Čas jen pro mě

Jedna z jeho bývalých přítelkyň později vyprávěla zvláštní příhodu. Při jedné procházce v blízkosti lesa se John dívky zeptal, jestli nemá strach, že by se z něho mohl vyklubat maniak. Dále řekl, že by klidně mohla být jeho další obětí, protože jsou tu sami, daleko od lidí. Netušila, že Collins nežertuje. Vlastně měla štěstí, protože se mohla stát jeho další obětí.

Pilný student

John Norman Collins se narodil 17. června 1947 v kanadském Ontariu. Jeho dětství nebylo příliš šťastné. Krátce po jeho narození rodinu opustil otec. Matka se znovu vdala, ale manželství s agresivním alkoholikem trvalo jen rok. I třetí manžel pil a nešel pro ránu daleko. Rozvedla se s ním, když bylo Johnovi devět. Po něm mu zůstalo příjmení.

Na střední škole byl Collins znám jako pilný student a vynikající sportovec: byl klíčovým hráčem baseballového týmu a kapitánem fotbalového týmu. Všichni, kdo ho v tomto období znali, ho popisují jako zdvořilého, klidného a milého mladého muže.

Na první pohled sympatický mladý muž byl sériovým vrahem. (zdroj: murderpedia.org)

V roce 1966 nastoupil John na univerzitu v americkém Michiganu a netajil se tím, že by se rád stal učitelem. V té době ale měl problémy se zákonem. Několikrát byl odsouzen za drobné krádeže (až později vyšlo najevo, že je kleptoman).

První oběti maniaka

První obětí maniaka se stala devatenáctiletá studentka Mary Fleszar. 9. července 1967 se vydala na procházku kolem kampusu, ze které se už nevrátila. Po měsíci byly nalezeny její ostatky na nedaleké farmě. Zemřela na následky bodných zranění, ruce a nohy jí vrah odřezal.

Dva dny po nálezu těla se v pohřebním ústavu objevil slušně vypadající mladý muž a požádal o fotografii těla s tím, že je rodinný přítel. Když personál z pochopitelných důvodů rázně odmítl, pokrčil rameny a odešel. Mladík, který přijel šedomodrým chevroletem, se podobal Johnu Collinsovi. Ale to vyšlo najevo až mnohem později.

Studentka Joan Schell zmizela o rok později. Po pěti dnech byla nalezena její mrtvola. Joan byla před vraždou znásilněna a na těle měla 47 bodných ran! Policisté vyšetřovali i Johna Collinse, se kterým ji spolužáci pár dní před vraždou viděli. Mladík měl údajně dobré alibi a vypadal důvěryhodně.

Inverval mezi vraždami se zkracuje

V březnu 1969 byla zavražděna třiadvacetiletá studentka práv Jane Mixer. Vyšetřovatelé byli přesvědčeni, že jde o stejného pachatele, a obávali se, že děsivé činy budou pokračovat. Bohužel se nemýlili, vrah navíc zkracoval intervaly.

Pouhé čtyři dny po nálezu těla Jane byla objevena další oběť. Šestnáctiletá Marallyn Skelton byla pohřešována několik dní. Vrah stupňoval násilí. Tělo dívky bylo zohavené.

Kriminalisté neměli v ruce téměř žádné důkazy. Všechna těla byla nalezena v okruhu pětadvaceti kilometrů. Všechny dívky měly kolem krku uvázanou část oblečení a všechny měly v době smrti menstruaci. Byl to jasný sexuální motiv.

V dubnu byla nalezen mrtvá teprve třináctiletá školačka Dawn Louise Basom. Dívenka měla mnohočetné řezné rány na prsou, hýždích a na břiše. V červnu podobným způsobem zemřela jednadvacetiletá studentka michiganské univerzity Alice Kalom.

Pět vražd stačí!

Veřejnost byla znepokojena a tisk psal o „michiganském vrahovi“. Pět neobjasněných vražd mladých dívek zneklidňovalo především studentky michiganské univerzity. Obávaly se, že vrahem klidně může být nějaký spolužák!

Studenti si dokonce pozvali holandského jasnovidce Petera Hurkose, aby vytvořil psychologický portrét vraha. Hurkos docela přesně uvedl, že vrahem je běloch mladší pětadvaceti let, narozený mimo USA.

Vyšetřovatelé, kteří s Hurkosem s nedůvěrou začali spolupracovat, ho přivedli na místa, kde byla nalezena těla obětí. Jasnovidec překvapivě začal mluvit o podrobnostech, které nebyly nikdy zveřejněny! Předpověděl, že vrah brzy naposledy zaútočí.

Poslední útok

To se stalo na konci července 1969, kdy bylo nalezeno tělo studentky Karen Beineman. Leželo v zalesněné rokli. Dívka byla uškrcena, surově zbita, její prsa a břicho polité žíravinou. V pochvě měla zastrčené kalhotky vycpané cizími krátce ostříhanými vlasy.

Tři dny po nálezu těla Karen Beineman se policista David Leik vrátil z rodinné dovolené do svého domova v Ypsilant poblíž Michiganu. Na podlaze v suterénu našel černé skvrny od barvy. Domníval se, že ji rozlil synovec jeho manželky John Collins, který se v jejich nepřítomnosti staral o jejich psa.

John Norman Collins u soudu. (zdroj: murderpedia.org)

To už policie měla několik svědectví, která vedla právě k Johnovi. Když se Leik po dovolené hlásil do služby, bylo mu řečeno, že Collins byl vyslýchaný v souvislosti s vraždami. Leik pak doma začal zkoumat podezřelé skvrny. Ty byly pouze od barvy, ale pod pračkou zůstaly zbytky vlasů jeho synů, které manželka před dovolenou ostříhala. Předal je kriminalistům a laboratorní analýza potvrdila, že jsou totožné s těmi, které se našly v kalhotkách poslední oběti!

John Norman Collins byl v roce 1970 odsouzen na doživotí pouze za vraždu Karen Beineman. Ostatní se nepodařilo prokázat. Ve vězení si změnil příjmení po svém biologickém otci na Chapman. Trvá na tom, že je nevinný. Nabídku podrobit se testu na detektoru lži však odmítl.