Čas jen pro mě

Formální manželství

Francouzská revoluce rozbila celou královskou rodinu, z níž přežila jediná dcera, která se musela vyrovnat s traumatem a tragédií rodinného osudu.

Marie Antoinetta byla patnácté ze šestnácti dětí rakouské císařovny Marie Terezie. Ještě jako dítě byla zasnoubena s následníkem francouzského trůnu, pozdějším králem Ludvíkem XVI. V roce 1770 se uskutečnila svatba. Nevěstě bylo pouhých 14 a ženichovi 15 let.

Manželství však zůstalo dlouho bezdětné a mladý princ a později král se manželské ložnici vyhýbal. Zřejmě tu hrály roli Ludvíkovy fyzické a zřejmě i psychické problémy.

První dítě se narodilo až v roce 1778, čtyři roky po Ludvíkově nástupu na francouzský trůn. Marie Terezie sice nebyla očekávaným synem, ale poskytovala matce tolik potřebnou citovou oporu.

Marie Terezie (†63): Erotická císařovna

Kdo byl otcem jejího syna?

V roce 1781 Marie porodila dědice trůnu Ludvíka Josefa. Marie se svým dětem věnovala, ačkoli jí přísný královský protokol často bránil v každodenní péči o ně. Když mohla, uchýlila se s dětmi do Petite Trianon, malého zámku ve Versailles, který jí Ludvík daroval.

Švédský diplomat Axel von Fersen vstoupil do srdce (a ložnice) mladé královny v roce 1783. Narození Ludvíka Karla v roce 1785 rozvířilo po celé Francii pomluvy, že jde o Fersenova syna. O rok později přišla na svět Sophie. Nebyl jí ani rok, když zemřela.

V létě 1789 došlo k další velké tragédii pro královský pár – sedmiletý následník trůnu Ludvík Josef zemřel na tuberkulózu páteře. Rodiče měli málo času na truchlení, protože jen několik týdnů po Ludvíkově smrti se Francií přehnala revoluce.

Kateřina II. Veliká (†67): Messalina severu

Revoluce rozbila rodinu

Ludvík XVI. byl držen odděleně od své rodiny a v lednu 1793 byl popraven.

Marie Antoinetta zpočátku mohla zůstat se svými dětmi, úřady je však brzy rozdělily. Její syn Ludvík Karel byl zavřen v temné, zapáchající komoře, kde dostával skromné příděly jídla, nemohl se s nikým setkávat a jeho věznitelé ho psychicky a fyzicky týrali.

U izolovaného a vystrašeného chlapce se začaly projevovat známky citové nestability. To se ještě zhoršilo, když byl vězniteli donucen falešně obvinit matku a tetu (sestru svého otce) ze sexuálního zneužívání!

Jeho výpověď byla zahrnuta do soudního procesu s Marií Antoinettou, která toto obvinění se zlomeným srdcem zuřivě popírala. Po vyčerpávajícím dvoudenním procesu byla obviněna ze zločinů proti státu a 16. října 1793 následovala svého manžela na gilotinu.

Ferdinand I. Dobrotivý (†82): Flegmatický císař působil slabomyslně

Král žije!

O necelé dva roky později, v červnu 1795, desetiletý Ludvík Karel zemřel, pravděpodobně na tuberkulózu zhoršenou špatným zacházením. Po pitvě propašoval soucitný lékař dětské srdce z vězení, odkud se vydalo na dvě století dlouhou cestu, aby nakonec spočinulo vedle hrobu rodičů v pařížském kostele Saint-Denis.

Příznivci francouzské monarchie věřili, že chlapec zázračně unikl svým věznitelům a že místo něj bylo použito tělo jiného mrtvého dítěte.

O „ztraceném dauphinovi“ bylo vydáno více než 500 knih a koncem 19. století dokonce na toto téma vycházel i měsíčník. Osud Ludvíka Karla zaujal spisovatele Marka Twaina, který se o něm zmínil v knize Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna.

Teprve v roce 2000 přesvědčivé lékařské důkazy tuto teorii ukončily. Vědci použili DNA královských příbuzných (a také pramen Mariiných vlasů), aby ji definitivně přiřadili ke vzorku odebranému ze zachovaného srdce Ludvíka Karla, čímž jednou provždy dokázali, že mladý princ neutekl.

Následník Rudolf: Spáchal sebevraždu s „double“ milenkou

Dvacet minut královnou

Jediná přeživší dcera královského páru Marie Terezie Šarlota byla až do prosince 1795 držena ve vězení bez informací o osudu své rodiny. Pak byla krátce před sedmnáctými narozeninami propuštěna a poslána do matčina rodného Rakouska.

V roce 1799 se na naléhání rodiny provdala za svého bratrance Ludvíka, vévodu d'Angouléme. Manželství nebylo šťastné a zůstalo bezdětné. Manželé strávili několik let v exilu ve Velké Británii a do Francie se vrátili v roce 1814, když se Mariin tchán (bratr jejího popraveného otce) Karel X. stal králem po abdikaci Napoleona Bonaparta v rámci tzv. bourbonské restaurace.

Během revoluce v roce 1830 si královskou korunu na hlavu krátce nasadil i Mariin manžel, a to když jeho otec odstoupil z trůnu. Marie však byla královnou pouhých dvacet minut – než její manžel abdikoval ve prospěch svého synovce Jindřicha.

Životní tragédie Marii Terezii Šarlotu hodně olivnily. Stala se z ní podezřívavá a poněkud zahořklá žena. Po smrti manžela v roce 1844 strávila zbytek života v exilu a střídala královské dvory. Zemřela ve věku 72 let v říjnu 1851 a byla pohřbena vedle svého manžela na území dnešního Slovinska.

Zdroje informací: history.com, biography.com