Čas jen pro mě

Špatné začátky

Dnes by jí zřejmě byla diagnostikována vážná psychická porucha. V druhé polovině 19. století se pouze uvádělo, že „...od útlého věku vykazovala známky duševní nestability“.

Není divu, protože rozhodně nepřišla na svět do rodiny, která by byla ideální pro vývoj malé dívky. Narodila se 9. dubna 1863 v Morganu v jižní Austrálii. Rodiče byli velmi chudí, hádky a domácí násilí byly na denním pořádku.

Madame Bessarabo (†62): Dvojitá „černá“ vdova?

Šťastné roky

Bylo jí teprve dvanáct, když nastoupila jako služebná do rodiny v Port Adelaide. Tam později potkala tesaře jménem Henry Needle, za kterého se v sedmnácti letech provdala a společně se přestěhovali do Melbourne. Manželům se narodily postupně tři dcerky – Mabel, Elsey a May. Dalo by se říct, že dívka z problematické rodiny měla nakonec štěstí.

První léta manželství byla zřejmě v pohodě. Podle sousedů šlo o na první pohled šťastný a spokojený pár, navíc díky Henrymu finančně zajištěný. Pak se ale něco pokazilo. Martha stále častěji chodila ven bez doprovodu manžela a užívala si společnosti jiných mužů. A Henry se z plachého muže pomalu proměnil v žárlivého násilníka, který prý svou ženu často bil.

Elfriede Blauensteiner (†72): Rakouská „černá vdova“

Rodinná tragédie

V únoru 1885 onemocněla nejstarší dcera Mabel a přivolaný místní lékař už mohl jen konstatovat smrt. Tehdy Henry odjel do Sydney za prací a po jeho návratu se manželská krize očividně prohloubila.

Pár měsíců po návratu Henry onemocněl. Martha se o něj starala a lékař, který tam docházel, nemohl pochopit, proč Henry odmítá všechno jídlo připravené manželkou. Možná něco tušil. Nicméně v říjnu 1885 zemřel, aniž před někým vyslovil jakékoli podezření. 

Na první pohled by nikdo nevěřil, že tato pohledná mladá žena zavraždila pět lidí. (zdroj: murderpedia.com)

Za peníze, které Martha dostala ze životních pojistek po Mabel a po Henrym, nechala vybudovat nákladný a okázalý rodinný hrob, k němuž na hřbitov pak pravidelně chodila.

Během následujících dvanácti měsíců onemocněly a zemřely Elsey a May. Stejně jako otec a starší sestra měly bolestivé křeče v žaludku a vysokou horečku. Martha inkasovala další peníze ze životních pojistek.

Nová láska

Do prázdného domu si pak vzala nájemníky – bratry Louise a Ottu Junckenovi, kteří provozovali sedlářství. Brzy jim nabídla i možnost za úplatu se u ní stravovat. Po několika letech se Otto do Marthy zamiloval a plánoval si ji vzít. S tím nesouhlasil Louis i další jejich bratr Herman. Měli pochybnosti, jestli to mladá vdova myslí upřímně.

V roce 1894 náhle onemocněl Louis a zemřel s podezřením na tyfus. Když pak přijel na návštěvu Herman a povečeřel s Marthou a Ottou, udělalo se mu nevolno. Do rána se trochu vzpamatoval a po snídani připravené Marthou opět dostal silné žaludeční křeče.

Protože měl podezření, že to není samo sebou, zašel za lékařem. Doktor Boyd poslal vzorek jeho zvratků do laboratoře. Odborníci v něm našli arzen.

Betty Lou Beets: Černá vdova, nebo týraná žena?

Odhalila ji nastražená past

Doktor Boyd neprodleně informoval policii. Ta požádala Hermana o pomoc a na Marthu nastražili společně past. Herman k ní zašel na šálek čaje, a když ho dostal, zapískal na píšťalku a do domu vtrhli nedaleko čekající detektivové. Martha se snažila šálek s čajem rozlít, ale to se jim podařilo překazit. Čaj obsahoval jed na krysy s arzenem, a to v množství, které by zabilo pět dospělých lidí!

Policie nechal exhumovat těla Louise Junckena, Henryho Needla i tří děvčátek. V ostatcích všech byly nalezeny stopy arzenu.

Belle Sorenson Gunness: Černá vdova, která předstírala svou smrt

Proč vraždila?

Martha putovala do vězení. U výpovědi uvedla, že je nevinná. K ničemu se nepřiznala, nikdo neví, proč vraždila. Příčinou zřejmě byla duševní nemoc. Všechny peníze z životních pojistek dala do zvelebování rodinného hrobu.

Po čtyřdenním soudním procesu byla odsouzena k trestu smrti. Otto Juncken ji celou dobu litoval. „Nevěděla, co dělá,“ uvedl na její obhajobu.

Ona mu před popravou napsala dopis, kde se mj. uvádí: „Drahý Otto, musím se s tebou na chvíli rozloučit, ale buď si jistý, že až se znovu setkáme, budu na tebe čekat.“

Martha Needle byla oběšena v melbournské věznici 22. října 1894. Na otázku, jestli nechce před popravou něco vysvětlit, odpověděla: „Nemám co říct.“