Čas jen pro mě

Podporují čeští zaměstnavatelé ženy v práci? Nebo o tom víc mluví než dělají? 

„Ženy mohou a chtějí pracovat, mají ty správné požadované dovednosti. Často ale svůj potenciál nemohou v práci realizovat z důvodu nedostatečné flexibility nebo podpory. Začátkem letošního roku jsme se zeptali zaměstnavatelů, zda a jak podporují ženy v práci, jaké jsou jejich cíle v oblasti rovného odměňování žen a mužů nebo v oblasti zastoupení žen na manažerských a seniorních pozicích.

V porovnání s ostatními evropskými zeměmi na tom nejsme v České republice nejlépe.

Z dat průzkumu ManpowerGroup vyplývá, že v ČR se 87 % zaměstnavatelů alespoň nějakým způsobem věnuje ženám v práci, ale například v oblasti mezd a rovného odměňování nemá téměř dvě třetiny firem stanoveny žádné cíle.

Přitom jde o oblast, která by zasloužila zvláštní pozornost. V ČR také minimálně sledujeme počet žen v managementu a na seniorních pozicích. Čím větší firma, tím větší mají šanci ženy získat seniorní/manažerskou pozici, tím větší je ovšem také pravděpodobnost nerovné mzdy.“

Vidíte po pandemii nějaký posun co se týká flexibilních forem zaměstnávání? 

„Nejenže jsou ženy ty, které v domácnosti zastávají více povinností, ale také byly jejich pracovní role pandemií nejvíce ovlivněny.

Celosvětově vidíme úbytek žen v práci, zejména v odvětvích, které jsou tradičně zastoupeny ženami, jako je školství, zdravotnictví a pohostinství, ale také v oblasti technologií, logistiky a prodeje, kde jsou ženy zastoupeny méně.

V našem průzkumu jsme položili také otázku, jakým způsobem zaměstnavatelé podporují flexibilitu v práci, která je (nejen) pro ženy klíčová. Pouze pětina (!) firem v ČR podporuje flexibilitu v práci, vyšší flexibilita, 32 %, je v sektoru bankovnictví, financí, pojišťovnictví a realit, 21 % pak v maloobchodu a velkoobchodu, a spíše ve velkých společnostech. Stále zde mají zaměstnavatelé velký prostor pro větší flexibilitu.“ 

Vyrovnávají se odměny ženských a mužských pracovních výkonů? Kde lze hovořit o úspěchu a kde to nejvíc "drhne"? 

„Průměrná míra nerovnosti v odměňování žen a mužů (tzv. gender pay gap) je v EU 14,1 %. V Česku je tato míra dokonce 18,9 %. V meziročním srovnání se odměňování lehounce srovnává, nastoupili jsme na velmi mírný pozitivní trend, ale pokud bychom pokračovali stejným tempem, tak se ženy v Česku dočkají rovné odměny nejdříve za 100 let.“

Domníváte se, že bez povinných kvót u vedoucích pozic žen, případně dalších státních a legislativních intervencí, se neobejdeme? 

„Státy Evropské unie se shodly na návrhu, aby ženy tvořily alespoň 40 % členů vedení společností obchodovaných na burze. Nyní je to v průměru mnohem méně – asi 15 %. Osobně nejsem zastáncem kvót, nicméně dokud se nezmění nastavení zaměstnavatelů, budou zřejmě potřeba. 

Každý zaměstnavatel může i bez kvót prověřit, zda jsou jeho výběrová řízení otevřená skutečně pro každého, například vč. žen, které se snaží skloubit péči o rodinu s prací.

Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem stojí ve středu zájmu dnešních zaměstnanců, nejen žen. Do výběrových řízení tak mohou získat více kvalitních uchazečů s požadovanými dovednostmi.“ 

Jak změní český pracovní trh, respektive zaměstnávání žen, konflikt na Ukrajině? 

„Je naší povinností se v kontextu posledních týdnů zamyslet nejen nad tím, jak můžeme pomoci ženám (a matkám) v práci, ale také nad tím, jak můžeme pomoci ženám, které byly nuceny opustit svůj domov z důvodu válečné agrese.

Věříme, že si zaměstnavatelé uvědomí, že díky flexibilitě mohou získat tolik žádané zaměstnance.

Naše doporučení? Ptejte se na preference lidí, které chcete získat jako zaměstnance, umožněte lidem maximální možnou flexibilitu a usilujte o to, aby vaši zaměstnanci mohli snadno sladit práci a péči o svou rodinu. A nezapomeňte na rovnou odměnu.“