekanky na játra nebo kořen lopuchu, ze kterého udělejte odvar třeba na omývání pokožky trpící na akné nebo ekzém. Najít můžete i kořen kostivalu, který zpracujte na mast pro bolavé klouby.

Ani nás moc nepřekvapilo, že paní Jirásková relaxuje zase prací, jak nás ujistila. „Respektive relaxuji jiným druhem práce. Když si potřebuji odpočinout od psaní článků nebo knih, tak usedám k čistému plátnu. Od malování pak pokukuji a promýšlím, co napsat. Docela hodně času mi zabere i Druidská škola pro ženy, která začala opět v říjnu tohoto roku. Je založena na starých tradicích a kořenech našeho národa, ve kterých vidím velký poklad a duši toho, co nám odkázali naši předkové. To znamená, že učím ženy znalostem o bylinách, svátcích a sdílení svých zkušeností v ženském kruhu. Vlastně tím stále pokračuji ve své knize Léčivá domácnost, kde dávám ženám prostor pro uvědomění si své léčivé, vnitřní síly. A když neučím ani ve škole, tak sbírám náměty na novou knihu, což mi trvá několik měsíců. Snažím se co nejvíce věnovat také svým třem vnukům, což je nejkrásnější čas. Povídáme si, čteme a hrajeme si, chodíme do přírody. Učím je všímat si barvy stromů, jak se pohybuje listí, posloucháme šumění lesa. Nechávám je svobodně projevit se. Moc jim do toho nepovídám, jsem hodně tolerantní babička.“

Řídí se MOTTEM: Být dobrým člověkem! „V tom je obsažené vše, lidský soucit, otevřenost, důvěra i práce na sobě. Také jsem nedávno někde napsala, že v tradicích a zvycích našeho národa je ukrytá moudrost a duše naší země. Tuto myšlenku promýšlím stále hlouběji. Důležité je vyprávět si a číst příběhy, pohádky a sdílet své osobní zkušenosti s ostatními. Jak na toto zapomeneme, nebudeme vědět, kdo jsme a kam patříme.“

 

Na další zajímavé rady se můžete těšit další týden. Zatím vyzkoušejte Polévku z řepy z knihy Síla léčivých polévek.