Jak poznat mrtvici? A znáte pravidlo BE FAST?

Životní styl / Zdraví

Jak poznat mrtvici? A znáte pravidlo BE FAST?

datum: 27. 10. 2026 11:12 autor: Markéta Vavřinová

U cévní mozkové příhody neboli mrtvice rozhodují o rozsahu následků doslova minuty. Přesto lidé její varovné příznaky často nerozpoznají nebo podceňují a místo okamžitého přivolání pomoci čekají, zda obtíže samy neodezní. Pozdní zahájení léčby může znamenat, že pacient zůstane na vozíčku nebo nedokáže komunikovat. Jak mrtvici včas rozpoznat, proč na nic nečekat a především proč nejezdit do nemocnice po vlastní ose?

Když rozhodují minuty

U léčby mrtvice je naprosto zásadní, jak rychle se povede léčbu zahájit. Právě to rozhoduje o dalším životě pacienta, zejména o rozsahu nevratných poškození mozku a s tím spojených následcích.

Při pozdním zahájení léčby a velkém rozsahu poškození může dojít k nevratným změnám, například zásadnímu omezení pohybu končetin, poškození zraku, řeči nebo celkové ztrátě soběstačnosti. Rozhodně se tedy nevyplatí čekat, zda obtíže samy neodezní, ani vyjíždět do nemocnice po vlastní ose.

Jak mrtvici poznat? Pomůže pravidlo BE FAST

Nejdůležitější je především včasné rozpoznání příznaků. Pro jejich snadné zapamatování se celosvětově využívá anglická zkratka BE FAST, která upozorňuje na nejčastější projevy cévní mozkové příhody:

Balance (rovnováha): Náhle vzniklé poruchy rovnováhy a koordinace.
Eye (oči): Náhle vzniklé poruchy zraku.
Face (obličej): Náhlý pokles koutku úst.
Arm (paže): Slabost nebo klesající paže.
Speech (řeč): Špatná artikulace, špatná produkce řeči nebo neschopnost porozumět řeči.
Time (čas): Zásadní faktor – nutnost okamžitě jednat.

Varovným signálem může být také náhle vzniklá, urputná a nesnesitelná bolest hlavy, kterou pacienti popisují jako něco, co v životě ještě nezažili.

Záchranáři vyhodnotí situaci

Přivolaní záchranáři navíc umí už v terénu zhodnotit závažnost stavu a pacienta rovnou nasměrovat na to správné iktové pracoviště.

Krevní sraženinu lze podle rozsahu a umístění buď rozpustit (tzv. trombolýza) nebo ji mechanicky odstranit (tzv. trombektomie). Oba způsoby lze zároveň kombinovat, ale ne všechna pracoviště trombektomii vykonávají.

Co na to odborník

MUDr. Petra Gregorová, primářka Iktového centra plzeňské Nemocnice PRIVAMED

„Jakmile záchranáři dostanou hlášení o podezření na mrtvici, spouští se speciální prioritní protokol. Záchranář v sanitce má přímé spojení na neurologa v iktovém centru a my tak o pacientovi víme ještě před jeho příjezdem. Když pak sanitka dorazí, celý tým, včetně CT pracoviště, jsou již připraveny a neztrácíme ani vteřinu.

Ne v každé nemocnici je specializované iktové centrum. Pokud pacienta v dobré víře přivezeme na klasickou pohotovost, kde se zařadí do fronty mezi ostatní pacienty, aby nakonec zjistil, že musí jet jinam, ztrácíme cenný čas a zvyšujeme pravděpodobnost nevratných následků.”

Hraje se o čas a miliony mozkových buněk

Za každou minutu probíhající mrtvice odumírá obrovské množství mozkových buněk a kilometry nervových vláken, proto je nejdůležitější právě rychlost léčby.

Pacient, který měl příznaky mrtvice během posledních 48 hodin, by měl být vyšetřen v iktovém centru, a to i v případě, že obtíže mezitím odezněly.

Základní terapeutické okno pro léčbu mrtvice je 4,5 hodiny, v rozšířeném okně lze zvolit specifické postupy až do 9 hodin, přičemž jednoznačně nejlepší výsledky má léčba zahájená do tří hodin.

Zajímavým ukazatelem je číslo NNT, které říká, kolik lidí musíte léčit, abyste jednomu pomohli. U mechanické trombektomie jsou to dva pacienti. U intravenózní trombolýzy zahájené do 1,5 hodiny jsou to 4 pacienti, do 3 hodin 9 pacientů, což je ve zdravotnictví velmi dobrý výsledek.

Léčbou péče nekončí. Důležitá je motivace pacienta

I po úspěšném zákroku mohou zůstat následky například v podobě omezeného pohybu nebo schopnosti komunikovat, mnohé z nich však lze překonat. Ochota rehabilitovat a cvičit pod odborným vedením i doma a vůle spolupracovat s fyzioterapeuty nebo logopedem je zásadní pro další kvalitu života.

Naprosto stěžejní je však přístup pacienta. Pro úspěšnou rekonvalescenci je důležitá motivace, poctivá rehabilitace a následný návrat k běžným denním činnostem v domácím prostředí, což lékaři považují za vůbec nejlepší formu rehabilitace.