Čas jen pro mě

Juan Carlos se narodil v italském hlavním městě Římě dne 5. ledna 1938 jako vnuk tehdejšího španělského krále Alfonse XIII., tedy jako další následník v řadě rodu Borbón, jenž ve Španělsku vládne už od roku 1700.

Diktátor Franco se přepočítal

Tatínek, hrabě barcelonský, Juan de Borbón, si vzal za manželku doňu Marii Mercedes Bourbonsko-Sicilskou z rodu Bourbonů „Obojí Sicílie“, matku budoucího krále – tedy našeho Juana Carlose I. A právě on byl jmenován nástupcem španělského poválečného diktátora Francisca Franca.

Slavný generalissimus Franco přitom doufal, že právě Juan Carlos, jemuž jako právoplatnému dědici španělského trůnu nabídl vládu už roku 1960, zavládne v zemi po jeho smrti jako absolutní monarcha. Jenomže, když roku 1975 Franco zemřel, Juan Carlos nastoupil na trůn jako zjevný demokrat: vyhlásil referendum o politické reformě, které v jeho zemi definitivně otevřelo přechod k demokracii.

Svatba s řeckou princeznou

Manželkou Juana Carlose je od 14. května 1962 princezna Sofie (narozená 2. listopadu 1938 v Athénách), která je nejstarší z potomků řeckého krále Pavla a jeho ženy Frederiky Brunšvické. Potenciálnímu královskému páru se nejprve narodily dvě dcery, infantka Elena (nar. 20. prosince 1963 v Madridu) a infantka Cristina (13. června 1965 tamtéž). Teprve potom přišel dlouho očekávaný syn a následník Filip, který se narodil 30. ledna 1968 v Madridu.

Sofie má dva sourozence, bratra Konstantina, posledního řeckého krále, a sestru Irenu, která se nikdy neprovdala a od matčiny smrti žije u sestry v Madridu.

Princezna Sofie trávila převážnou část svého dětství v Africe, konkrétně pak v Egyptě a také v Jihoafrické republice. Proč? Její královská rodina tam prchla před hrůzami druhé světové války. Po návratu do vlasti Sofie studovala na Aténské univerzitě a v roce 1960 se zúčastnila Olympijských her v Římě. Pak se vdala.

Hlava pomazaná

Jako každý správný evropský král v historii se po svém nástupu na trůn stal také Juan Carlos „hlavou pomazanou“, jak to známe z pohádek. K onomu slavnému rituálnímu pomazání došlo 27. listopadu 1975 ve starobylé katedrále San Jéromino el Real v Madridu, hlavním městě Španělska. Obřad se nazývá „Mše Ducha Svatého“ čili „Misa de Espíritu Santo“ po španělsku. Jedná se o místní tradiční ekvivalent korunovace. Teprve po něm mohl Juan Carlos s přídomkem „I.“ nastoupit na španělský trůn. 

Svou autoritou rozbil spiknutí

Přestože je role panovníka ve Španělsku pouze reprezentativní, král Juan Carlos I. měl vždy obrovskou autoritu. V únoru roku 1981 díky ní zcela rozbil povstání stoupenců někdejšího frankistického režimu, jemuž stál v čele Antonio Tejero Molina, podplukovník Guardia Civil, čili Civilní gardy. To její ozbrojení členové, v čele s Molinou, agresivně vnikli do budovy parlamentu, kde právě probíhalo hlasování o kandidátovi na nového předsedu vlády.

A vidíte: stačilo pouze to (alespoň navenek), že silný král Juan Carlos tehdy v bezprostředním televizním vystoupení ostře odsoudil jejich jednání a jednoznačně se postavil za demokracii a za reformy. V tu chvíli útočníci „stáhli ocas“, jak se říká, a vrátili se zpátky do svých kasáren. Krize byla zažehnána. 

Kontroverzní lov slonů i zpronevěra peněz

Zatímco Juan Carlos se jako král vždy těšil oblibě a velké popularitě, v posledních letech je dynastie stále více v obecné nemilosti. Může za to i současný král Filip, jehož první velký veřejný skandál se týkal lovu ohrožených afrických savců – slonů. Nejenže si na kontroverzní výpravě na slony v dubnu roku 2012 zlomil nohu, a tím přitáhl pozornost médií, ve své povýšenosti se odmítl omluvit za kontroverzní lov. No, nakonec to udělal, ale pod tlakem veřejnosti.

Filipovou manželkou, nynější španělskou královnou, je už jednou rozvedená bývalá televizní moderátorka Letizia. 

K Filipovu prohřešku se navíc přidal další skandál z řad španělské královské rodiny: zpronevěra peněz! Velkých peněz. Přes nadaci Instituto Nóos, kterou vedl v letech 2004 až 2006, provedl zpronevěru králův zeť Iňaki Urdangarina. Obviněn byl posléze z toho, že využíval vlivných známostí k soukromému získávání veřejných zakázek na Mallorce. U soudu se dost otevřeně hovořilo o rozsáhlých daňových únicích a praní špinavých peněz. V této souvislosti byla dokonce vyslýchána i králova dcera Cristina.

Juan Carlos proslul milostnými skandály

Podle médií španělský král abdikoval zejména s ohledem na několik svých posledních milostných skandálů. Vyšlo třeba najevo, že král měl plných deset let tajnou stálou milenku, o 28 let mladší německou filantropku Corinu zu Sayn-Wittgenstein. Král se chtěl dokonce rozvést se svou ženou Sofií, ale nakonec prý ho odradil královský protokol.

S princeznou Corinou, která titul získala po bývalém manželovi, se potkal na safari v Mozambiku. Do Afriky pak spolu ostatně zajížděli opakovaně. Tahle dáma však byla jen pověstnou špičkou ledovce. Zkoušel to prý třeba i na princeznu Dianu a řadu jiných dam zvučných jmen.

Král pěti tisíců milenek

V souvislosti s oslavou jeho osmdesátých narozenin se v médiích bohatě propíralo, že donchuán Juan Carlos měl za svů život nejméně 5000 milenek. Však také spisovatel a bývalý vysoký armádní činovník Amadeo Martínez Ingléz o něm vydal předloni knihu s názvem „Juan Carlos I.: Král pěti tisíc milenek“. Prý je to kniha objektivní, neboť se tu opírá mimo jiné o zprávy špiónů generála Franca.

Tehdy jen během studia na vojenské akademii svedl 332 žen, což jsou v průměru 4 milenky týdně. „Slušný výkon i pro pornoherce!“ píšou noviny. Sexuální apetyt mu vydržel i do pozdního věku: podle Ingléze měl v rozmezí let 2005 až 2014 minimálně 191 různých slečen či paní. Spekuluje se také, že Juan Carlos počal dobrých 20 levobočků. Někteří se dokonce otcovství domáhají u soudu.

Abdikace „ze zdravotních důvodů“?

O tom, že oblíbeného „starého“ krále Juana Carlose stíhají zdravotní problémy už delší dobu, se oficiálně vědělo. Jeho úřad se netajil tím, že v posledních letech svého panování musel podstoupit více než desítku operací. V rámci nich dostal nové oba kyčelní klouby, chirurgové mu opakovaně řezali kolena, k tomu se přidala vyhřezlá ploténka a dokonce i nádor na plicích. Lékaři ho odborně odstranili a dobrá zpráva je, že se jednalo o nádor nezhoubný.

V této souvislosti se na veřejnosti o jeho abdikaci mluvilo stále častěji, na druhou stranu však král Juan Carlos něco takového jako abdikaci vždycky odmítal. Dovedlo ho k tomu i veřejné mínění, které se postupně z větší části přiklonilo k jeho synovi? Král, který pak abdikoval oficiálně ve Filipův prospěch, své zdravotní problémy v této souvislosti nikdy nezmínil.

A tak, když po téměř čtyřicetileté vládě, abdikoval dne 2. června 2014 starý král Juan Carlos I. ve prospěch svého syna Filipa, premiér Mariano Rajoy pouze upřesnil, že tak činí z „osobních důvodů“. Sám král pak ve svém následném televizním a rozhlasovém projevu k národu – hodinu po poledni – mimo jiné pronesl: „Je na čase, aby se do popředí dostala mladší generace.“

Uznalá španělská vláda přitom rozhodla, že titul krále si Juan Carlos – i po abdikaci – uchová nadále. Doživotně. Stejně tak mu zůstalo prestižní oslovení „Vaše Veličenstvo“. Tyto pocty se vztahují i na jeho ženu, královnu Sofii.

Rodina je poznamenána handicapy i fatální tragédií

„Jeho“ doživotní „Veličenstvo“ Juan Carlos má dvě sestry: Pilar a Margaritu, které obě po celý svůj život užívají titul „infantka“. Maria del Pilar, vévodkyně z Badajozu, je vdaná a má pět dětí. Její sestra Margarita, vévodkyně ze Sorie a Hernani, je také vdaná a má dvě děti. Na rozdíl od své sestry je ale od narození slepá, což je vykoupeno talentem pro řeči: plynně hovoří devíti jazyky.

Král měl také mladšího bratra Alfonsa, který však zemřel už jako čtrnáctiletý. Oficiální verze zní, že „na následky nešťastné náhody“. A jak se to stalo? Bratři prý spolu čistili revolver, který náhle vystřelil. Z hlavně vylétla střela, kterou byl Alfons smrtelně zasažen.