Mocný muž, posedlý dědicem
Muhammad Rezá Pahlaví byl posledním íránským šáhem – mužem moci, luxusu a velkých politických ambicí. Chtěl Írán osvobodit od feudálních zvyklostí, otevíral zemi západním vlivům a na první pohled proměňoval bývalou perskou říši v moderní stát. Nejvíc peněz ale proudilo do rozvoje velkých měst a potenciálních turistických míst. Vzdálených venkovských regionů se změny nedotkly.
V okolí šáha bujela korupce, šířil se klientelismus. To vše se nakonec obrátilo proti němu. Mohutné demonstrace vedené jeho protivníky a šíitskými duchovními krvavě potlačovala šáhova armáda a bezpečnostní složky. Nakonec v lednu 1979 byl šáh nucen odjet z Íránu. Nejprve se léčil s rakovinou v USA, ale nemoc už byla v pokročilém stadiu. V březnu 1980 se usadil v Egyptě, kde se podrobil operaci. 27. července 1980 v Káhiře zemřel. Bylo mu šesedát let.
Stejně dramatický jako jeho pád byl ale i jeho soukromý život. Tři manželství, dva bolestivé rozvody, zlomená srdce, tlak dynastie a posedlost dědicem. Příběh žen po jeho boku je z jejich strany kronikou lásky, povinnosti i osamění.
První manželka: Princezna z pohádky
Když si teprve dvacetiletý následník trůnu v roce 1939 bral o dva roky mladší egyptskou princeznu Fawzíju (1921–2013), svět sledoval svatbu století, která se podobala orientálním pohádkám. Fawzíja byla krásná, vzdělaná, pokorná – ideální reprezentativní choť. Realita byla jiná. Šlo samozřejmě o politický sňatek, ne o žádnou velkou lásku.
Íránský dvůr Fawzíju dusil, cítila se tam osamělá a opuštěná, musela se přizpůsobit místním zvykům. Tchyně a švagrové ji dusily, její manžel byl chladný, soustředěný na moc a rozšiřování dynastie. Dva roky po svatbě usedl na trůn a Fawzíja se stala manželkou šáha.
Jediné dítě, dcera Šáhnáz se narodila v říjnu 1940. Dědice se od ní šáh nedočkal. To byl zřejmě hlavní důvod rozvodu v roce 1946. Fawzíja už ale tou dobou rok žila v Káhiře, kam odešla údajně si léčit malárii. Pro Írán to byl politický neúspěch, pro Fawzíju osobní úleva.
Tři roky po rozvodu se Fawzíja znovu provdala za plukovníka Ismaila Širína. Žili střídavě v Káhiře a Alexandrii a měli dvě děti, dceru – i syna.
Druhá manželka: Žena, kterou zlomila nemožnost být matkou
Bylo veřejným tajemstvím, že šáh měl řadu milenek, převážně z řad hereček a žen z vyšší společnosti. Sorája jeho aféry nesla těžce.
Rozvod v roce 1958 byl veřejným dramatem. Sorája odešla se slzami. Nikdy se zcela nevzpamatovala – zbytek života strávila osamělá v Evropě s občasnými milenci, obklopená luxusem, ale bez rodiny.
Co by vás ještě mohlo zajímat
Sorája Esfandiárí-Bahtijárí (†69): Princezna se smutnýma očima
Třetí manželka: Císařovna, která vše unesla
Farah Diba, která se stala první císařovnou v moderní historii Íránu, ohledně milenek zvolila strategii mlčení a důstojnost. Kdo byla žena, u níž kromě krásy a inteligence našel šáh to, co potřeboval – loajální partnerku?
Skoro o dvě desítky let mladší Farah Diba (*1938) pocházela z rodiny důstojníka íránských císařských ozbrojených sil. Po ukončení prestižní francouzské střední školy v Teheránu začala studovat architekturu v Paříži. Právě tam na íránském velvyslanectví mu v roce 1959 byla představena. Ještě téhož roku ji šáh požádal o ruku.
Také třetí svatba v prosinci 1959 byla velkolepá, jak se na monarchu sluší. A šáhova rodina jásala, protože Farah už deset měsíců po svatbě porodila prvního syna Kýrose. Následovala dcera Farahnaz, syn Alí a dcera Lejla. Farah se zapojila i do práce, podporovala emancipaci žen a věnovala se charitě.
Zatímco šáh stárnul a nemoc ho oslabovala, Farah držela rodinu i dvůr pohromadě.
Byla to ona, kdo s ním odešel do exilu po pádu monarchie – a zůstala po jeho boku až do smrti. V současné době žije ve Spojených státech.
Muž, který chtěl všechno, a ztratil skoro vše
Muhammad Rezá Pahlaví měl moc, bohatství i ženy, ale jeho život ukazuje, že ani trůn nezaručí štěstí. Každá z jeho manželek zaplatila vysokou cenu: jedna osaměním, druhá zlomeným srdcem, třetí vyhnanstvím.
A on? Vládl jedné z nejstarších civilizací světa, a přesto skončil bez trůnu, bez vlasti. Zemřel v exilu, daleko od paláců, obklopen svou rodinou. Příběh šáha je tak nejen politickou tragédií, ale i intimním dramatem o lásce, povinnosti a ztrátách, které neomlouvá ani koruna.
