Čas jen pro mě

Gertrude Belle Elion se narodila roku 1918 v New Yorku. Její otec Robert byl původem z Litvy a do Ameriky přicestoval se svou rodinou už jako malé dítě. Gertrudina matka Bertha pocházela z Polska a na půdu nového světa vkročila v roce 1914 jako čtnáctiletá dívka.

Medicínu šla studovat kvůli dědečkovi

Když se Gertrude narodila, její rodiče už stáli pevně na svých nohou. Velké přičinění na jejich dobré finanční situaci měl Robert, který si zřídil vlastní stomatologickou praxi. „Prvních sedm let jsem strávila ve velkém bytě na Manhattanu, kde měl můj otec zubní ordinaci, s ní sousedil náš byt,“ vzpomínala Getrude po letech.

V roce 1929 se život rodiny Elionů výrazně změnil, protože přišli o většinu svých peněz při krachu burzy na Wall Street. Dívčiny možnosti dalšího vzdělávání po střední škole tak byly hodně ohroženy. Naštěstí se díky svému výbornému prospěchu dostala na nedalekou bezplatnou vysokou školu Hunter College. Jako hlavní obory si zvolila medicínu a chemii.

Ke studiu právě těchto předmětů ji podnítila smrt dědečka, která ji zasáhla během jejího dospívání. Zemřel na rakovinu žaludku. „Řekla jsem si, že už nikdo nesmí trpět jako trpěl on,“ zdůvodnila Elion své rozhodnutí. Do té doby nejevila o vědu zájem.

Testovala majonézu

Přestože absolvovala s vyznamenáním, nepokračovala na postgraduální studium, neměla na něj dostatek peněz. Jejích patnáct žádostí o finanční podporu bylo zamítnuto. Bohužel i vyhlídky, že by ji někde zaměstnali, byly velmi nízké. Kvůli hospodářské krizi nebylo dostatek pracovních míst a pokud už se nějaké vhodné objevilo, Gertrude nepřijali, protože byla žena.

„Jste kvalifikovaná. Nikdy předtím jsme však neměli v laboratoři ženu. Myslíme si, že byste tu působila rušivým dojmem,“ bylo časté odůvodnění u pracovních pohovorů, ze kterých odcházela Gertrude jako poražená. Body k dobru získala jako asistentka v potravinářské laboratoři, kde pracovala jen dočasně a zadarmo. Jejím hlavním úkolem bylo testování kyselosti okurek a správné barvy vaječných žloutků určených k výrobě majonézy.

Zázračný lék a těžké dilema

Pak vypukla druhá světová válka a pracovních pozic pro ženy bylo rázem více. V roce 1944 nastoupila jako biochemička do výzkumných farmaceutických laboratoří Burroughs Wellcome. Pod vedením lékaře a chemika George H. Hitchingse vyvinula roku 1950 protinádorová léčiva – tzv tioguanin, který pomáhá v boji proti akutní leukémii, a merkaptopurin, který léčí Crohnovu chorobu nebo ulcerózní kolitidu.

Během své služby v Burroughs Wellcome pokračovala ve večerním dálkovém studiu na New York University Tandon School of Engineering, kde si chtěla udělat doktorát. Po několika letech dojíždění jí bylo ovšem oznámeno, že pokud se nestane studentem denního studia, nebude moci postgraduální studium dokončit.

Gertrude tak musela řešit velké dilema. Doktorát, nebo práce v laboratoři? Vzhledem k tomu, že v té době měly ženy vědkyně horší postavení než vědci mužského pohlaví, bylo její rozhodování velmi obtížné. Nakonec dala přednost práci.

Nobelova cena

Její tým, složený z kolegů Jamese W. Blacka, farmaceuta a již zmíněného doktora Hitchingse, vyvinul pyrimethamin, medikament na léčbu malárie, a alopurinol používaný k léčbě dny.

Další léky, které vznikly pod rukama Getrude Elion, jsou aciclovir proti herpes virům, planým neštovicím a pásovému oparu a azathioprin, který zabraňuje imunitnímu systému odmítat nové orgány – bez něj by nemohly být vykonávány transplantace. Trio vědců tak výrazně přispělo k záchraně milionů životů! Za výsledky svého letitého výzkumu, tak podstatného pro vědu a lidstvo, obdrželi Gertrude a její kolegové Nobelovu cenu za medicínu (1988).

„Mé odměny už přišly s náštěvami dětí, které přežily leukémii, se setkáními s pacienty delší dobu po transplantací ledvin a sledováním, jak aciclovir zachraňuje životy a mírní utrpení.“

Paradoxně až po tomto ocenění obdržela čestný titul PhD. z New York University Tandon School of Engineering – téže školy, která jí před lety dala již zmíněné ultimátum. Rok před svou smrtí dostala Elion titul doktorky věd i z Harvardovy univerzity.

Ani po oficiálním odchodu do důchodu téměř neopustila laboratoř. Ve výzkumu pokračovala dál skoro na plný úvazek. V 90. letech minulého století sehrála významnou roli ve vývoji AZT, jednoho z prvních léků používaných k léčbě HIV a AIDS. 

Jaké bylo její soukromí?

Brzy po absolvování vysoké školy se Getrude seznámila se studentem statistiky Leonardem Canterem, se kterým si mezi lety 1937 až 1941 vyměnila na 300 milostných dopisů (nevyznávali si v nich jen lásku, psali si i o termodynamice).

Když měli krátce před svatbou, byla Leonardovi diagnostikována infekce srdečních chlopní. Jeho smrt 25. června 1941 byla pro mladou vědkyni obrovská rána. Nikdy si pak nikoho nevzala, děti také neměla.

Jelikož neměla rodinu, mohla se ve volném čase naplno věnovat svým koníčkům, jakými byly fotografování, cestování, opera, balet anebo poslech hudby. Jednou z jejích vášní bylo také povzbuzování dalších žen, aby se věnovaly vědecké kariéře.

Zemřela roku 1999. Osudným se jí stalo krvácení do mozku.